Dnes se máme modlit za jednotu křesťanů a jsme v pokušení vidět příčinu a kořen rozdělení v rozumu, přesněji ve věroučných rozdílech. Já si dovoluji tvrdit, že tomu tak vůbec není. Tím nechci říci, že tyto rozdíly nejsou. Jsou a v některých bodech jsou dosti důležité. Představme si ale fikci, že zasedne celosvětová rada složená z představitelů všech křesťanských církví a shodne se na jednotném učení a stejné věrouce. Nastane tak žádané sjednocení? Nenastane, bude jen o jeden papír navíc.
Příhoda, na počátku této úvahy ukazuje hlubší důvod rozdělení. Spor o výklad evangelia sám o sobě totiž k rozdělení nestačí, k tomu aby došlo k tragedii, je třeba přítomnost hříchu. Jeden biblický aforismus říká, že „nejednota nemá svůj zdroj v chorobné mysli, ale v chorobném srdci, jelikož nešťastní lidé plodí nešťastné myšlenky.“ Rozdělení se totiž připravuje v srdcích těch, kteří druhé nechtějí přijmout za své bratry a sestry, v srdcích těch, kdo sebe staví nad ostatní. Toto rozdělení je tedy hlubší a nejde napříč mezi církvemi, ale je i v nás samotných a to mnohdy v daleko citelnější míře, než si myslíme.
Že klíč k jednotě leží v našich srdcích nám připomíná apoštol Pavel, když v listě církevní obci v Efezu říká: „Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovávat jednotu Ducha“. Klíč skutečné jednoty a skutečného ekumenismu tak tvoří opravdová láska k těm, kdo spolu s námi oslavují Krista, ve schopnosti odpustit křivdy a selhání a ochotně přijmout druhého i s jeho slabostmi. Pokud se o to nesnažíme, neuvědomujeme si a nenaplňujeme naše povolání k jednotě a ke slávě, které jsme přijali ve křtu. Pak se za nás marně Kristus modlil: „aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mne poslal.“ Pokud nechceme zbořit hradby egoismu v našem srdci, pak jsme již vyrazili do lesa sbírat chrastí na další hranice pro nové mučedníky. Z pomyslné dělící čáry mezi kostelními lavicemi je totiž často jen krůček k novému bolestivému schizmatu.
Z Ježíšovy modlitby je zřejmé, že jednota je dar. O tento dar je třeba prosit, přesněji ne o to, abychom jej obdrželi, to nám zajistil již Kristus, ale abychom jej uměli použít a žít. Týden modliteb za jednotu trvá sedm dní. Sedmička v židovské biblické mluvě vyjadřuje neurčitý počet a především znamená plnost. Tento týden má být jen kapkou v moři našich modliteb, nikoli kapkou vody na poušti. Naše modlitba o vzájemnou lásku má na rozdíl od jiných osobních modliteb jistotu na vyslyšení, protože Kristus jasně říká Otci: „Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně.“ Kéž nás tato jeho slova v naší modlitbě za jednotu v lásce neustále povzbuzují.
Autor je spirituál Biskupského gymnázia v Brně. Nadpis redakční