Seznamka
Lucie Vláčilová (LV): Práce v křesťanském rádiu musí být v mnohém jedinečná, proto bych se vás ráda zeptala, jak jste se ke své práci dostal.
Milan Tesař: K práci hudebního redaktora Radia Proglas jsem se dostal zcela jednoduše. V době, kdy Proglas vznikal, mě kontaktoval jeden známý a nabídl mi zprostředkování kontaktu s P. Martinem Holíkem, současným ředitelem Proglasu. Tomu jsem nejprve nabídl externí spolupráci, nakonec se z toho stala práce na celý úvazek.
LV: Pro mnohé z nás je práce hudebního redaktora zahalena rouškou tajemství. Mohl byste nám prozradit, v čem spočívá vaše práce v Proglase a jak vypadá jeden váš pracovní den?
Tesař: Moje pracovní náplň je velmi pestrá, každý den je trošku jiný. Může vypadat třeba takto: ráno v 7 hodin přijdu do práce, asi hodinu vybírám pomoci počítačové databáze písničky na celý následující den a také zapisuji do počítače údaje o nových CD. Potom připravím scénáře několika pořadů, které se mají v brzké době vysílat: některé pořady si i natáčím (k tomu musím mít rezervované studio a technika, který se mnou nahrává), u jiných píši pouze text, který potom ve vysílání čte moderátor. Podobně připravuji drobné zprávy do hudebních proudů (anonce na koncerty, na nová CD apod.). Odpovídám na e-maily, telefonuji muzikantům, kteří vydali nová alba a domlouvám se s nimi na rozhovorech. Jsem v kontaktu s hudebními vydavatelstvími, vždy jednou asi za 6 - 8 týdnů se vypravím do Prahy, kde mám několik schůzek právě v různých vydavatelstvích. Ať už dělám jakoukoli činnost, vždy u toho poslouchám hudbu: buď nová alba, která k nám do rádia firmy a interpreti posílají, nebo pořady, které jsem natočil a které by měly jít do vysílání. Některé dny večer vysílám rozhovory s interprety "live", tedy v přímém přenosu. Atypickým dnem je pátek, kdy dopoledne máme v rádiu poradu a odpoledne připravuji hitparádu.
LV: Je k práci hudebního redaktora potřeba nějaké odborné vzdělání?
Tesař: Hudební redaktorství se u nás nijak studovat nedá. Člověk musí především poslouchat nahrávky různých žánrů, současně i starší hudbu (to se snažím intenzivně dělat už asi 10 let), číst hudební časopisy, encyklopedie, chodit pravidelně na koncerty, festivaly apod. Tolik k obsahu. Co se týče formy redaktorské práce (tedy nejen "hudebně-redaktorské"), žurnalistické vzdělání není nutné, ale je určitě dobré je mít. Já sám mám za sebou bakalářské studium žurnalistiky (a historie), v současné době ještě při zaměstnání studuji oba obory v magisterském programu. Kromě toho jsem absolvoval dva intenzivní redaktorské kurzy v pražském Centru nezávislé žurnalistiky. Ale určitě víc než všechny školy mi dala praxe.
LV: Jak u vás probíhá výběr písniček?
Tesař: Údaje o písničkách mám zaznamenány v počítačové databázi. Tato databáze však není nástroj, který vybírá hudbu, ale pouze můj pomocník. Mám možnost si u každého bloku písně zvolit charakter hudby: žánr (folk, rock, country), rok vzniku skladby a řadu dalších charakteristik (třeba mohu zvolit jen vánoční nebo postní písničky). Počítač mi nabídne všechny skladby, které odpovídají zadané charakteristice a já z nich vybírám. U každé písně se mi zároveň zobrazí celá její "historie", kdy jsme píseň dříve vysílali. Podle toho mohu usoudit, zda nějakou skladbu nehrajeme příliš často. Jsou písničky, které považuji za prioritní, a ty se pak určitou dobu (třeba měsíc) objevují ve vysílání častěji: jsou to například ty, které budu brzy nasazovány do hitparády a především novinky, které nedávno vyšly. Jinak probíhá výběr skladeb do konkrétních pořadů. Tvůrci slovesných pořadů se mnou spolupracují: buď za mnou přijdou se svými návrhy, nebo mi přímo nadiktují požadavky, jaké písničky chtějí (například dětské písničky o psech, které budou trvat maximálně dvě minuty, nebudou ve stylu country a vznikly mezi lety 1980 a 1983). A já se potom potím u počítače a hledám.
LV: Jelikož pracujete v křesťanském médiu, nabízí se otázka, zda v Radiu Proglas převládá křesťanská hudba?
Tesař: Je otázka, co je to "křesťanská hudba". Sám jsem přesvědčen, že tento termín nelze přesně vymezit. Snažíme se hrát veškerou hudbu, která by mohla zajímat křesťany. Nehrajeme hodně tvrdý rock (i když mně samotnému třeba některé kapely nevadí), nehrajeme ani moderní taneční styly (house, jungle apod.). To, jestli má písnička přímo modlitební text nebo text vycházející z Písma, jestli se v ní přímo zpívá o Bohu, není rozhodující. "Křesťanskost" písně není totožná s její kvalitou. Snažím se však zajímavé křesťanské umělce na naší stanici prezentovat a věnovat jim - myslím - dostatečně velkou pozornost. V počátcích rádia jsme mnohem častěji než dnes prezentovali různé chrámové sbory. Uznali jsme však, že jejich produkce patří spíše do chrámu než do rádia. Přímo liturgické písně (například ze zpěvníku Hosana) pouštíme především kolem modlitebních pořadů (Večerní chvály, Křížová cesta apod.).
LV: Při křesťanském zaměření rádia jistě existují některé písně, které na rozdíl od jiných rozhlasových stanic nepouštíte.
Tesař: Ano, nepouštíme písně příliš tvrdé, dále takové, které mají protikřesťanské, zbytečně vulgární nebo hodně erotické (troufnu si říci pornografické) texty. Většinou vyřazujeme i písničky dvojsmyslné, které mohou být třeba myšleny dobře, ale některé posluchače by mohly urazit. Přesto zde platí poučka: I ta sebenevinější píseň někoho urazí. Třeba v době povodní by se neměla hrát žádná píseň, kde se zpívá o vodě. Skladba, kde se objeví slovo "kýbl" urazí jazykového puritána, pro kterého jediný přijatelný tvar je "kbelík" apod.
LV: Mohl byste uvést některé české písně, které neuvádíte (tzv."zakázané")?
Tesař: Nezlobte se, ale na tuto otázku raději neodpovím, a to ze dvou důvodů:
1. Nikdy není píseň tak "zakázaná", aby se nedala při nějaké příležitosti zařadit (byť jako odstrašující příklad);
2. Uvedu-li jen pár příkladů, může u čtenářů dojít k dezinterpretaci, přesněji k pocitu, že právě tyto a ne jiné písně jsou "závadné". To bych dělal velmi nerad.
Ale pokud chcete příklad kapel, tak otevřeně satanistické kapely jako Masters Hammer nebo Root do vysílání samozřejmě nikdy nepustím.
LV: Pouštíte na Proglase píseň Medvídek od skupiny Lucie?
Tesař: Píseň Medvídek se v našem vysílání párkrát objevila, vždy ale jen jako integrální součást konkrétního publicistického pořadu v souvislosti s problematikou drog. Patří mezi ty skladby, které běžně nepouštíme, ale které v odůvodněném případě do vysílání určitě patří (jako ilustrace).
LV: Jakou hudbu posloucháte vy ve svém volném čase? Posloucháte také Proglas?
Tesař: Zní to možná sebestředně, ale na Proglasu poslouchám především své pořady. Důvod je zřejmý, potřebuji slyšet, jak který pořad dopadl. Jinak poslouchám většinou novinky, které dostáváme do rádia. Sám mám rád různé hudební žánry: zahraniční rock, český folk, v poslední době různé fúze: etnickou hudbu, alternativu apod. Nedávno se mi začal velmi líbit také moderní jazz.
LV: Jak hodnotíte sobotní udělování Cen Akademie populární hudby?
Tesař: Slavnostnímu předávání Cen Akademie populární hudby jsem byl – jako jeden z hlasujících členů Akademie – přítomen. Velmi mě potěšily výsledky; musím se pochlubit, že až na jednu výjimku jsem sám vždy hlasoval pro vítěze. S obrovským nadšením jsem přivítal vyhlášení skupiny –123 min. objevem roku, potěšil mě i Dan Bárta jako zpěvák roku, pro skupinu Buty jsem hlasoval třikrát (nakonec získala cenu ve dvou kategoriích). S pocitem ulehčení jsem přijal neúspěch skupin Holki, Milana Daima (kategorie Objev roku), Daniela Hůlky, Karla Gotta (v kategorii Zpěvák roku) a Leony Machálkové (kategorie Zpěvačka roku). Moderování Lucie Bílé mě překvapilo celkem příjemně, Michal Horáček je podle mě jako moderátor výborný. Dojem z celého večera snad zastiňují dvě drobnosti: v prostorách, kde jsme v sále seděli (po boku pódia), bylo velmi špatně slyšet; a velmi se mi nelíbily některé prvky „šou“ (spoře oděné tančící figury apod.).
LV: Komu byste tuto prestižní cenu udělil vy?
Tesař: Během přenosu jsem samozřejmě vybíral z nominovaných umělců. Kdybych však měl vybírat bez nominací, měl bych například dva adepty na album roku: O slunovratu od Hradišťanu a Skleněnou vrbu od Zuzany Navarové a Ivána Gutiérreze. Do Síně slávy bych asi nominoval Petra Ulrycha, Objevem roku je pro mě Cymbelín. Ale – jak už jsem řekl – s výsledky hlasování Akademie jsem spokojený a jsem velmi rád, že jsem k nim mohl také přispět.
LV: Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů nejen v Proglase, ale i v soukromém životě.
Milan Tesař vystudoval dvojjazyčné (česko-francouzské) gymnázium, studoval (a ještě při zaměstnání stále studuje) na Filozofické fakultě a Fakultě sociálních studií v Brně (obory historie a mediální studia/žurnalistika).
Na začátku 90. let "vynalezl" nový básnický směr secretismus a vydal jednu básnickou sbírku (Soukromý vesmír, 1994). V roce 1993 se podílel na studentském vysílání brněnského Rádia Hády (pořad První zvonění), na konci roku 1994 začal s Rádiem Hády externě spolupracovat v oboru zpravodajství (do září 1995).
Od listopadu 1995 pracuje jako hudební redaktor Rádia Proglas. Roku 1998 se oženil. V roce 1999 úspěšně obhájil bakalářskou diplomovou práci na téma "Proměna mediální agendy Lidových novin a Práva ve vztahu k tzv. česko-německé problematice". Od roku 1999 je také členem české Akademie populární hudby.
