Vítejte u druhého dílu reportáže Křesťanství v ČR. Vzali jsme si za úkol, že statisticky zmapujeme stav křesťanství v České republice. V minulé sondě jsme se pokusili zmapovat situaci na Moravě. Ukázali jsme si, jak se zde křesťanství vyvíjelo v posledním desetiletí a zkoušeli jsme přesnými čísly prověřit různá tvrzení o ubývání katolíků a podobně. Ostatně, první díl reportáže si můžete v Magazínu ChristNet přečíst. Pro dnešek jsme zvolili trochu jiný postup, nebudeme na grafech postihovat několikaletý vývoj, vystačíme si s fakty z roku 1998 (případně 1999). Na našich grafech ale budeme porovnávat vždy určité počty s celkovým počtem obyvatel, abychom tím ukázali, jaká je kvantitativní situace Katolické církve v naší společnosti. První část reportáže bude tedy tvořit několik grafů, které vypovídají o situaci v Čechách. Druhá část reportáže bude pak určena celé republice a bude obsahovat různá srovnání.

Zajímalo nás, jak to vypadá s počtem různých duchovních úkonů v českých diecézích, jak to vypadá s počtem věřících atd. Blíže již následující grafy: (Čísla v grafech jsou přepočítána v poměru na 100 000 obyvatel.)

A nyní, jak to vypadá dohromady, za celou republiku:

Máme tedy nějakou představu, kolik lidí pravidelně navštěvuje bohoslužby? V první řadě chci upozornit na to, že když uděláme číslo pro celou republiku, bude to značně mystifikující, protože mezi jednotlivými diecézemi jsou obrovské rozdíly. Čím je tak rozdílná religiozita způsobena? Myslím, že postihnout opravdu všechny faktory by bylo velmi náročnou sociologickou studií a tak zmíním jenom několik, zcela typických – je to typické snad pro celou Evropu, že větší religiozita je spíše v menších městech a na venkově, velká města a průmyslové části jsou méně religiózní. Dále zde pak hraje velkou roli (mnohdy větší, než bychom si přáli) tradice. Důležité je také složení obyvatelstva v dané oblasti, kontinuita atd. Právě v České republice se tyto rozdíly velmi silně projevují.

Ale pojďme již k číslům. Začneme u pravidelné návštěvnosti bohoslužeb: Ani na jednom z prvních třech míst nefiguruje žádná česká diecéze, jsou totiž obsazeny třemi diecézemi moravskými. Z těch má nejvyšší procentuální návštěvnost Olomouc, kde bylo napočítáno celkem 126 511 věřících, což je 9,47 procent obyvatel. Na druhém místě je diecéze brněnská, kde je to v číslech 8,26 procenta. Třetí je ostravsko-opavská diecéze, s 5,6 procenta. Z českých diecézí je na tom nejlépe diecéze českobudějovická, zde to bylo 3,86. Těsně za ní je Hradec Králové – 3, 27 procenta. Praha s 1,67 % je před Plzní s 1,53% a před Litoměřicemi, které mají pouze 1,16%. Myslím že při takovýchto rozdílech není možné objektivně zhodnotit, jestli jsme zemí ateistů, nebo ne. Výsledek Olomouce, kde se mše svaté zúčastňuje téměř každý desátý obyvatel, je velmi slušný a málokdo by nám dal nálepku ateistické země. Naproti tomu v diecézi litoměřické chodí pravidelně na bohoslužby každý zhruba pětaosmdesátý člověk a to staví nejrozšířenější církev u nás někam úplně jinam.

Srovnejme návštěvnost bohoslužeb v našich diecézích s ostatními evropskými zeměmi: můžeme srovnat pro naši lepší představu jednotlivé diecéze, kde máme jednotlivé výsledky k dispozici, ale i celou republiku – zde budeme operovat s číslem 4,42%, taková je průměrná návštěvnost bohoslužeb v celé republice. Německo se pohybuje okolo deseti procent, Rakousko má téměř patnáct (u Rakouska je velký pokles, ještě před dvaceti lety to bylo 25%). Itálie je na tom o něco lépe. Když se podíváme dále například na počet křtů, zjistíme, že diecéze brněnská má v přepočtu ročně na 100 000 obyvatel 469 křtů, Olomouc 439, České Budějovice 347, ostravsko-opavská diecéze pak 326, Hradec Králové 235, Plzeň 152, Praha 134 a Litoměřice 110. Zde máme další srovnání – ve dvou různých diecézích v republice je rozdíl více než 400 procent! Tolik asi ze statistických pohledů.