Ekonomika společenství (dále jen "ES") vznikla po r. 1989 jako reakce na zhroucení systému reálného socialismu. Vychází z kritiky marxismu i současného pojetí liberalismu, přesto liberalismus jako takový neodsuzuje a řada principů a hodnot ES má v anglosaském liberalismu (jak jej prezentoval v Anglii 18. st. Adam Smith) své protějšky.

ES vychází z evangelijní kultury a spirituality Hnutí fokoláre, které tvoří srdce projektu. Během devíti let své existence zaznamenalo značný rozvoj a zdaleka se neomezuje jen na oblasti s křesťanskou kulturou. Projektu ES se účastní lidé různých kultur a náboženských tradic, čímž mu dávají globální rozměr. Tento globální rozměr ES umožňuje chápat občany celého světa jako jedno velké společenství, jednu velkou rodinu.

ES důrazně odmítá metodologický individualismus, který podle jejího pojetí "redukuje mezilidské vztahy na zištnou směnu, lidská snažení na hledání většího výnosu a společnost na anonymní prostor, v němž se směřuje k individualistickému uplatnění v iluzi, že existuje stejná příležitost pro jednotlivce a národy, což je však popíráno skutky" (citováno z Návrhu osobního a společenského ekonomického jednání).

Na rozdíl od předchozích pojetí sociálního státu, která kladla důraz na státní přerozdělování tržní produkce, ES klade důraz na občanský život lidí, kde zisk není jediným kritériem jejich chování. Hlavní nedostatky tradičního pojetí sociálního státu vidí ES v neefektivním přerozdělování prostředků a v opomíjení občanské společnosti, které ve svém důsledku vytváří bariéru mezi trhem a společenstvím lidí. Nositeli ES jsou sociální podniky (sociální družstva, etické banky), které kromě výrobků a služeb navíc produkují sociální kapitál (ovzduší důvěry a vzájemnosti), bez něhož není ekonomický rozvoj možný.

Hlavním znakem ES je tedy kultura dávání, jež chápe podnik jako rodinu, společenství, kde se lidé navzájem obdarovávají a část příjmů věnují lidem, kteří jsou v nouzi. Podnikový zisk je chápán jako společný výsledek všech v podniku angažovaných lidí, kteří společně rozhodují o jeho užití. Podle okolností bývá zisk rozdělován na tři části, z nichž jedna jde na další rozvoj podniku, další na pomoc potřebným (a jejich prostřednictvím představuje dar Bohu) a poslední část slouží na podporu kultury dávání. Pomoc potřebným se realizuje nejen prostřednictvím peněžních dávek, ale zejména sociální pomocí (např. hledáním či vytvořením vhodného zaměstnání).

Mezi základní podmínky účasti podniků v projektu ES patří průhledné hospodaření, kvalitní výrobky a služby, respektování ekologických požadavků, spravedlivé odměňování zaměstnanců, vztahy vzájemnosti se zaměstnanci, dodavateli, odběrateli a konkurencí, rozdělování zisku ve prospěch společenství za účelem společného růstu. Přestože jde o těžší a nákladnější cestu rozvoje, v průběhu uplynulých devíti let se po ní vydalo mnoho podniků.

O uskutečnitelnosti ES se už od jejího vzniku vedou kritické diskuse. Kritici vidí v ES dvě významné slabiny:
1) Ekonomika jako společenství může fungovat jen v okrajových sektorech, kde není trh tak "tvrdý".
2) Pomoc potřebným může u těchto lidí vypěstovat zvyklost na jim poskytovanou pomoc.

Uplynulá léta, kdy se do projektu ES zapojily podniky z nejrůznějších odvětví, ukázala, že projekt ES je životaschopný nejen v okrajových oblastech, ale že může představovat funkční model pro celou ekonomiku. Empirická zkoumání navíc prokázala, že pomoc potřebným u těchto lidí naopak vzbuzuje pocit sounáležitosti a zodpovědnosti; lidé, kteří díky sociálnímu programu ES znovu našli zaměstnání, se nezřídka sami stávají podnikateli a prostřednictvím ES nyní sami pomáhají druhým. Je řada případů, kdy sociální programy podniků umožnily zapojení lidí do aktivní činnosti v rámci společenství (konkrétně např. muže s psychickou nemocí či muže závislého na alkoholu).

Projekt ES je zatím teprve v začátcích, nicméně již za velmi krátkou dobu existence prokázal svou životaschopnost. Jeho další teoretické rozpracovávání se může dít na základě empirických zkušeností, čímž postrádá onu neblahou vlastnost řady ekonomických či sociálních systémů, které jsou často vytvářeny od stolu, bez ověření jejich praktické realizovatelnosti.

Pokračování zítra.

Pozn. aut.: Názory uvedené v tomto článku vyjadřují stanovisko představitelů projektu Ekonomika společenství. Zpracováno na základě Návrhu osobního a společenského ekonomického jednání z r. 1999 a podle přednášek Dr. Ferrucciho a prof. Bruniho.