Chvalozpěv na velikonoční svíci má obvykle při slavností liturgii Bílé soboty zpívat jáhen. Velikonoční svíce (paškál) byla při velikonoční bohoslužbě od ranných dob užívána v Iálii, Galii, Španělsku a možná i v Africe. V římské místní církvi se její zavedení připisuje papeži Zosimovi (417-18). Vznik Exultet se datuje do období mezi 5-7. stoletím. Nejstarší dochované znění najdeme ve třech rukopisech Galských sakramentářů ze sedmého a osmého století. Vlastnímu hymnu předchází dialog jáhna či jiného zpěváka s věřícími v podobě toho, který známe z bohoslužby obětí, tím je podtržena slavnostnost hymnu. Následující část připomíná paralelu mezi Přejitím ve Starém a Nové Úmluvy, velikonoční svíce přitom naznačuje ohňový sloup z Exodu. Následující verše jsou pak považovány za jedny z nejkrásnějších v celé křesťanské liturgii a literatuře, když mystickým pohledem plným rajského světla může i Adamův hřích nahlížet jako skutečně nezbytnou a „šťastnou vinu“. Podle http://www.newadvent.org/cathen/15764c.htm

Zajásejte již, zástupy andělů v nebi!
Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!
K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj spásu!

Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září
a tonoucí v jasu věčného Krále,
pohleď jak na celém světě
rychle zmizely temnoty!

Raduj se i ty, matko Církvi,
zkrášlená leskem tak jasného světla!
A v mohutném zpěvu lidu ať tento svatý dům Boží
zní ozvěnou té radosti!

Část hymnu, kterou zpívá jen jáhen zde vynecháváme

V.:Vzhůru srdce.
O.:Máme je u Pána.
V.:Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
abychom neviditelného Boha, všemohoucího Otce,
i jeho jednorozeného Syna,
našeho Pána Ježíše Krista,
oslavovali radostným zpěvem
a celou vroucností srdce i ducha.

Neboť Kristus za nás zaplatil věčnému Otci dluh Adamův
a svou krví z lásky prolitou
zrušil dlužní úpis dávného hříchu.

Dnes je slavnost veliké noci,
kdy se zabíjí onen pravý Beránek,
jehož krev posvěcuje veřeje věřících.

To je ta noc,
ve které jsi Bože naše praotce, Izraelovy děti,
kdysi vyvedl z Egypta,
Rudým mořem jsi je pak převedl suchou nohou.

To je tedy ta noc,
kdy jas ohnivého sloupu zahnal temnotu hříchu.

To je noc,
která dnes na celém světě
vzdaluje věřící v Krista od nepravostí světa
a od tmy hříchu,
vrací k milosti, sdružuje ve svaté společenství.

To je ta noc,
v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu.
Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili,
kdybychom nebyli vykoupeni.

Ó, jak obdivuhodně se sklání k nám
tvá otcovská dobrota!
Jak nedocenitelný to projev tvé lásky:
Syna jsi vydal, abys vykoupil služebníka!

Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův,
který Kristus zahladil svou smrtí.

Ó šťastná vina,
pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!

Ó vskutku blažená noc,
ta jediná směla znát čas i hodinu,
kdy Kristus vstal z říše zemřelých!

To je ta noc,
o které je psáno:
"Noc jako den se rozjasní"
a "Noc je mým světlem ve všech radostech".

A tak posvěcená tato noc
zahání hříchy, smývá viny,
hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost;
zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé moci.

V této milostiplné noci přijmi tedy, Otče svatý,
tento chvalozpěv jako večerní oběť,
kterou ti přináší přesvatá církev,
když rukama svých služebníků
slavně obětuje tuto svíci ze včelího vosku.

Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci,
kterou ke cti Boží zapálil planoucí oheň.
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo,
přece ho neubývá.
Napájí se totiž tajícím voskem, který pro tuto vzácnou svíci
připravila pilná včela.

Ó vpravdě blahodárná noc,
která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem.

Prosíme tě tedy, Bože,
ať tato svíce ke cti tvého jména zasvěcená,
stále svítí neslábnoucím jasem,
aby rozehnala temnotu této noci.

Přijmi ji jako líbeznou vůni
a dej, aby zářila jako světla na nebi.
Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla.
Onen totiž vládce světla, který nezná západu.
Ten, který se vrátil z říše zemřelých
a jasně zazářil lidskému rodu:
tvůj Syn Ježíš Kristus.
On s tebou žije a kraluje na věky věků.

O.:Amen.