Kdybych si měl vybrat někoho z antických bohů, volil bych Chrona. Chronos byl bohem času. Byl to on, kdo určoval jeho běh a dělení na dny a noci, týdny, měsíce a roční období. Líbí se mi tato představa Boha. Je pro mne symbolem pokory lidí, kteří se sklání před nezávislými silami přirozeného řádu s jeho pravidelností. Proto se mi líbí i svátky, které putují kalendářem v závislosti na nebeských tělesech.

Všechny ty slavnosti slunovratu, rovnodennosti a Velikonoce, které se vzpírají lidské pýše kalendářů, pro mne zůstávají poslední výspou Boží nezávislosti. Zatímco Vánoce se pevně usadily a podřídily lidskému diktátu přesnosti, Velikonoce se každý rok pracně stěhují a už tím nutí lidi k zamyšlení nad přirozeným rytmem života.

Prvním, kdo v historii překročil rámec přirozeného řádu počítání času, byli francouzští revolucionáři. Zavedli nový kalendář a desetidenní týden. Po roce je smetla jiná garnitura, asi ne proto, že i zvířata nebyla schopna dřít devět dní a odpočívat pouze desátý, ale kdo ví ....

Dalším, kdo se pokusil neúspěšně poručit času, byla první sovětská vláda. Mezi dekrety roku 1918 byl jeden i o tom, že poledne se posunuje na jednu hodinu. Snad pro nevzdělanost ruských mužiků, snad pro sílu žhnoucího slunce, snad i jenom pro pouhou nesmyslnost takového požadavku neuspěli. Až po letech vzkřísili jejich myšlenku stejně oddaní nástupci nekonečné práce pro kolektiv a zavedli letní a zimní čas ... Aby se „neprogresivní“ lid nebouřil, neposunulo se poledne, ale druhá hodina v noci se změnila na třetí ...

Tok mých myšlenek pak dovršil nápis na vstupních dveřích nádraží v Lipníku nad Bečvou. Místní nádražák dosáhl kouzla nechtěného oznámením, že „ze soboty na neděli se mění čas. Středoevropský se vrací na východoevropský.“ Ano má pravdu. Člověk se stal bohem a poroučí času. To přeci vždycky chtěl! A navíc sám ví, kam se tímto strojem času dostal. Vrátil se na Východ. Zasloužený trest za porušení přirozeného běhu věcí.

Nevím, kolik se získá vládou nad nevládnutelným. Nikdo mi neřekl, proč se to vlastně dělá. Možná opravdu něco ušetříme na energii, možná něco ztratíme na porušených biorytmech. Třeba se času poroučí ze zvyku, letní čas stejně jako jízdu vpravo v českých zemích zavedl údajně Hitler jako provizorní válečné opatření ... Třeba se nám tahle totalitní válečná provizoria zaryla do krve a nikoho prostě nenapadlo je zrušit.

Nevím, nepíšu petice pro zrušení a vstávám dál podle budíku, protože mám dobrý spánek, ale někdy si říkám, zkusme s trochou pokory jeden rok hodinky a hodiny nijak neposunovat. Třeba ten posun na východ nebude nikomu chybět ... A když to nepůjde jinak, začněme všichni pracovat a studovat o hodinu později. Domluvme se a využijme vládou darované hodiny k pořádné snídani bez chvatu a shonu. Řekněme si „Dobré ráno“ a pár slov se zbytkem rodiny nebo s tím, se kterým jsme promilovali noc ... Možná tím letní čas mnohem více pomůže obnovení přirozeného řádu. Až se to stane, začnu vzývat i další římská božstva. Třeba Afroditu.