Po včerejším rozhovoru s paní, která si přála zveřejnit jen svůj e-mail (který byl však po čase na její žádost odstraněn), pokračujeme v rozhovoru o jejích zkušenostech se seznamováním. Dozvíme se něco hlavně o ní samotné a odpoví nám na otázku, proč se vůbec takto seznamuje.

RN: Jaká je vaše představa muže?

Úplně normálního muže, takového, jakého potkáváme každý den na ulici. KT jsem zvolila proto, jelikož jsem věřící a hledám věřícího muže. Předpokládám totiž u něj hlubší prožívání života, vyšší míru odpovědnosti , soucit, větší empatii pro potřeby druhých, snahu pomáhat, věrnost a jisté morální představy, které nejsou vždy totožné s ostatní populací.

Také to, že snad věřící lidé kladou větší důraz na rodinu, v ženě hledají převážně ženu a netouží po emancipované partnerce, která vidí smysl života v pracovní kariéře, ale ve spokojené a šťastné rodině. A asi musí být velmi krásné prožívat spolu mši, svátost smíření, navzájem se podpírat při uvažování nad biblí...

RN: Jaká byste se sama popsala?

Naprosto normální. Snažím se být lepší - někdy to jde, někdy ne. Ale určitě jsem soucitná, snad hodná. Snažím se lidem pomáhat. Pracovitá - někdy nepracovitá a hodně spím. Odpovědná. Romantická i praktická. Jednoduše normální žena, které Bůh velmi pomáhá a nikdy mě ještě neopustil.

Také se mi přihodily - jako každému jinému - nemilé věci v životě a byly hodně těžké. Ale vždy jsem se z nich s Božím přičiněním po čase dostala. Dal mi hodné a chytré děti, dal mi práci, která mi umožňuje hezky žít, dal mi okolo sebe spoustu lidí, kteří mi vždy pomohou, když potřebuji. Dal mi toho spoustu dalšího, což si uvědomuji a děkuji mu za to.

RN: Proč jste si podávala inzerát?

Protože pracuji doma, kancelář mám doma a nepřijdu tolik do styku s lidmi. Navíc velmi miluji svůj domov, stále jej vylepšuji, přesazuji kytičky, pálím vůně - jsem domácí typ i když navenek vypadám velmi moderně. Navíc nejsem příliš extrovert, abych chodila někam tančit nebo do spolků.

RN: Co vám vadí na mužích v Katolické církvi?

Jen jedna věc. Když je plný kostel při mši, plné lavice, muži sedí a ženy (mnohdy staré babičky) stojí, protože si nemají kam sednout. A pánové je nepustí. Muži - věřící by měli i v tomto případě být příkladem mužnosti těm ostatním a mít trochu více starého konzervativního galantního chování.

RN: Děkuji za rozhovor