Deklarace Dominus Iesus Kongregace pro nauku víry o jedinečnosti a spásné universalitě Ježíše Krista a Církve dnes byla 5. září zveřejněna ve Vatikánu.

Tiskové konference, na níž byl dokument představen se zúčastnili kardinál Josef Ratzinger, arcibiskup Tarcisio Bertone S.D.B, Mons. Fernando Ocariz a P. Angelo Amato S.D.B, tedy prefekt, sekretář a konsultoři kongregace.

Kardinál Ratzinger prohlásil, že „mnoho umírněnějších theologů vyznává, že Kristus je pravý Bůh a pravý člověk, nicméně zastávají názor, že kvůli omezením daným Ježíšovou lidskou přirozeností nelze brát Boží zjevení v Něm za úplné a definitivní, ale že je spíše třeba vždy je posuzovat ve světle další možných Božích zjevení, projevujících se skrze náboženského génie lidstva a zakladatele světových náboženství. Tím, objektivně vzato, uvádějí mylnou myšlenku, že světová náboženství jsou komplementární s křesťanským zjevením.“

Poté se zmínil o relativismu a jeho důsledcích Jak uvedl skutečnost, že pokud se prezentuje coby „pravá filosofie humanity, schopná zajistit toleranci a demokracii, vede k další marginalizaci těch, kdo jsou odhodláni hájit křesťanskou identitu a její nárok šířit universální a spásnou pravdu o zjevení Ježíše Krista.“

Dodal, že „princip tolerance a úcty ke svobodě je manipulován a neoprávněně rozšiřován, jestliže se rozšiřuje na oceňování obsahů téměř tak, jakoby obsahy různých náboženství spolu s nenáboženskými pojetími života bylo možné postavit sobě na roveň a jako by universální a objektivní pravda již neexistovala, protože se Bůh či Absolutno může zjevovat pod různými jmény, jež jsou všechna pravá. Tato falešná idea tolerance je spojena se ztrátou a odmítnutím problému pravdy, který skutečně mnoho lidí dnes chápe jako druhotný či nedůležitý.“

Ratzinger poté připomněl učení Jana Pavla II. v encyklice Redemptoris Missio: „To co Duch probouzí v lidských srdcích a dějinách národů, v kulturách a náboženstvích slouží jako příprava na evangelium.“. K tomu prefekt zdůraznil. „Jako přípravu pro evangelium nelze chápat to, co je v náboženstvích obsaženo, ale výlučně to co do nich přináší Duch. To má velmi důležitý důsledek: cestou ke spáse je to dobré, co je v náboženstvích přítomno—jako dílo Ducha—nikoli náboženství sama.“

K tomu pak podotkl: „Úcta a respekt k světovým náboženstvím a kulturám, jež objektivně přispěly k podpoře lidské důstojnosti a rozvoje civilizace nezmenšují originalitu a jedinečnost zjevení Ježíše Krista ani nijak neomezují misijní úlohu církve.“

Arcibiskup Tarcisio Bertone poté objasnil povahu nového dokumentu. „Označení deklarace ukazuje, že nepředkládá nové učení, ale spíše potvrzuje a shrnuje učení katolické víry definované v dřívějších dokumentech učitelského úřadu církve a poukazuje k jejich správnému výkladu s ohledem na naukové omyly a dvojznačnosti, které se rozmohly v moderních theologických a církevních kruzích.“

Sekretář kongregace pokračoval: „Vzhledem k tomu, že předložená deklarace je naukovým dokumentem Kongregace pro nauku víry, výslovně potvrzeným papežem má statut projevu universálního magisteria.“ Potvrzující formule na konci dokumentu „má výjimečnou a vyzdviženou autoritu: certa scienta et apostolica Sua auctoritate To odráží důležitost a podstatný význam nauky v deklaraci předložené. To co obsahuje jsou pravdy božské a katolické víry nebo pravdy katolického učení, které je nutno pevně zastávat…Proto je od věřících vyžadován konečný a nezvratný souhlas s nimi.“

Jak Bertone zdůraznil: „pokud je nauka předložena s konečnou platností a tady jako nezměnitelná, předpokládá to, že ji magisterium učí neomylným aktem, třebaže zvláštního typu.“

P. Angelo Amato se vyjádřil k rozdílu, který deklarace dělá mezi „theologickou vírou a vírou osoby“ K první uvedl: „jde o theologickou ctnost, která působí svobodný a osobní souhlas se všemu pravdami zjevenými Bohem“. Víra osoby může na druhou stranu existovat „bez souhlasu vůči zjevujícímu Bohu“

Ohledně jednoty ekonomie spásy Slova se dokument zabývá třemi mylnými thesemi. První považuje „Ježíše z Nazaretu za jedno z mnoha historických spásných vtělení věčného Slova…Proti tomu je zdůrazněna jednota mezi Ježíšem z Nazaretu a věčným Slovem.“ Druhý omyl „předpokládá dvojí ekonomii spásy, jednu věčného Slova a druhou, odlišnou, vtěleného Slova…Deklarace toto rozdělení odmítá a opětovně potvrzuje jedinost ekonomie spásy chtěné Jedním a Trojjediným Bohem.“ Třetí omyl „odděluje ekonomii Ducha Svatého a vtěleného Slova… I tuto hypotézu deklarace odmítá jako odporující katolické víře.“

Mons. Fernardo Ocariz mluvil o eklesiologických důsledcích nauky obsažené v prvních třech kapitolách

„Jen v katolické církví,“ potvrdil, „subsistuje (uskutečňuje se pozn. překl) Kristova církev v plnosti. Nicméně i mimo katolickou církev existují prvky pravdy a posvěcení, které jsou církvi vlastní…Máme tedy jen jednu církev (uskutečňující se v katolické církvi) a současně existují pravé církve, které jsou ne-katolické. “

Ocariz dodal: „Musíme věřit, že veškerá spása—i ne-křesťanů—pochází od Krista a skrze círev, ale nevíme jak se děje v případě ne-křesťanů.“

„Deklarace Dominus Iesus ,“ shrnul konsultor, „odmítá dnes velmi rozšířený výklad odporující ovšem katolické víře, podle nějž jsou cestami ke spáse spolu s křesťanstvím všechna náboženství sama o sobě a do té míry nakolik jsou náboženstvími.“ Připomněl, že „jiná náboženství nabízejí náboženské prvky pocházející od Boha a patří k tomu, co Bůh probouzí v lidských srdcích, v dějinách národů, kulturách a náboženstvích.“

Na závěr tiskové konference se novináři ptali, zda se dokument nestane překážkou v ekumenickém a mezináboženském dialogu. P. Angelo Amato odpověděl, že v oblasti ekumenismu dokument neříká nic nového, ale připomíná a opakuje příslušné názory II. vatikánského koncilu. Ve věci mezináboženského dialogu dokument ukazuje k cestě harmonie, pokoje a úcty a v žádném případě neznamená přerušení dialogu.

Další otázka zněla, zda kongregace přípravu dokumentu konsultovala s biskupy Asie, vzhledem k tomu, že se dokument zmiňuje o vlivu orientálních náboženství na spásnou povahu církve. Arcibiskup Bertone odpověděl,že návrh deklarace byl konsultován s asijskými biskupskými konferencemi a že se konalo několik schůzek s indickými biskupy.