Setkání konvertitů

Nevím, jestli jste někdy zažili slavnost Božího Těla v Římě, ale snad není tak těžké si alespoň představit eucharistický průvod spojovací ulicí mezi Lateránskou bazilikou a bazilikou Santa Maria Maggiore, který následuje bělostného papeže ještě s bělostnější hostií v monstranci na speciálně upraveném automobilu.

Svižný průvod měl a šířil zvláštní kouzlo přesto, že kolem probíhal pro většinu všední čtvrteční římský večer předjubilejního roku (farnosti Říma přesouvají tuto slavnost na neděli). A teď si ještě představte, že k tomu, co vám tak nějak pokojně jiskří v srdci, zahlédnete v rozcházejícím se davu krajana, který vás vlastně skoro denně hlasem z rádia Vatikán přece jen trochu spojuje s událostmi doma a vaším rodným jazykem vůbec.

Znali jsme se, ale spíš jen přes společné známé. Radost ze setkání byla oboustranná a k tomu společný směr zpáteční cesty. Věhlasná "sessantaquattro", tedy městský autobus spojující Termini a San Pietro, byla nacpaná po okraj na nejbližší půlhodinu, a tak slovo dalo slovo a my se vydali římskými ulicemi prostě "po svých". "Jak to vlastně bylo s tou tvou konverzí?", oslovil jsem otce Milana s vděčností a uspokojením v hlase za to, že mne napadla právě tato otázka.

A opravdu, vyprávění mladého jezuity bylo velmi veselé a jako absolvent podobné zkušenosti jsem se bavil k popukání. Ovšem některé detaily mi byly natolik povědomé, že má veselost se začala pomalu měnit v údiv. Milanův monolog jsem začal přetvářet ve výslech a mnou vydobyté odpovědi mne téměř přivedly do stavu někde mezi spontánní modlitbou a zkoprněním.

Oba jsme konvertovali ve třiadvaceti, oba známe Sašu, mladou maminku, která podlehla rakovině, protože odmítla léčbu, která by ohrozila miminko v jejím lůně - byla také konvertitkou, ale skrze její přístup k životu (k Bohu) se k tomu stává mlčenlivou apoštolkou. Přinejmenším pro nás dva. Ale vlastně ne. Vždyť strom se rozvětvuje už dávno dál. Jen tak namátkou napočítávám další tři kněze a jáhna, nějakou tu sestřičku a vpravdě katolické rodiny, které vychází ze stejné větve na které sedím a s kterou tajemně souvisí Saša.

Vím, konvertita je jistý druh nevyzpytatelného tvora, ale myslím, že z jeho srdce vychází neopakovatelný tón, snad někdy i sten, ale prostě něco, co by bylo škoda nepovznést společně k nebesům. Víte, ta spojnice v mém živote mezi hospodským stolem u Šmiků, kde jsem dostal první vážný zásah milosti, a lavicí na římské Gregoriáně se pro mne osobně zdá zázračná. Spojnice mezi tím světem nad půllitrem a tím nad mešním kalichem má v sobě prostě něco nevyjádřitelného. A věřím, že každý konvertita zakouší v nějakém stupni něco podobného.

Už jsme urazili víc jak polovinu cesty, když jsem se rozhodl vybalit plán, který se mi už nějakou dobu honí hlavou. "Nejsem na velké akce, ale do jedné bych se s chutí obul: udělám sjezd konvertitů", řekl jsem trochu žertem, když jsme přecházeli most přes Tiberu.

Mladý jezuita se na mě překvapeně ale spokojeně podíval a v podivně hlubokém rozpoložení odvětil: "Ta myšlenka je od Boha". Od tohoto rozhovoru uběhl víc jak rok. Řeholní a kněžská poslušnost mne zavála na jedno z nejkrásnějších poutních míst: do Klokot, dnes už nedílné součásti jihočeského Tábora. Napadlo mě, že Jubilejní rok je také zvláštní čas pro poděkování Trojjedinému Bohu od těch, kteří dobře znají rozdíl života z víry i bez ní trochu víc zevnitř.

A tak jsem se rozhodl neodkládat. Zveme vás, milí konvertité, na místo, kde podle tradice P. Maria při svém zjevení ve 13. století učila dva malé pastýře základním pravdám naší víry.

Přijeďte na malou pouť konvertitů do Klokot vzdát Bohu díky, načerpat sílu a vydat svědectví o své víře. Kdy? Poslední sobotu v říjnu 28. 10. 2000. Rozjezd programu v 9.30 hod. - hlavní mše sv. bude v 11 hod. Stravování z vlastních zásob. Se spacákem je i možnost přespání. Uvítáme resumé vaší konverze (asi na jednu stránku) zaslané nějaký den předem.

S konvertity budou vítáni i jejich kmotr - kmotra, jejich manžel - manželka, samozřejmě také děti konvertitů. Na místo je možné dojít pěšky z nádraží v Táboře přes historické centrum asi za 25 minut, jinak autem je to z centra směrem na Rožmitál a Písek (ne obchvatem!). Jak to dopadne, záleží i na tobě. Když dáte vědět předem a ještě s ochotou přispět do programu - obrovské díky. Zveme srdečně také všechny, kdo se připravují ke křtu nebo jsou prostě víru hledající.

Za velmi malý tým se teši

P. Martin Sedloň, OMI
Staroklokotská l, 390 03 TÁBOR
Tel. 0361/32584
e-mail: faratabor@volny.cz