1. Proč považuji internet za normální prostředek pro šíření radostné zvěsti.

Církev je společenstvím lidí věřících v Krista a Kristu. Je to zásadní životní postoj a navzájem si ho předávají různými způsoby tak, jak je to v jejich době a kulturním prostředí obvyklé. Od počátků tím nejzákladnějším – životem. Dále slovem, obrazem a v poslední době třeba novinami, rozhlasem, televizí a internetem. Je to naprosto přirozené pokračování.
Pokud považuji něco za podstatné a dobré pro život tak, jako je křesťanství, a k tomu jsem přesvědčen, že to mám předávat dál, využívám k tomu všechny vhodné prostředky, jak jen to moje nedokonalost dovoluje.
 

2. Proč považuji internet za nutný (nikoli se dostačující) prostředek pro šíření radostné zvěsti.

a) Kompatibilita se způsobem myšlení (s modelem myšlení) současné společnosti.

Myšlení člověka je utvářeno interakcí s okolím. Člověk myslí v pojmech, které zná a umí je použít, aniž by je nutně musel umět vysvětlit. Skupina, tj. společenství či národ, používá pojmy, které jí poskytuje její jazyk. Jazyku se učíme od svého okolí. Pokud nežijeme duchovně a nesetkáváme se s pojmy, které by se týkaly nadpřirozených hodnot a skutečností, znamená to, že o nich přestaneme přemýšlet, a dokonce přestaneme být schopni o nich přemýšlet.

To, že by přirozená lidská potřeba nadpřirozena prorazila denně upevňovaný krunýř povrchnosti, krunýř pevný směrem ven neschopností vyhlédnout ze sebe a směrem dovnitř tupostí k jakémukoli oslovení, je bohužel bez mimořádného Božího zásahu velmi nepravděpodobné.

Jazyk jako prostředek komunikace a artikulovaného myšlení nejen vytrácí nepoužívané pojmy, ale také si vytváří nové tak, jak to odpovídá novým jevům ve světě. Tím se mění. Křesťanství nemá takový vliv, aby udrželo ve společnosti povědomí o svých principech. Z toho vyplývá, že je stále znovu třeba překládat radostnou zvěst, aby se nestala nesrozumitelnou. Překládat pro nová prostředí, nové kultury tak, jako se kdysi překládala do národních jazyků (také, stejně jako v minulosti, to nebude hned a jistě budou zastánci i odpůrci). Velmi zdůrazňuji a stokrát červeně podtrhuji slovo překládat, ne měnit.

Nesrozumitelnost či nekompatibilita jazyka, nemožnost jasné komunikace vede k nedorozumění, oddělení a dále k vzájemnému napětí až nepřátelství. Tak jako byl v minulosti jasně ohraničeným společenstvím národ (měl jeden jazyk, stejné zvyklosti, jednoho vládce), tak dnes se konstituují napříč tímto rozdělením nová společenství (mají stejný způsob vyjadřování, podobné názory, někoho v čele). Principem prvního rozdělení je geografické umístění, principem druhého - informace (její kvalita, rychlost...).

b) Poskytnutí informačního základu pro rozhodování se člověka.

Poznání jednotlivého člověka i lidstva jako celku se vyvíjí. Nejen objem vědění, ale také (možná hlavně) technologie poznávání. Díky rychlým a levným komunikačním prostředkům dostupnými pro stále více lidí se zvětšuje a zrychluje i dopad poznání.

Člověk sbírá informace a rychle je vyhodnocuje. Je to dostačující v mnoha oborech lidské činnosti, ale ve věcech duchovních ne. Tam je nutná hlubší reflexe se zpětnou vazbou v životě. Klouzání po povrchu, po velké ploše, ale s hloubkou téměř nulovou, to je stav současného jedince žijícího v euroamerické kultuře. Tomu by také měl odpovídat způsob evangelizace, alespoň té v první linii. Člověk, nyní jedinec, občan – to je důležitý fakt sebeuvědomění, si může volně vybírat z neustále se rozšiřující nabídky. Vybírá si na základě informací a je nutné, aby je dostal.

Změna totiž nenastane v chování člověka - že by si přestal povrchně vybírat, ale je nutné aby nastala v kvalitě výběru a tu je možno podpořit dostatkem dobrých informací. Protože se zvětšuje břemeno volby každého jedince (tedy nejen množství jednotlivých voleb, ale i jejich důležitost), (až k přímé demokracii….?:), je stále důležitější, aby měl dobrý základ. (Samozřejmě nejen informační, informace nejsou všechno, zde ale víc nepostihnu.) Tento životní styl můžeme právem kritizovat, ale pokud chceme někoho oslovit, musíme to udělat tak, aby tomu rozuměl.

c) Internet, významná příležitost pro e-vangelizaci.

Internet, jako jistá, a v budoucnu i nutná, součást naší kultury, našeho života, je zvláštním prostředím. Neexistují zde časová omezení (vše probíhá okamžitě), neexistují omezení místem (je jedno jestli komunikuji s někým vzdáleným 50m nebo 20.000 km), snižuje se i omezení výdaji za připojení k internetu a nikomu není bráněno v přístupu (je tedy možný veliký počet účastníků). To je velmi blízko dokonalé konkurenci, konkurenci na poli informací, a křesťané by neměli ani z tohoto pole utíkat.

V tomto prostředí je přirozené spojování sil, hledání synergií. V ekonomice už na to přišli, říká se tomu fuze, je to dobrý byznys a je to účinné. Mezi církvemi je hledáním společných hodnot a zájmů ekumenismus. Kdybychom jako křesťané různých vyznání dokázali alespoň v něčem působit společně, jistě by to přineslo mnohé a dobré ovoce.

Nemyslím tím samozřejmě vhodit všechna alespoň trochu křesťanská vyznání do mixeru, trochu opepřit podle chuti konzumentů a pak tím kropit kde koho na potkání. Myslím, jak přesně formuloval kolega Bedřich Jetelina, vytvořit na internetu (třeba i jinde) místa prvního kontaktu s křesťanskými hodnotami. Spojenými silami a se společnou modlitbou.

pozn: Samozřejmě, že pro mnoho lidí není technicky nebo jinak možné, aby internet využívali, nebo ho prostě využívat nechtějí, a proto také nepovažuji tyto poznámky za univerzálně platné, ale pouze za námět či impuls pro přemýšlení o možnostech předávání radostné zvěsti v informační společnosti.

Autor je ředitelem IT divize ChristNet.eu a správcem sítě u Volksbank ČR

Předneseno na 2. výročním zasedání správců křesťanských sitů v Brně 11. října 2000