Konec napínání. Ukradli mi nový Nový zákon se žalmy. Desítky tisíc slov, z kterých jsem čerpal slova naděje. Bylo to takové šikovné vydání, které jsem vozil vždy sebou na cestách v postraní kapse cestovní tašky.
Přijel jsem do Prahy vlakem z Chocně. Vlak měl více než třiceti minutové zpoždění. Spolu s mou dívkou Karolínou jsme spěchali, abychom přestoupili na vlak do Českých Budějovic. Ale vlak na nás nečekal a mě popadl záchvat vzteku.
"Pět minut!" opakoval jsem pořád dokola. To byla doba, kterou na nás nemohl počkat vlak v Praze. A v tom rozrušení jsme se vmísili do davu, který mířil do haly.
A zde jsem byl nejspíše okraden. Otevřená kapsa u tašky a zmizelé Písmo svaté to dosvědčovaly. Jsem si naprosto jist, že kapsa byla zavřená a Písmo bylo vní uložené.
Pocit, který mnou prošel snad nemusím nikomu moc popisovat. Byl jsem v tu chvíli zděšen, ale pak jsem mávl rukou a beru to jako veselou historku z pověstného "kapsářského ráje". Ono, když to tak vezmu, tak ten Nový zákon musel vypadat jako pěkně naditá peněženka.
Když odezněl můj smutek z toho, že jsem měl v Novém zákoně měl všechny poznámky, svitla mi naděje na jeho vrácení. Dotyčný zloděj ho nemusel jen tak vyhodit do koše, ale třeba mohl být pověrčivý a bral to jako znamení. Nebo se do něj začetl a obrátil se.
Proto vyzývám všechny křesťany, které v těchto dnech navštívil obrácený zloděj s modrým Novým zákonem, aby mu odpustili a poprosili ho, zda by mi ho nemohl vrátit.
A i kdyby mi ho nikdo nevrátil, tak se mohu pyšnit, že jsem autorem nové pastorační metody mezi kapsáři.