Spor o Českou televizi přerostl do politické krize. Bylo na ni zaděláno již dlouho předtím, neboť konflikty o míru objektivity zpravodajsko-publicistických pořadů se v posledních letech množily jako houby po dešti. Jak se v této situaci zorientovat a je vůbec zřejmé, jak by se k danému sporu měl postavit katolík?

Skupina kolem ředitele Hodače představuje vážné ohrožení nejen pro televizi, ale pro celý další vývoj české společnosti. Je totiž zřejmé, že jeho současná činnost v ČT je projevem politické manipulace z dílny opoziční smlouvy. Hodačovy vazby v minulosti na normalizační noviny (Svobodné slovo, Obrana lidu), Bobošíkové kariéra ve vrcholných orgánech SSM, současné vazby na ODS (Bobošíková, Zelenka) a IPB (finanční ředitel Beznoska), to vše ukazuje směrem k “zájmovým skupinám”, které mají blízko k procesům rozkrádání majetku v průběhu privatizace a posílení hospodářských a politických pozic bývalé komunistické nomenklatury. Tomuto nebezpečí je třeba čelit a v míře, ve které je odpor zaměstatnců a redaktorů ČT motivován tímto ohledem, zasluhují naši podporu.

Jak hodnotit postoje opozice vůči novému vedení ČT? Nejprve je vhodné si připomenout, jakou míru “nezávislosti a objektivity” poskytovala dnes vzbouřená redakce ještě v nedávné minulosti. Přestože bylo vysílání politicky pluralitnější než by asi byla nová redakce pod vedením Bobošíkové, také v jejich případě se nedá hovořit o tom, že by ochotně prezentovala názory, které zastává převážná většina čtenářů Reportu, tedy názory katolické a konzervativní.

V zásadě ve všech publicistických pořadech diskusního charakteru dostávali přednost osoby liberálního smýšlení. V problémech specificky katolických – za všechny jmenujme například kauzu pražské teologické fakulty – se ČT jednoznačně přiklonila na stranu liberálů, aniž by dala prostor druhé straně.

Není na tom ostatně nic překvapivého: takto se chová naprostá většina současných televizních společností, veřejných i soukromých,v dnešním euroamerickém světě. V tomto ohledu není možné hájit revoltující redakci, protože touto svou jednostranností a otevřenou propagací ideologie liberalismu nepřispívala k obecnému dobru naší společnosti.

V tomto kontextu pak není překvapením, že se za vzbouřené redaktory plně postavili například Štampach s Halíkem, kteří měli v ČT stále vyhrazený prostor k prezentaci svých názorů. Je také dobré připomenout, že tyto osoby, kteří bojují za “svobodu slova” na půdě veřejnoprávní televize, se několikrát vyslovili proti oprávněnosti existence katolických, konzervativně zaměřených periodik.

Přestože jsou sympatie asi většiny čtenářů, včetně mne samotného, spíše na straně vzbouřenců, považuji za důležité nepřeceňovat blahodárnost jejich vlivu na veřejný život v naší zemi.

Za další důležitou skutečnost považuji, že zatímco se někteří členové kléru aktivně zapojili do veřejných protestů (na tom samotném neshledávám nic nepatřičného), tytéž osoby nevidíme angažovat se v zápasech, které jsou katolické církvi v životě veřejném vlastní, alespoň v takové míře, jak je tomu v případě osudu České televize.

Nebo si snad vzpomenete na někoho z nich, jak veřejně protestuje proti pokračující praxi zabíjení nenarozených dětí, propagaci homosexuálních svazků, volnému prodeji pornografie? Vybavíte si někoho z nich, jak organizuje protest proti alespoň jedinému billboardu, propagujícímu volný sex, či jak je tomu v případě plakátu hardrockové skupiny Kabát, otevřený satanismus?

Dovedete si představit, jak by o nich “jejich “ ČT referovala, pokud by se postavili do čela Pochodu pro život nebo kdyby se státem a širokou veřejností riskovali konflikt také v jiné otázce než je majetkové vypořádání?

Na závěr ještě jeden povzdech nad tím, do jaké míry jsme instituci zvaná televize dovolili spoluurčovat náš soukromý i veřejný život. Bedýnka, která se i v mnoha katolických rodinách stala domácím oltářem, na kterém obětují čas, který by mohli společně sdílet jinak a prospěšněji, má dnes takovou moc, že aktuálně rozhoduje o dalším vývoji naší společnosti.

Ano, televize se stala magisteriem moderního člověka, určuje a rozsuzuje, co je správné a co škodlivé. Bohužel je pro některé katolíky z řad laiků a kléru “televize učící” směrodatnější než to, co učí katolická církev.

Autor je ředitelem Občanského institutu

Článek vyjde v lednovém čísle Mezinárodního Reportu

Poznámka redakce: Toto je rubrika Areopag, kde se na způsob athénského Areopagu (viz Sk 17,19-22) volně, svobodně a slušně diskutuje na různá témata dotýkající se křesťanství. Redakce poskytuje prostor všem stranám a k příspěvkům se nijak nevyjadřuje. Články vyjadřují jen názor jejich autorů. Věříme, že i takto pomůžeme českému křesťanství.

Vyjádřete se k situaci v České televizi na Diskuzích ChristNet.eu!