Letos jediný film s opravdu vánoční tematikou zpracovává v americkém prostředí notoricky známé dílko dr. Seusse o Grinchovi a Kdovících. V 60. letech bylo zanimováno a od té doby se o Vánocích v USA objevuje asi se stejnou pravidelností jako u nás Mrazík. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se objeví hraný film.

Příběh, který je českému divákovi v naprosté většině neznámý, vypráví o zlém, ošklivém, vzteklém a nesmírně škodolibém stvoření, které má srdce nejméně „o dvě čísla menší“ – o Grinchovi, který nenávidí ze všeho nejvíc Vánoce a s nimi Kdovíky, kteří je naopak milují.

Tito lidičkové jsou naopak veselí, šťastní a roztomilí. Ve filmu jsou jejich prostřednictvím rozkošně zesměšňovány lidské slabůstky a pošetilosti – někteří jsou maličko samolibí, všichni před Vánoci zuřivě shánějí dárky a všichni mají srdce sice na správném místě, jenže také o půl čísla menší. Nevejde se jim do něj právě samotářský Grinch odvržený pro svou odlišnost už jako malý problémový „kdovínek“, který je prakticky ztělesněním jejich opravdu zlých vlastností. A letos se rozhodl, že se pomstí výjimečným způsobem – že ukradne Vánoce.

Režisér Ron Howard nám po několika úspěšných a zároveň naprosto odlišných filmech (???Žbluňk, Zámotek, Noviny, Oheň, Apollo 13, Výkupné a EdTV) naservíroval zase něco, co jsme u něj doposud vlastně neviděli. A zatím se zdá, že Grinch bude stejně úspěšný, jako ty jmenované předcházející filmy – už proto, že je letos osamocený a přichází jako jediný film s opravdu vánoční tematikou, s úvahami o podstatě Vánoc.

To vás asi nepřekvapí, nicméně jako další příspěvek do Howardovy filmografie to docela překvapivé je. Ronu Howardovi byla vytýkána malá nápaditost a užívání klišé, ale nikdo mu nemůže upřít to, že z toho dokáže udělat klišé velmi zábavné a přitažlivé. Nepřekvapí námětem, ale formou.

Většina jeho filmů má jeden společný znak – odrážejí Howardův smysl pro týmovou práci. Je tomu tak i u Grinche. Kdovíci se nakonec musí sjednotit – a to i s Grinchem, aby to všechno mohlo skončit správně „po hollywoodsku“ – happyendem. Z pohledu křesťana to připomíná, že radost z narození Páně je lepší sdílet spolu a pořád.

Díky českému dabingu můžete z návštěvy kina udělat rodinnou záležitost. Za tuto skutečnost vděčíme mimo jiné Zdeňku Svěrákovi, Martině Holomčíkové a především Borisu Rősnerovi, který daboval představitele titulní role Jima Carreyho.

Sám se vyjádřil, že ačkoli už daboval i Jacka Nicholsona (v Přeletu nad kukaččím hnízdem), nědělal ještě nic těžšího, než právě Grinche. Není divu – jen kopírovat mimiku Carreyho je téměř nadlidský výkon, a nadabovat všechno to expresivní ječení a šklebení se, když jde navíc často o detailní záběr, je mistrovské dílo.

František Fuka ve své recenzi na Grinche ještě před premiérou napsal, že se obává, zda Grinch není pro českého diváka moc americky křiklavý. Ale on si asi český divák už zvykl – navíc jednou za rok se to snese.

Pokud si tedy chcete prodloužit Vánoční svátky tím, že shlédnete tento film, máte nejvyšší čas.