Seznamka
David Dunn je jedním z těch lidí, které na ulici velmi pravděpodobně minete. Pracuje u ochranky na fotbalovém stadionu a rozpadá se mu manželství. Naprosto výjimečným se stane až po té, co jako jediný přežije havárii vlaku, při níž zemře ostatních 131 pasažérů. David vyvázl z celé tragédie bez jediného škrábance.
Eliah Prince je jedním z lidí, které na ulici bez povšimnutí asi neminete – kromě toho, že je to téměř fanatický milovník komiksů, je to také invalida, který se narodil s vrozenou zvýšenou lomivostí kostí. Stačí, aby upadl a něco si zlomí. Ve škole mu děti pro jeho handicap říkali Pan Skleněný. Je pravým opakem Davida Dunna, a přesto je přesvědčen, že jsou vlastně dvěma stranami jedné mince. Nakolik je jeho teorie pravdivá?
Vyvolený vzbuzuje očekávání především proto, že je to druhý společný počin Bruce Willise a scénaristy, režiséra s pověstí génia (a v tomto případě i jednoho z producentů filmu) M. N. Shyamalana. Tím prvním byl Šestý smysl. Bylo by ovšem chybou domnívat se, že Vyvolený je druhý Šestý smysl. Shyamalan sice zůstává věrný některým spolupracovníkům z předchozího filmu (například Jamesi N. Howardovi, který mu opět složil velmi pěknou hudbu) a také zvolenému stylu, ve kterém se setkává určitý nadpřirozený fenomen a zcela přirozený svět, ale Vyvolený se přece jen liší.
Shyamalan tentokrát použil komiksová klišé tak obratně, že se mu podařilo natočit film, který tyto prvky sice velice zřetelně obsahuje, nicméně to v žádném případě není komiks, jak ho známe například ze Supermana, Batmana či X-MEN. Vlastně to není komiks vůbec. Co se týče dalšího srovnávání těchto dvou filmů, je třeba říct, že Vyvolený je trochu vyrovnanější. Sám Shyamalan řekl, že pokud byl Šestý smysl jeho filmovou maturitou, Vyvolený bude jeho doktorát.
Shyamalan opět dokázal, že dokáže napsat a natočit film, který nepatří do standardní americké produkce, třebaže tentokrát nepředkládá tak šokující závěr jako v Šestém smyslu. Je tu určitá dvojúrovňovost a to v důsledku toho, že se zde spojuje množství znaků charakteristických pro několik různých forem. Není to jen komiks, není to jen thriller, není to je filosoficka reflexe nad smyslem a cílem života.
Dalo by se říct, že jde o jakéhosi hybrida mezi magickým realismem a postmodernismem v tom nejlepším slova smyslu. Kdyby totiž Shyamalan své scénáře nezfilmoval, ale vydal, kdo ví, zda by se nestal dalším Umbertem Ecem. Tento režisér, jehož pravé jméno zní Manoj Nelliyattu Shyamalan, se narodil v Indii a vyrostl ve Philadelphii, což jsou ostatně prostředí jeho všech čtyř dosud natočených filmů. Snad jeho „exotický“ původ mu dovoluje se dívat na věci tak neobvyklým způsobem, jak nám to předvádí ve své tvorbě.
Za zmínku rozhodně stojí i práce s kamerou – výsledný dojem je totiž takový, že divák se vlastně přímo účastní děje na plátně. (Za to, že i když je použito ruční natáčení či zrcadlový odraz, film není nepřehledný a nezvládnutý, vděčíme kameramanovi Eduardu Serrovi.)
Kardinální otázka tedy zní: jít či nejít na ten film s poněkud zavádějícím názvem? (Název v českém překladu totiž bohužel skutečně je zavádějící a nevystihuje tak přesně dokonalou bipolárnost hlavních postav.) Odpověď zní jednoznačně - jděte.
I když nemáte rádi komiksy, i když nemůžete ani cítit dřívější filmy Bruce Willise, jako například Smrtonosnou past. Willis totiž ve Vyvoleném nepředvádí osamoceného střelce, ale prostě hraje - a snad u toho i zůstane, jak můžeme doufat vzhledem k některým jeho předchozím filmům (Mercury, Druhá šance, Šestý smysl, Kid). Téměř to vypadá, že se záměrně (nicméně postupně) snaží vymanit alespoň částečně z přihrádky s nálepkou ”Akční”. A co se týče S. L. Jacksona, ten je výtečný asi ve všech svých rolích a Eliahovi Princeovi vdechl originální charisma.
Závěrem tedy budiž toto: Vyvolený stojí za shlédnutí, neboť je to film s poselstvím naděje pro nás obyčejné lidi, kteří se den co den míjíme na ulicích, aniž bychom tušili, že jsme třeba všichni vyvolení.
