O čem je vlastně poselství Velikonoc? O motýlu. Nemyslete si, že jsem se zbláznil, to snad ještě ne. Ale na svém tvrzení si trvám – i když samozřejmě symbolicky.

Ilustrační foto: motýl
Foto: Corbis

Podobenství o housence a motýlu je vcelku obecně známé, přesto řekl bych stále nevyčichlé.

Taková housenka vylíhlá v jedné ovocné zahradě celé dny okusuje listí (či něco podobného), ze svého malého prostoru nevyleze, a nic jiného ji nezajímá. Ani sluneční záře, ani duha, ani třpyt hvězd. Žere a tloustne, a zase žere a opět tloustne. Nebo, chcete-li, konzumuje a nabývá na majetku a spokojenosti.

Ovšem jednoho dne zaleze do koruny stromu, přiváže se ke kmeni hedvábnými nitkami a po nějaké chvíli se promění v kuklu, v jakýsi suchý zámotek. Ztratí všechno, co kdy měla. Vlastně už to ani nepotřebuje. Nejí, nepohybuje se, nejeví známky života. Pak přijde to správné jitro, paprsky slunce zahřejí zakuklené „cosi“, praskne ošklivý škraloup. Uvnitř složená křídla se rozevřou a do krásného rána vyletí všemi barvami zářící motýl. Jako drahokam se usadí na květině a saje vonnou šťávu.

Může i člověk dorůst do šťastného motýla? Je kukla branou nebo definitivním koncem? Jistě to nevím, „jen“ tuším. Ten, kdo to ví, už nám to nepoví. Stejně jako motýl žije sice ve stejném světě, ale v jiných dříve netušených obzorech. Uvěříte poselství velikonočního motýla?