Byl jsem vyzván, abych napsal krátkou úvahu, jejímž tématem je společná modlitba. Přiznám se, že je to úkol značně nelehký. Jednak proto, že sám teprve hledám odpovědi na otázky, které se točí okolo významu a způsobu modlitby v životě křesťana.

Jan Pavel II. se modlí v chrámu sv. Petra
Foto: Reuters NewMedia Inc./Corbis

A také proto, že vím o řadě povolanějších, kteří dávno přede mnou toto téma zpracovali na základě hlubokých osobních zkušeností.

Mohu se snad tedy naivně pokusit o vykreslení určitého obrazu, který mě napadl. (A laskavého čtenáře prosím, aby mi mou naivitu odpustil.) Sám pro sebe jsem modlitbu definoval jako hroznové víno.

Nevím, kolik vitamínů hrozny obsahují, nicméně cukru obsahují poměrně dost a tak se jimi člověk docela slušně nasytí. A o tom je vlastně i modlitba. Dostaví-li se nějaké výsledky (nebo jak rádi říkáme Boží odpověď), je to jistě povzbuzující, každopádně však po modlitbě člověk může cítit určité nasycení – a to si myslím je její hlavní účel.

Navíc, je-li víno dobře vyzrálé, pak každá jednotlivá kulička hroznu je lahodná. Je-li naše modlitba upřímná a vyvěrá-li ze srdce, může být i ona pro nás lahodná. A snad i Bůh tak vnímá naše modlitby: jako něco příjemného a lahodného. Dokonce projde-li hroznové víno procesem ušlechtilého kvašení, může se z hroznů stát velice lahodný až opojný nápoj (a od vinařů vím, že to musí být kvalitní vinné kvasinky, aby za něco nápoj skutečně stál).

Ti, kdo se někdy “opájeli modlitbou” (tedy, kdo byli schopni se z Boží milosti ponořit do hloubek Božích tajemství skrze modlitbu) možná ten stav poznali. Patří k nim řada významných (zejména katolických) modlitebníků. Mně se to, žel, dosud nepoštěstilo.

Nicméně se v hroznu může objevit i nějaká kulička trpká či zahnívající. Nakonec i takové modlitby jsem mnohokrát slyšel a někdy i dokonce z vlastních úst. A jimi se člověk opájet opravdu nemůže…

Ale abych se vrátil k tématu úvahy: nezbývá než si přát, aby v nás slova modlitby dozrávala a modlíme-li se společně, pak aby chuť našich slov lahodila nám i našemu nebeskému Otci.

Na závěr si přeci jenom neodpustím citaci mého oblíbeného autora C. S. Lewise, který v jedné ze svých úvah o modlitbách říká:

"Kde je modlitba, můžeme předpokládat i jakési úsilí, jakkoli slabé, o spojení vůlí…"

A já si dovolím dodat, že právě o to ve společné modlitbě jde ze všeho nejvíc.
 
Autor pracuje v nakladatelství Návrat domů

Psáno pro Českou evangelickou alianci