Papež blahořečil tři Malťany

Obrovské náměstí hlavního města La Valetty "Granaries" se nazývá podle podzemních sýpek, kde se v minulosti uchovávalo zrní pro místní obyvatele. Pojme až 200 000 lidí. Dnes, jak napsal jeden dopisovatel Vatikánského rozhlasu, "praskalo ve švech", když o půl desáté začínal Jan Pavel II. sloužit mši svatou spolu s kardinály, biskupy a asi 800 kněžími. Během ní pak prohlásil  první blahoslavené pocházející z ostrova Malty.

Jsou jimi:

Sestra Marie Adeodata Pisani O.S.B ( 1806-1855) ze starobylé šlechtické rodiny Frigenuinů, vstoupila do kláštera benediktinek sv Petra v Mdině.
Otec  Georgio Preca, (1880-1962), kněz maltské diecéze a zakladatel Společnosti křesťanského učení, zaměřeného na vyučování katechismu mezi lidem.
Otec Nacju Falzon (1813-1865) věnující se výchově kněžských povolání, pomoci potřebným, katechismu a pastoraci mezi anglickými vojáky  a námořníky z maltské posádky.
 
V úvodu své homilie Petrův nástupce připomněl dramatický příchod  sv. Pavla na ostrov. "Díky Boží prozřetelnosti Malta dostala evangelium v prvních dnech křesťanství". Takový dar však nese s sebou velkou odpovědnost – a navázal: "V 2. listě Timotejovi, sv Pavel říká svému spolupracovníkovi: "Mysli na Ježíše Krista…který byl vzkříšen z mrtvých…když s ním vytrváme, budeme s ním i kralovat" (2 Tim 2,8-12).

Dva synové Malty a její adoptivní dcera, které jsem dnes blahořečil, si vzali tato slova k srdci. Celá církev se s vámi raduje, že v zástupu svatých a světic všech sociálních vrstev, byli tito tři vybráni kvůli zvláštní úctě a následování. Z nebe doprovázejí naše putování na zemi a svými přímluvami před Božím trůnem nám pomáhají vystupovat na vrcholy svatosti, které oni dosáhli z milosti Ducha svatého."

Blahoslavený Giorgio Preca je známý už od své smrti v roce 1962 svou svatostí na Maltě a všude, kde žijí Malťané. Don Giorgio byl průkopníkem na poli katecheze  a rozvíjení laického apoštolátu, který pak 2. vatikánský koncil zvláště zdůraznil. Stal se tak ve víře jakýmsi druhým otcem Malty. S úžasnou pokorou a laskavostí využíval talentů svého rozumu i srdce, které daroval Bohu. Vzal za svá slova apoštola Pavla Timotejovi: "Cos ode mně slyšel – mnoho lidí to může dosvědčit – svěřuj dál spolehlivým mužům, kteří budou schopni učit i druhé" ( 2 Tim 2,2).  Společnost křesťanského učení, kterou založil pokračuje v jeho díle svědectví a evangelizace na těchto ostrovech i v jiných zemích.

Nedaleko odtud slyšel mladý bohoslovec Giorgio prorocká slova jednoho svého kněze učitele: "Giorgio, až vyrosteš, mnoho bohabojných se shromáždí kolem tebe. Budeš pro ně požehnáním a oni jím budou pro tebe". Dnes církev na Maltě nazývá Giorgio Precu "blahoslaveným", protože ví, že je pro ni místním pramenem světla a síly. Don Giorgio ve svých spisech o mírnosti "L-Iskola tal-Manswetudni- A jeho List" vybízí své křesťanské přátele aby následovali příkladu ukřižovaného Pána a odpouštěli každou urážku (sr. Lk 23,34). A není snad právě dnes na Maltě a v celém světě tolik nutné toto poselství vzájemného respektu a odpuštění?

Ano, vždyť mírnost blahoslavenství má moc proměnit rodinu, pracoviště i školy, města i vesnice, politiku i kulturu. Ano, může změnit svět: "Blahsolavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví" (Mt 5,5).

"Božský Mistře, kéž celý svět následuje evangelium" - tato modlitba blahoslaveného Giorgia dokonale zrcadlí misijní poslání Pána: Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy…učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal" (Mt 28, 19-20). V Jubilejním roce celá církev znovu prožívala věčnou svěžest láskyplného milosrdenství Otce, který poslal svého jednorozeného Syna pro naši spásu. Což to nebyla právě velká schopnost Dona Giorgia sdílet onu svěžest křesťanského poselství, jež z něho udělal velkého apoštola? A nepotřebuje Malta právě toto, mít kněze, řeholníky katechety, učitele, kteří zapáleně hlásají Radostnou zvěst, o tom, co Otec pro nás v Kristu vykonal? Na úsvitu nového tisíciletí církev hledí k Tobě, Malto, abys žila ještě horlivěji své apoštolské a misionářské poslání!

I Boží služebník Nazju (nebo též Ignác) Falzon měl vášeň pro hlásání evangelia a pro vyučování katolické víře. Apoštol Pavel napsal: "Každý ať dá podle toho, jak se sám u sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce" (2 Kor 9,7). Blahoslavený Nazju rozdával vrchovatě a radostně a lidé u něho nacházeli nejen nevyčerpatelnou energii, nýbrž i radost a hluboký pokoj. Zřekl se pozemského úspěchu, pro který se připravoval, aby sloužil duchovnímu dobru druhých včetně četných vojáků a britských námořníků, kteří tvořili tehdy posádku na Maltě. Když se s nimi seznamoval, jen někteří byli katolíci, předjímal ekumenického ducha respektu a dialogu, který je dnes tak známý, ale který tehdy nebyl vůbec nějak rozšířen.

Ignác Falzon čerpal sílu a inspiraci z Eucharistie, z modlitby před svatostánkem, z úcty k Panně Marii, z modlitby růžence a z následování sv. Josefa. Z těchto pramenů mohou čerpat všichni křesťané. Svatost a horlivost  pro Boží království rozkvétají zvláště tam, kde farnosti a společenství pěstují modlitbu a úctu k Nejsvětější svátosti. Vybízím vás tedy, abyste pěstovali své tradiční pobožnosti očišťovali je, kde je třeba a posilovali je katechezí a zdravým učením. Nemůžete ani lépe uctívat památku blahoslaveného Ignáce Falzona.

Sestra Marie Adeodata Pisani se narodila v Italii z maltského otce a jako 19 letá přišla sem a strávil zde většinu svého života jako zářivý příklad benediktinského zasvěceného života v kláštěře sv. Petra . Vím, že některé sestry z toho kláštěra nemohly přijít, ale sledují obřady v televizi. Vám, drahé sestry posílám zvláštní požehnání v tento tak radostný den.

Modlitba, služba spolusestrám a zralost ve výkonu úkolů, které jí byly svěřeny, To jsou charakteristické rysy svatého a mlčenlivého života Marie Adeodaty. Skryta v srdci církve, sedávala u nohou Pána a naslouchala jeho učení (sr Lk 10, 39), vychutnávala věci, jež přicházejí shůry (sr. Kol 3,2). Skrze modlitbu, práci a lásku se stává pramenem duchovní a misionářské plodnosti, bez níž círlkev nemůže hlásat evangelium, jak to vyžaduje Kristus, protože poslání (misie) a kontemplace potřebují jedna druhou (sr. Novo millenio ineunte č.16)

Svatý příklad sestry Adeodaty přispěl k tomu, že se obnovil řeholní život uvnitř kláštera. Proto chci svěřit její přímluvě zvláštní úmysl svého srdce. V poslední době se udělalo mnoho, aby se řeholní život přizpůsobil proměnlivým poměrům naší epochy a životu velmi mnoha řeholníků a řeholnic to jen prospělo. Nicméně je nutné obnovené oceňování hlubších teologických důvodů této zvláštní formy zasvěcení. Ještě čekáme na plné uskutečnění učení 2. Vatikánského koncilu o transcendentální hodnotě oné zvláštní lásky k Bohu a ke druhým, která vede k životu soustřednému kolem slibů chudoby, čistoty a poslušnosti. Doporučuji všem zasvěceným osobobám příklad zralosti a oosobní odpovědnosti, jak jasně vynikají v životě blahoslavené Adeodaty….," uvedl papež.

Odpoledne Svatý otec o půl páté navštívil hrob blahoslaveného Giorgia Precy v kostele Madony zázračné medajlky v Hamrunu. Vedle něho stojí centrum Společnosti křesťanského učení. Celá návštěva patřila jeho členům. Odtud pak už Jan Pavel II odjížděl na letiště . V Římě na letišti Ciampino je očekáván kolem půl deváté večer.