Možná se dočkáme ojedinělé události v dějinách církve. Možná zažijme div, který nebude mít daleko k zázraku. Známe rozkoly trvající stovky let, známe Velké schisma trvající tisíc let. Teď je naděje, že jeden rozkol bude zahojen třináct let poté, co byl dokonán. Zhruba od přelomu letošního a loňského roku zahájil Vatikán příme kontakty s vedením Společnosti sv. Pia X. , známou někdy spíše pod jménem svého zakladatele, francouzského arcibiskupa Marcela Lefébvra.

V tomto článku pojednáme hlavě o posledním vývoji kolem „lefébvristů“, jak bývá původní Kněžské bratrstvo sv. Pia X. či do dnešních rozměrů rozrostlá Společnost (v dalším textu uváděná buď jako SSPX nebo Společnost) s poněkud hanlivým přídechem nazývána. Protože jde o církevní proud, který je v českém prostředí méně znám, Magazín ChristNet plánuje představit jej i problémy s ním související blíže v sérii článků, které budou brzy následovat.

V úvodu se proto omezme jen na nezbytné shrnutí základních událostí. Bezprostředním důvodem k současným jednáním byl definitivní formální rozchod SSPX s Římem, dokonaný 30. června 1988 když arcibiskup Lefébvre proti explicitní vůli papeže Jana Pavla II. vysvětil na biskupy kněze svého Bratrstva Bernarda Fellaye, Bernarda Tissiera de Malleraise, Richarda Williamsona a Alfonse de Galarreta. 2 července papež reagoval apoštolským listem Ecclesia Dei adfflicta (Podle úvodních slov: S velikou bolestí Církev Boží) vydaným motu proprio- z vlastního podnětu papežova. (pozn red. k odkazu: Apoštolský list je v češtině dostupný na stránkách české větve mezinárodní organizace Una Voce /UV/, tuto organizaci nelze zaměňovat či přímo spojovat se SSPX.) Papež v listu konstatoval exkomunikaci světitelů (arcibiskupa Lefébvra a brazilského biskupa Mayera) i svěcenců.

SSPX vždy tvrdí, že svěcení biskupů bylo plně oprávněné kritickou situací v římskokatolické církvi zaviněné liturgickou reformou a zejména II. vatikánským koncilem a aplikací jeho výsledků do života církve. Pro činnosti svých kněží a biskupů se dovolává práva daného nezbytím, aby katoličtí věřící měli přístup ke svátostem a neporušenému učení u duchovních s nepochybně platným svěcením a nepochybně vysluhovanými svátostmi.

Svatý stolec naproti tomu opakovaně upozorňuje na trvání uvalených exkomunikací a minimálně suspenzi (zbavení práva k výkonu moci získané svěcením a výkonu úřadu) všech duchovních společnosti. Specificky upozorňuje, že kněží Společnosti nemají jurisdikci ke zpovídání a oddávání, která je nutnou podmínkou platnosti zpovědi či sňatku za běžných okolností. Je zbytečné dodávat, že Řím teorii trvalé nouze existující v církvi od koncilu neuznává.

Zmíněným apoštolským listem byla též ustavena komise Ecclesia Dei pověřená mimo jiné koordinací pastorační péče o věřící, bohoslovce, kněze a řeholní společenství zvláště lnoucí k tradiční latinské liturgii a dalším pokladům církevní tradice. Nejvýznačnějším subjektem vzniklým v této souvislosti je Kněžské bratrstvo sv. Petra.

Econe návštěvou v Římě

Významnější přímé kontakty mezi Společností a Římem poté ustaly. Společnost postupně rozšířila svou činnost a přítomnost do řady zemí, v současnosti se k ní hlásí podle odhadů asi milion lidí. Předehrou k jednáním byla podle všeho pouť, kterou členové a příznivci SSPX vykonali loni v srpnu v Římě u příležitosti Velkého Jubilea. Materiály SSPX uvádějí pouť a následný rozhovor generálního představeného Společnosti biskupa Bernarda Fellaye pro magazín 30 Giorno jako hlavní impulsy k prvním pozvánkám k rozhovorům, které posléze na podzim čtyřem biskupů Společnosti poslal kardinál Dario Castrillon Hoyos prefekt Kongregace pro klérus a současný předseda komise Ecclesia Dei.

Vzhledem k tomu, že oficiální místa se dosud omezují jen na nejzákladnější sdělení potvrzující existenci kontaktů a jednání lze jen spekulovat, že jistá vstřícnost vůči pouti SSPX mohla být první snahou Vatikánu ověřit stávající situaci a naději na možné jednání. Pět tisíc poutníků nepodlehlo pokušení využít pouti k nějaké demonstraci svého případného postoje vůči „koncilové církvi“. Chovali se jako při skutečné pouti do „věčného Říma“, kterému jsou, nikoli ovšem Římu modernistů a „liturgické reformace“, věrní. SSPX ve svých materiálech neopomíná zdůrazňovat, že se v basilice sv. Petra poutníci modlili za papeže. Mše svaté během pouti ovšem museli kněží a biskupové Společnosti sloužit pod širým nebem nebo v zapůjčených prostorách, v kostelích či basilikách jim to povoleno nebylo. Z toho lze dovodit, že právní názor Říma na postavení Společnosti a jejích duchovních se v zásadě nezměnil.

Práce pro kardinály

V samém závěru prosince přeložil kardinál Hoyos biskupu Folleyovi několik návrhů řešení situace SSPX a obnovení plné jednoty s Římem. Soudě podle různých zpráv (další přehled zde) se zdá, že zvažovány jsou především dvě právní formy pro budoucí existenci SSPX. Jednou je personální prelatura a druhou ustanovení apoštolského adminstrátora pro společnost. O prelatuře (zatím existuje jen jediná: Opus Dei) před časem spekuloval měsíčník Inside The Vatican, jiné zdroje považují za pravděpodobnější variantu apoštolskou administraturu, případně zvláštní ordinariát. Všechny zvažované formy v zásadě reflektují faktickou situaci Společnosti půsbící po celém světě a liší se v míře přítomnosti prvků trvalé formální struktury.

Následně, v únoru, dal papež najevo svůj zájem na vyřešení schismatu tím, že rozšířil řady komise Ecclesia Dei o klíčové muže kurie. K hlavnímu vyjednavači kardinálu Hoysovi, přibyl prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Joseph Ratzinger, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinál Jorge Medína Estevéz, arcibiskup Julian Herranz, předseda Papežské komise pro interpretaci legislativních norem a předseda francouzské biskupské konference kardinál Louis-Marie Bille, arcibiskup lyonský.

Biskup Richard Williamson, kterého lze považovat za jednoho z těžko smiřitelných radikálů (viz např. únorový dopis přátelům a dobrodincům i řadu dalších v archivu kanadské větve SSPX) v řadách Společnosti rozšíření komentoval mimo jiné slovy: „Jestli má kardinál (rozumí se Hoyos - pozn. red.) nohu na plynu, pak musí přijít s nějakými novými lákadly, aby vylákal SSPX z její pevnosti Tradice a my musíme dál důvěřovat Bohu a modlit se k arcibiskupovi, aby Společnost ani neustoupila ani nekývala. Na druhé straně pokud mu kolegové (rozumí se noví členové komise Ecclesia Dei - pozn. red.) šlapou na brzdy, pak musí Řím upadnout do své, třináct let staré, politiky tichého dušení SSPX, kterou tak výrazně přerušily nedávné iniciativy kardinála Castrillóna. V tom případě my, laici i klérus Společnosti, musíme zachovat trpělivost a dál pokorně a pevně praktikovat katolickou víru. Jestliže totiž opět nastane ticho, bude nepochybně jen otázkou času, než se objeví nějaký jiný kardinál Hoyos, aby zase přišel a zase si dával práci se Společností. Pomýlený Řím totiž nemůže nechat Pravdu jen tak být!“

Dvě podmínky

Ještě předtím, 22. ledna, generální představený SSPX biskup Fellay vydal prohlášení v němž potvrdil dosavadní kontakty s kardinálem Hoyosem. Konstatoval v něm dále, že na jedné straně Společnost studuje římskou iniciativu „s vážností jakou si zaslouží“ a na druhé straně vyjádřil „krajní nedůvěru“ odůvodněnou jednak situací v Bratrstvu sv. Petra (které procházelo v té době vnitřními spory mj. o výlučné používání „tridentského“ mešního obřadu) a jednak „trváním pokoncilní linie a jejím stálým potvrzováním“. Žádal proto, aby předtím, než se přistoupí k jakýmkoliv podrobným jednáním a případným dohodám dal Řím Společnosti dvě záruky. V první řadě měl Řím všem kněžím v celém světě bez jakýchkoliv omezení a sankcí umožnit slavit oběť mše svaté v tridentském obřadu a dále prohlásit za nulitní církevní tresty uvalené na biskupy Společnosti.

Bernard Fellay uzavřel své prohlášené vytýčením principů Společnosti pro další postup. Krom již zmíněných vět o odpovídajícím posouzení římské iniciativy a odůvodněním krajní nedůvěry dále jmenoval tyto další zásady stanovené generální radou Společnosti. „Společnost nehodlá nijak měnit své principy a svůj obecný cíl. Tak přehojné plody Milosti na jedné straně a koncilová pohroma na straně druhé jen potvrzují naše rozhodnutí uchovat katolickou Tradici. Má-li dojít k dohodě, může se tak stát jen v perspektivě navrácení práv Tradici, a to i tehdy, když by její konečný triumf měl nastat teprve postupně,“ prohlásil Fellay.

Pokračování v pondělí