Mons. Erwin Josef Ender, titularní arcibiskup z germanie v Numidii, dosavadní apoštolský nuncius v Litvě, Lotyšsku a Estonsku, byl v sobotu jmenován novým apoštolským nunciem v Praze. Ve svém rozhovoru hovoří o svém jmenování, o vztazích státu a církve a i o češtině.

Vatikánský rozhlas (VR): Monsignore, právě přišla zpráva, že jste byl jmenován apoštolským nunciem v Praze. Bylo to pro vás také překvapení?

Mons. Erwin Josef Ender: Děkuji vám za tuto příležitost poslat touto cestou srdečné pozdravy svým spolubratrům v biskupské službě v České Republice a všem věřícím. Bylo to pro mne opravdu velké překvapení, takový blesk z čistého nebe po mém teprve tři a půlletém působení v pobaltských státech. Toto překvapení přijímám a jsem Svatému otci velmi vděčný za důvěru, kterou mi tím prokázal. Půjdu do Prahy rád, abych tam pokračoval ve své diplomatické službě.

VR: Jistě víte, monsignore, jaká je situace v ČR, myslím na jednání mezi státem a Katolickou církví o dosud nevyřešených otázkách vzájemných vztahů. Zapojíte se hned do práce dosavadního nuncia mons. Coppy?

Mons. Ender: Víte, pro mne je jmenování do Prahy mimořádně radostné. Je to pro mne jakýsi návrat domů, do domácího sousedského prostředí. Narodil jsem se totiž v hrabství Laza, jež patřilo do Pražské arcidiecéze, a tak v jistém smyslu přicházím domů.

Měl jsem velmi dobrý vztah ke kardinálu Beranovi a pak kardinálu Tomáškovi, a ovšem i nynějšímu kardinálu Vlkovi, s nímž jsem se už několikrát setkal. Takže se budu tak trochu vracet mezi své známé. Jistě se budu muset nyní dát do práce, kterou začal můj předchůdce mons. Coppa a dosud vedl. Ale to bude vyžadovat nějaký čas na uvedení do problematiky, abych si na vše zvyknul.

Nějakou zkušenost už mám. Přicházím z oblasti, kde jsem tři smlouvy – konkordáty s třemi pobaltskými republikami - mohl ukončit (a uzavřít). A doufám, že budu moci s úspěchem pokračovat v práci, kterou můj předchůdce mons. Coppa začal, a dovést ji k oboustranné spokojenosti ke konci.

VR: Monsignore, umíte česky, nebo se to budete muset teprve naučit?

Mons. Ender: Ne, český jazyk, bohužel, neznám, ale doufám, že nebude tak velký problém se jej naučit. Budu se o to snažit rád, i když vím, že je těžký. Nejsem už sice nejmladší, ale je to pro mne možnost vstupu do slovanské jazykové rodiny, takže skrze češtinu bych mohl najít přístup ke slovanským řečem vůbec. Chci se o to tedy pokusit s nejlepší vůlí, abych měl úspěch.

VR: Co byste rád monsignore, už nyní před svým příchodem do Prahy vzkázal biskupům kněžím, věřícím, ale i ostatní části národa, který je z dvou třetin ateistický?

Mons. Ender: Přicházím s otevřenou náručí a s otevřeným srdcem a rád bych pokračoval v tom, co můj předchůdce mons. Coppa tak pěkně začal. Můj hlavní úkol bude zpřítomňovat lásku a dobrotivost Svatého otce nejen českým věřícím, ale celému českému národu, být k dispozici a podat pomocnou ruku, kde bude zapotřebí a zvláště opakovat a klást na srdce mnohým jeho volání, jeho výzvu: Non abbiate paura! Nemějte strach před Kristem, nebojte se otevřít mu brány. On je náš Osvoboditel a náš Spasitel.