1. Na závěr konsistoře, my kardinálové ze všech končin světa, znovu potvrzujeme své hluboké společenství víry a lásky se Svatým Otcem, Petrovým nástupcem,

Jemu patří naše upřímná vděčnost, že jako nás svolal ke konsistoři pro přípravu Velkého jubilea roku 2.000, tak nás nyní svolal a tuto novou konsistoř, abychom uvažovali o duchovním a pastorálním uskutečnění jubilejní milosti, tímže prohloubíme programatické linie, jež jsou v cenném apoštolském listu Novo Millenio Ineunte.

2. S celou církví vzdáváme díky Pánu, dárce všeho dobra, za záplavu milostí, která se tímto Svatým rokem vylila na Boží lid a na celé lidstvo.

3. Jsme přesvědčeni, že velké dědictví, které nám skýtá jubileum jako dar a odpovědnost, je - s vnitřním přesvědčením a rostoucí důvěrou obnovit naše vyznávání víry v Ježíše Krista Božího Syna, který se stal člověkem, který byl ukřižován a vstal z mrtvých, jediného a univerzálního Spasitele světa.

Právě proto s radostí přijímáme a znovu předkládáme všem odkaz i nadále upírat pohled na Krista a kontemplovat jeho tvář, skrze důvěrný styk s Božím slovem, vytrvalou modlitbu a osobní společenství s Ním, skrze účast na eucharistii především v Den Páně, skrze přijetí Otcova milosrdenství ve svátosti smíření, v odvážném úsilí o svatost, jež je smyslem a (životním) určením každého člověka a pramenem a sílou pastorální činnosti církve. Tak bude moci jubilejní zkušenost oživovat a zaměřovat život věřících, tímže přijme absolutní primát milosti.

4. Kontemplace Krista v modlitbě vede ke společenství lásky s Ním a živí evangelizační poslání církve. Protože každý člověk náramně potřebuje Krista, cítíme, jak jsme naléhavě voláni k tomu nejen "o něm mluvit", nýbrž i dát ho "vidět" : hlásáním Slova, které přináší spásu a odvážným svědectvím víry v obnoveném misionářském rozletu.

5. Podmínkou, sílou i plodem evangelizačního poslání je společenství, jednota učedníků, za které se Kristus modlil.

Ve světa, těžce poznamenaném sváry a konflikty, a v církvi, která nese rány rozdělení, cítíme mnohem silněji povinnost pěstovat spiritualitu společenství: jak uvnitř křesťanských komunit, tak při pokračování na ekumenickém putování s láskou, pravdou a důvěrou, a při mezináboženském dialogu, následujíce příklad a podnět, který nám dává Svatý Otec.

6. Společenství (communio-sdílení) nabádá církev, aby se stala solidární s lidstvem zvláště v nynějším kontextu globalizace s rostoucími zástupy chudých, trpících, těch, jejichž svatosvatá práva na život, na zdraví, na práci na kulturu, na společenskou účast, na náboženskou svobodu jsou pošlapávána.

Národům, kteří trpí napětími a válkami obnovujeme svůj závazek pracovat pro spravedlnost, solidaritu a mír. Naše myšlenky zalétají zvláště do Afriky, kde četné skupiny obyvatel jsou trápeny etnickými konflikty, trvalou chudou a těžkými nemocemi. Kéž Africe patří solidarita celé církve.

S naléhavou výzvou, spolu se Svatým Otcem, se obracíme na všechny křesťany, aby se horlivěji modlili za mír ve Svaté zemi a žádáme odpovědné představitele národů, aby pomohli Izraelcům a Palestincům spolu pokojně žít. V Ježíšově zemi se v poslední době situace velmi zhoršila a už bylo prolito příliš mnoho krve. Spojeni se Svatým Otce naléhavě prosíme obě strany v tomto konfliktu, aby ihned dospěly k příměří a navázaly dialog o plánu rovnosti a vzájemného respektování.

+ 7. Tváří v tvář četným, těžkým a novým výzvám, s nimiž se církev setkává v současné převratné době, nás zkušenost víry prožívaná v Jubileu podněcuje k tomu, abychom neměli strach zajet na hlubinu a svou naději skládat do Krista a důvěřovat v mateřskou přímluvu nejsvětější P. Marie.

Zatímco, modlitbami doprovázíme Svatého Otce na jeho nadcházející pouti na Ukrajinu, chceme potvrdit své bratrské společenství se všemi Východními církvemi.

Vatikán, 24. května 2001, slavnost Nanebevstoupení Páně. Za poskytnutí překladu děkujeme české redakci Rádia Vatikán