Seznamka
Navzdory tomu nebo právě proto církev, koncil, ale zvlášť důrazně Jan Pavel II. říká: „Manželství je cesta ke svatosti.“
21. října - dá-li Pán Bůh - se bude konat na náměstí sv. Petra v Římě slavnost blahořečení první manželské dvojice v dějinách církve: Luigi, brilantní advokát a Maria matka čtyř dětí: Filip, narozený v roce 1906, dnes don Tarcisio, monsignore, Stefania, narozená roku 1908, dnes sestra Maria Cecilia, benediktínka, Cesare, narozený 1909, dnes P. Paolino, trapista, a Enrichetta, narozená v roce 1914.
Luigi, který zemřel v roce 1961, byl zástupcem generálního advokáta státu, přítelem dona Sturza, Geddy a De Gasperiho, podílel se na nejdůležitějších ústavního pracích v prvních desetiletích italského státu.
Maria zemřela 1965. Napsala několik knížek na pedagogická témata, byla činná v ženské Katolické akci, ve hnutí Křesťanského obrození.
"Je mi hanba, když na ně pomyslím. Před jejich mimořádnou věrností evangeliu si uvědomuji celou svoji nedostatečnost. Mé srdce je plné tak hlubokých emocí a pocitů, že je nedokáži ani vyjádřit,“ přiznává 92 letý P. Paolino.
Stejně radostně ohromeni a vzrušeni jsou další dva sourozenci, 96 letý mons. Tarsicio a jeho 87 letá sestra Enrichetta (Jindřiška): „Naši rodičové nám zanechali velmi cenné duchovní dědictví, ale z určitého hlediska těžké. Kdo hodně dostal, od toho bude hodně požadováno".
Není to tak trochu paradoxní, že děti manželské dvojice, která bude blahořečena, zvolili duchovní stav""Ne, " odpovídá don Tarsicio. "Mé kněžské zasvěcení mi dalo možnost zhodnotit památku a příklady svých rodičů, než bych to mohl učinit, kdybych i já vstoupil do manželského stavu." I P. Paolino dodává o své životní volbě: "Všechno je úchvatné v Božích dílech. Tajemství duchovního povolání nemůže uniknout tomuto pocitu úžasu. Bůh nás volal k zasvěcenému životu. Každá jiná odpověď by neodpovídala plánu nebeského Otce, jaký měl s námi. Ostatně, že naší cestou bylo "následovat Krista v zasvěceném životě", potvrzovalo i velkodušné povzbuzování ze strany rodičů.“
Enrichetta se stala nedobrovolnou protagonistkou jedné z nejsilnějších epizod manželského života Luigiho a Marie Beltrame Quatrocchi. Matčino těhotenství bylo doprovázeno znepokojujícími příznaky. Známý římský gynekolog řekl matce otevřeně, že musí svolit k interrupci , jinak že je vážně ohrožen její život. Otec i matka bez váhání tuto možnost odmítli. V té době - poznamenává sama Enrichetta - byla možnost přežití u takové patologie (placenta previa totale - viz vysvětlení pod článekem), jakou zjistili u matky, jen 5 procent. Jejich postoj bylo pravé křesťanské hrdinství. Matka riskovala, že zemře. Otec by zůstal s třemi dětmi od tří do osmi let. Sestra Maria Cecilia líčí pak atmosféru, jaká vládla v rodině.
"Jednou ráno jsem zašli s otcem do kostela jména P. Marie. Vedl mě za ruku a před námi šli oba bratříčci. Zůstal dlouho ve zpovědnici, kde hovořil se svým zpovědníkem. Jednu chvíli se opřel čelem o dřevo zpovědnice polopřikryl rukou tvář a plakal, usedavě plakal. My ztuhli, zesmutněli a padl na nás strach. Modlili jsme se jak jen nejlépe jsme dokázali. A Pán se usmíval nad naší němou bolestí.
Narodila se zdravá holčička, Enrichetta, maminka se vrátila sice po delší době, ale zakrátko zase byla plná života."
"Kdyby rodiče tenkrát dali na rady lékaře a souhlasili s interrupcí, já bych se nenarodila," dodává Enrichetta. "Nepřestanu jim děkovat za toto hrdinství."
Autor je ředitelem české redakce Vatikánského rozhlasu
Vysvětlení pojmu placenta previa totale od Zdeňky Rybové, viceprezidentky Hnutí Pro život ČR: Onemocneni zv. placenta praevia (vysl. previa) – znamená v latině tzv. vcestné lůžko. Placenta je umístěna v dolní části dělohy (normálně tam umístěna není) a může zakrývat děložní otvor a bránit tak normálnímu průběhu porodu. Proto je často nutné plod vyjmout císařským řezem. Zpravidla u tohoto onemocnění dochází v průběhu gravidity ke krvácení, může být také ohroženo dítě - spontánním potratem z důvodu nedostatečnosti placentární funkce.
