Arcibiskup Giovanni Coppa, dlouholetý apoštolský nuncius v České republice, poskytl naší redakci při příležitosti ukončení své služby v Praze exklusivní rozhovor. Reflektuje v něm nejen své dojmy, představy a přání, ale také jednání vlády České republiky s Katolickou církví.

Jan Regner (JR): Vaše Excelence, byl byste tak laskav a shrnul Vaše působení v České Republice?

Mons. Giovanni Coppa: Musím být ve své odpovědi opravdu velice stručný, protože jinak bych se v popisu svého působení těžko dobral konce. S velkou skromností mohu říci, že moji nástupci v pražské nunciatuře už neprožijí takové zkušenosti, jaké jsem zažil já. Církev vycházela z katakomb po čtyřiceti letech záludného a krutého pronásledování, jež chtělo vymazat z dějin této země hluboce křesťanské a evropské kořeny.

Setkával jsem se s kněžími znatelně poznamenanými stopami jizev jejich utrpení z vězení, z těžebních dolů a nucených prací. Cítil jsem se před nimi zcela maličký. Měl bych se sklonit až k zemi, protože oni opravdu trpěli na svém těle pro církev. Konal jsem sice vždycky svoji povinnost, ale jako tito hrdinové jsem nikdy netrpěl. Přesto ve mně viděli představitele Svatého otce.

Byla to pro mě opravdu veliká milost, že jsem mohl poznat a často se vidět s velkým otce kardinálem Tomáškem, s tím silným "dubem" nezdolné povahy, přitom člověkem neobyčejně prostým, pokorným, dobrým a laskavým, jemuž byl český národ za mnoho právem vděčný. Během jeho poslední nemoci jsem ho navštěvoval každý den až do konce. Navštívit jej znamenalo obohatit se pokorou a svatostí.

Ale také v politickém, sociálním a občanském životě jsem získal jedinečné zkušenosti. Setkání s význačnými osobnostmi jako prezident Václav Havel, Alexander Dubček a noví politici vynořující se z podzemí velmi tvrdé minulosti mělo pro mě ohromný význam.

Děkuji Svatému otci, že mě sem poslal. Děkuji Bohu, za  tento dar, jenž zůstane vtištěn do mého srdce po celý zbytek mého života.

JR: Často jste cestoval, navštěvoval mnoho míst republiky a věřící povzbuzoval promluvami v českém jazyce. Mnozí z těchto setkání žijí dodnes. Jaké okamžiky utkvěly v paměti vám?

Mons. Coppa: Ano, byl jsem na mnoha místech Slovenska, dokud jsem i tam byl nunciem, ale především České republiky. Nejhezčí vzpomínky ve mně dosud vyvolává setkání s mladými na Svaté Hoře, kde se jejich nadšení vystupňovalo až do závratných výšin. Rovněž musím vzpomenout na poutě v nejznámnějších mariánských chrámech v Čechách a na Moravě, zaplněných věřícími. Byl jsem tam osloven příkladem zbožnosti a hluboké lásky k Panně Marii.

Dále to bylo žehnání pramenů v Karlových Varech, biřmování v různých farnostech, kněžská a jáhenská svěcení. Všemi těmito nejkrásnějšími vzpomínkami by bylo možno zaplnit spoustu stran počínaje mojím prvním setkáním s věřícími při velké slavnosti v pražské katedrále za zpěvu modliteb, což tenkrát hluboce zapůsobilo i na všechny přítomné velvyslance.

JR: Vzpomenete si, s jakými představami jste do Česka přišel? Jak se za tu dobu změnily?

Mons. Coppa: Před příchodem do Prahy jsem nikdy nunciem nebyl, tudíž ani žádné představy o tom, co by mohlo nastat, jsem si nevytvářel. Neměl jsem ani minimální znalosti o zemích bývalého socialistického bloku a také jsem se obával, že tady najdu uzavřenou a vůči náboženství nepřátelskou zemi. Skutečnost však nadmíru překonala tyto moje představy. Jsem velmi rád, že jsem mohl zastupovat Svatého otce v této zemi, která papeže miluje a váží si apoštolského nuncia právě proto, že zastupuje papeže.

Entuziazmu oněch heroických dob zajisté ubylo. Západní konzumní hedonistická mentalita mnohé pokazila. Přesto zůstávám optimistou, neboť shledávám u českých a moravských katolíků hlubokou víru a jejich dobré zasazení ve svébytných evropských kořenech, pochopitelně převážně křesťanských. Budou-li tyto kořeny chráněny, pak si náš český národ zachová svou identitu. Můj optimismus posiluje i fakt, že též nekatolíci a nevěřící, mezi nimiž jsou osobnosti velmi vážené, vzdělané a skutečně uvažující o lidských hodnotách a osudu lidstva, dokáží zohlednit a upřednostnit ve svých názorech a ve svém jednání nesporný fenomen evropských kořenů.

JR: Na co by se měla církev a věřící soustředit v novém tisíciletí?

Mons. Coppa: Svatý otec stanovil vynikající program duchovní obnovy ve svém listě Novo millenio ineunte. Bude zapotřebí soustředit se na tento velký dokument, abychom mohli, jak řekl Svatý otec, "zajet na hlubinu" s misionářským a evangelizačním nadšením otevřeným všem potřebám církve a světa v novém tisíciletí.

JR: Jakým směrem by se měla podle vás ubírat evangelizace v České republice?

Mons. Coppa: Řekl to Svatý otec, když nám stanovil velmi konkrétní náměty: kontemplovat Kristovu tvář, abychom od něho získali sílu, lásku, úsilí stát se svatými, ale opravdu vážně, věrnost v základním nasazení pro náš křesťanský život, modlitba, aktivní účast na nedělních bohoslužbách, smíření s Bohem skrze svátost pokání, život v Boží milosti, naslouchání Božímu slovu a jeho hlásání v našem prostředí.

JR: Jak se vyvíjelo jednání s představiteli státu?

Mons. Coppa: Jednání probíhalo ve velmi dobrém vzájemném úsilí o dosažení slibné dohody. Připravený text je nyní projednáván na státním sekretariátu. Ten dá v brzké době na vědomí své posouzení a navržené konkrétní vylepšení textu.

JR: Myslíte si, že se v budoucnu podaří dospět k dohodě, která upokojí obě strany?

Mons. Coppa: Jsem o tom pevně přesvědčen. Jednak proto, že Svatý stolec již dlouho očekává tuto dohodu. Stejně tak ji nyní očekávají státní autority, což mi potvrdil jak prezident Havel, tak předseda vlády Zeman při pěkných setkáních na rozloučenou, jimiž mi vyjádřili uspokojení nad dosud vykonanou prací.

JR: Co byste popřál a vzkázal církvi a věřícím v Čechách a na Moravě do budoucna?

Mons. Coppa: Buďte věrni! Zdá se mi, že to vyjadřuje podstatu programu do budoucna. Věrni Ježíši Kristu a církvi, věrni Božímu zákonu, věrni mravním hodnotám, rodině, úctě k životu… Opakuji, co jsem řekl ve svých posledních setkáních s věřícími: Milujte Ježíše a Marii, naše jediné lásky a naděje! Hleďte neustále do jejich tváří zářících milosrdenstvím a láskou. To mi postačí, abych měl jistotu, že má služba zde pro Svatého otce a pro vás nebyla bez ovoce.

Autor je členem české redakce Vatikánského rozhlasu