Požadované vlastnosti katolického novináře

Mnohé žádoucí vlastnosti katolického novináře jsme už nastínili při stručném rozboru jednotlivých církevních dokumentů. Dekret Inter mirifica hovoří v první řadě o "mravní zodpovědnosti za správné užívání sdělovacích prostředků", kterou mají: "novináři, spisovatelé, herci, režiséři, producenti, finančníci, organizátoři, provozovatelé, prodavači, kritici a ostatní, kteří se jakýmkoli způsobem podílejí na tvorbě a šíření sdělovaných obsahů".¹

Zdálo by se tedy, že katolická církev v první řadě dbá na "mravnost" novinářů a až poté na jejich profesionální úroveň. Proto je třeba současně připomenout § 15 téhož dokumentu, který hovoří o výchově katolických novinářů: "Je třeba rozmnožit počet škol, fakult a ústavů, kde by novináři, tvůrci filmů, rozhlasových a televizních pořadů a ostatní zájemci mohli dostat úplné vyškolení v křesťanském duchu, zvláště pokud jde o sociální nauku církve."²

Vhledem k tomu, že výuka "řemeslným dovednostem" může být v případě budoucích katolických novinářů stejná jako v případě ostatních studentů žurnalistiky, v následujícím výkladu tento aspekt pomineme. Nebudeme se věnovat ani problematice výuky sociálnímu učení církve. Jde totiž o tak rozsáhlý komplex problémů, že pouze jeho stručná analýza by přesáhla rozsah této práce. Z praktického hlediska je důležitá problematika "mravnosti" nebo "etiky" katolických novinářů.

Katechismus katolické církve³ se užívání hromadných sdělovacích prostředků věnuje v paragrafech 2493­2499. Představitelé tisku mají podle Katechismu "povinnost sloužit pravdě a neporušovat lásku". Současně mají usilovat, aby "respektovali povahu faktů a meze kritického posuzování osob. Musí se vyvarovat toho, aby neupadli do utrhačnosti".⁴ Toto poměrně stručné a obecné prohlášení je rozvíjeno v samostatném dokumentu Etika ve sdělovacích prostředcích, vydaném 4. června 2000 Papežskou radou pro hromadné sdělovací prostředky.⁵ Jádrem spisu je jeho IV. kapitola s názvem Několik důležitých etických principů. Základní etické principy jsou následující:

1. Cílem a mírou užívání sdělovacích prostředků je člověk a lidské společenství.

2. Dobro člověka nelze realizovat nezávisle na obecném dobru společenství, k němuž daní lidé náleží.

3. Účast veřejnosti na rozhodovacím procesu týkajícím se politiky sdělovacích prostředků by měla být na všech úrovních organizovaná, systematická a skutečně reprezentativní, neměla by zvýhodňovat některé skupiny na úkor ostatních.⁶

Dokument podporuje svobodu projevu, avšak současně vyjmenovává případy, kdy "právo na komunikaci neexistuje; jsou jimi například pomluva a nactiutrhání, sdělení podněcující k nenávisti a konfliktu mezi skupinami, obscénnost a pornografie, morbidní líčení násilí". Správný pracovník ve sféře médií by měl také dbát na zpětnou vazbu, měl by "usilovat o komunikaci s lidmi, nejen k nim mluvit".⁷

Dokument Etika ve sdělovacích prostředcích se nevěnuje pouze práci katolických novinářů, ale také vztahu církevních představitelů vůči ostatním pracovníkům médií: "Ti, kdo reprezentují církev, musí být ve vztahu k novinářům upřímní a otevření. Třebaže je některé otázky mohou uvádět do rozpaků nebo zneklidňovat, musí mít na paměti, že většina našich současníků takovéto znepokojivé otázky klade. Každý, kdo promlouvá jménem církve, musí na tyto zdánlivě nepříjemné otázky odpovídat věrohodně a pravdivě."⁸

Dokument ve svém závěru zdůrazňuje, že "sdělovací prostředky nevyžadují novou etiku, ale uplatňování již dříve platných zásad v novém kontextu. V plnění tohoto úkolu hraje roli každý člověk".⁹ Církev tedy přistupuje k problému médií a etického chování při jejich používání ne jako ke svému vnitřnímu problému, nýbrž jako k problému celého lidstva. Katoličtí novináři a reprezentanti církve by se z kolektivu uživatelů médií neměli vydělovat, avšak měli by jít svým jednáním příkladem.

Ačkoli je dokument Etika ve sdělovacích prostředcích poměrně obsáhlý a věnuje se řadě aspektů práce s médii, chybí v něm konkrétní metodické pokyny pro novináře. Ty naopak obsahuje stručný Předběžný návrh pravidel pro práci katolických novinářů, interní materiál Komise České biskupské konference pro sdělovací prostředky¹⁰. Pravidla pro práci novinářů-katolíků jsou zde shrnuta do následujících šesti bodů:¹¹

1. Katolický novinář používá jen přesné, objektivní a úplně informace z otevřených zdrojů. U citátů uvádí zdroj a nevytrhuje je z kontextu.

2. Je snášenlivý. Má v úctě názory druhého, neposmívá se mu a nepíše o jinak smýšlejících s opovržením.

3. Kritizuje slušným tónem, adresně, se záměrem věc napravit. Má v úctě i práva svého oponenta, nevyřizuje si ve svém díle osobní účty. Pokud je nutné dotknout se osobní sféry druhého, činí tak šetrně, nesnaží se získat senzaci za každou cenu.

4. V publiku nevyvolává negativní emoce, nepodněcuje k násilným činům, nepropaguje násilí ani pornografii.

5. V komentářích nepoužívá pochybné argumenty ani agresivní tón. Nepoužívá formulace jako "dotyčný si zřejmě myslí", "patrně předpokládá" atd.¹²

6. Své články podepisuje plným jménem nebo alespoň značkou. Anonymně nepodává ani výzvy nebo petice.

Jednotlivé organizace provozující křesťanská média mohou mít samozřejmě vlastní etické kodexy. Pozoruhodně podrobný je například Etický kodex internetového Magazínu ChristNet.eu (MChN).¹³

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.