Jedním z cílu této práce bude mimo jiné ukázat, zda katolická média akcentují lokální a regionální témata, zda ve svých recipientech mohou posilovat vazby na místní komunitu, na region. Proto bychom si měli povšimnout rozložení katolíků v jednotlivých regionech ČR.1 V době vzniku této práce sice proběhlo sčítání lidu (2001), avšak údaje z něho dosud nebyly k dispozici. Proto budu v této kapitole vycházet jednak z údajů ze sčítání lidu 1991, jednak z interních údajů katolické církve, zveřejněných v Katolické ročence 1995.2

Po 40 letech komunistického režimu se údaj o náboženském vyznání poprvé objevil ve sčítání lidu roku 1991. Z celkového počtu 10 302 215 obyvatel tehdejší České republiky (ještě jako součásti Československa) se ke všem církvím a náboženským společnostem přihlásily 4 523 724 občanů, tzn. 43,9 %. Z toho na křesťanské církve úhrnem připadalo 4 503 388 osob, tedy 43,7 % populace (zbytek, tedy 0,2 % připadalo na nekřesťanské náboženské společnosti, především Svědky Jehovovy a židovské náboženské obce).

Ke katolické církvi se přihlásilo celkem 4 028 415 osob (z toho 7030 řeckých katolíků), což činilo 39 % české a moravské populace. Vzhledem k tomu, že je Česká republika označována za ateistický stát, se tato hodnota zdá být vysoká. Jedná se však o osoby, které se přihlásily ke katolické církvi, nezávisle na tom, zda se účastní života církve (bohoslužeb apod.). Větší výpovědní hodnotu má "počet účastníků nedělních bohoslužeb", údaj, který si zjišťuje pravidelně jednou ročně sama katolická církev samosčítáním3. V roce 1994 například bylo napočteno 477 236 účastníků nedělních bohoslužeb, což činilo 4,5 % české a moravské populace. Z porovnání údaje ze sčítání lidu a tohoto čísla je tedy zřejmé, že pouze malá část osob, které se v Čechách a na Moravě hlásí ke katolické církvi, se také účastní bohoslužeb (12 %). Vezmeme-li v potaz, že v den sčítání nejsou na bohoslužbách přítomni všichni praktikující katolíci (z důvodu nemoci apod.), a počítáme-li s kategorií "občas praktikujících" katolíků, můžeme učinit závěr, že praktikujícími katolíky je něco přes 5 % občanů ČR, tedy o něco více než 500 000 osob.

Z hlediska mediální strategie jednotlivých médií je také důležité rozložení katolíků podle pohlaví. Při sčítání lidu v roce 1991 se ke katolické církvi přihlásilo 1 822 681 mužů a 2 205 734 žen. Ženy tedy představovaly 56 % českých a moravských katolíků (v celé populaci ČR tvořily ženy 51 %). Ženy tedy podle údajů sčítání byly v katolické církvi v ČR mírně dominantní. Mnohem větší nepoměr mezi muži a ženami zjistíme, srovnáme-li výsledky sčítání návštěvníků bohoslužeb. Například v roce 1999 se v den sčítání v pražské arcidiecézi zúčastnilo katolických bohoslužeb šestkrát více žen než mužů4. Mezi praktikujícími katolíky tedy ženy silně převažují.

(1) Výrazem region nemíním konkrétní administrativní jednotku, nýbrž obecně oblast.
(2) Hrudníková, Mirjam-Krejčíř, Miroslav-Pala, Josef (1995): Katolická ročenka 95. Data, čísla, fakta. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství.
(3) Sčítání probíhá vždy v jednu neděli při všech katolických bohoslužbách v celé republice. Datum není věřícím známo předem. Není evidován pouze počet účastníků bohoslužeb, ale eviduje se také zvlášť počet mužů a žen a v některých diecézích též rozdělení podle věku a ekonomické aktivity. Sčítání je však anonymní. Podrobné údaje o účasti na bohoslužbách v pražské arcidiecézi v roce 1999 jsou uvedeny v Přílohách.
(4) Viz Přílohy.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.