Poté, co jsme charakterizovali jednotlivá katolická média v ČR a vylíčili současnou situaci katolické církve v ČR, přistoupíme k vlastní analýze obsahu vybraných sdělovacích prostředků. Z popsaného množství časopisů, elektronických médií a internetových stránek budeme sledovat zejména tři nejčtenější tištěná periodika:

  • Katolický týdeník (oficiální list české katolické církve; z tištěných periodik má největší počet čtenářů; je zaměřen především informativně, zpravodajsky);
  • Světlo (tradičně laděný týdeník, populární zejména na Moravě; obsahuje především články s duchovní tematikou, téměř žádné zpravodajství);
  • Mezinárodní Report (také tradičně laděný časopis ­ měsíčník; vychází v Čechách; zaměřen je především na zpravodajství s velkým důrazem na dění v zahraničí);
  • AD (liberálně orientovaný měsíčník pro mladé čtenáře; důraz je kladen na zpravodajství, publicistiku a kulturu).

U všech těchto médií budeme sledovat tentýž časový úsek, a sice období šesti měsíců červen až listopad 1999. Analyzovaný vzorek zahrnuje po 25 číslech Katolického týdeníku a Světla, 6 čísel Magazínu AD a 5 čísel Mezinárodního Reportu (v srpnu a září 1999 vyšel Report jako dvojčíslo).

Posledním médiem, kterému se budeme podrobněji věnovat, je Radio Proglas. V jeho případě však rezignujeme na možnost plné komparace s výsledky dosaženými analýzou tištěných médií. Důvodem je nedostupnost analytického materiálu z druhého pololetí roku 1999.1Například scénáře zpravodajství z roku 1999 jsou zachovány ve velmi kusé podobě. V analýzách Radia Proglas proto pracuji často s novějšími daty; tím pádem mají dosažené údaje proto pouze orientační a informativní hodnotu, avšak nelze je plně srovnávat s výsledky rozborů jednotlivých časopisů.

(1) Podle Zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (§ 5), musí provozovatel rozhlasového nebo televizního vysílání „uchovávat záznamy všech odvysílaných pořadů nejméně po dobu 30 dnů ode dne jejich vysílání“. V roce 1999 Radio Proglas uchovávalo veškeré záznamy dva měsíce (tedy dvojnásobek minimální lhůty), avšak poté byla většina z nich nenávratně zničena.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.