Zahraniční zpravodajství v Katolickém týdeníku

Katolický týdeník se zahraničnímu zpravodajství věnuje v rámci jednostránkové rubriky.¹ Stránku Ze zahraničí tvoří několik rozsáhlejších článků (dva až čtyři), doplněných případně fotografiemi, dále několik kratších zpráv bez titulku, nadepsaných souhrnně Vatikán, a konečně velice stručné agenturní zprávy, nadepsané Krátce ze světa. Zahraniční zpravodajství je přebíráno z ČTK a z TS ČBK, případně z dalších agentur, rozsáhlejší zprávy jsou většinou vlastní.

Budeme sledovat, kterým zemím se věnují zprávy v jednotlivých číslech Katolického týdeníku ve sledovaném období (červen až listopad 1999).

tabulka 6: Přehled nejčastěji zmiňovaných států v zahraničním zpravodajství Katolického týdeníku (červen až listopad 1999)

První místo Vatikánu je zdůvodnitelné samotnou strukturou zpravodajské rubriky časopisu: v každém čísle je pro zprávy z Vatikánu vyhrazen speciální prostor. Rubrika Vatikán v rámci stránky Ze zahraničí obsahuje průměrně tři zprávy v jednom čísle, což odpovídá přibližně jedné třetině všech zpráv ze světa. Je pochopitelné, že periodikum, které má přímo v názvu adjektivum katolický, bude velkou pozornost věnovat ústředí katolické církve, vatikánskému státu. Zprávy z Vatikánu se totiž zdaleka nevztahují pouze k samotnému teritoriu nejmenšího státu světa, nýbrž k aktivitám papeže a dalších významných církevních hodnostářů, které se přímo dotýkají celosvětové katolické církve, a tím pádem i českých a moravských čtenářů. V rámci zpráv z Vatikánu jsou uváděny takové informace, jako je reakce Svatého stolce na zákon o legalizaci euthanasie v Nizozemí (tedy vztah církve k problematice konkrétního státu)² nebo papežovo poselství adresované seniorům (vztah církve k příslušníkům určité sociální skupiny ­ zde definované věkem ­ na celém světě).³ Nechybějí však ani zprávy, které se dotýkají pouze Vatikánu jako územně vymezeného státního celku.⁴

Na druhém místě v počtu zahraničních zpráv se umístila Itálie (7,5 % všech zahraničních zpráv ve sledovaném období), která zde může být chápána buď jako "okolí Vatikánu", tedy jakési zázemí katolické hierarchie, avšak také jako jeden z evropských států s nejvyšším podílem katolíků. Itálie má tedy pro katolické věřící hodnotu symbolickou, avšak také zcela konkrétní, praktickou: Ve sledovaném období (červen až listopad 1999) probíhaly v Římě přípravy na jubilejní rok 2000, Itálie se chystala na příjezd obrovského množství poutníků, včetně věřících z České republiky.⁵ Ve sledovaném období také probíhalo v Itálii setkání aktivistů Salesiánského hnutí mládeže⁶ a především Druhá mimořádná biskupská synoda.⁷

Na dalších místech v pořadí podle počtu zahraničních zpráv jsou Slovensko, Jugoslávie a Německo. Zájem o Slovensko je pochopitelný: do roku 1992 bylo "katoličtější" součástí československé federace a zvláště u katolíků na silně religiózní jihovýchodní Moravě (moravsko-slovenské pomezí) se dá předpokládat velký zájem o informace ze Slovenska. Slovensko sice je redakcí týdeníku považováno za "zahraničí", avšak charakter zpráv svědčí o kulturní blízkosti Slovenska: Redakce informuje spíše o nových kostelech a dalších sakrálních objektech⁸ nebo o poutích (podobně jako na stránce domácího zpravodajství) než o záležitostech celospolečenského dosahu. Relativní podíl zpravodajství ze Slovenska je však u Katolického týdeníku výrazně nižší než například u Mezinárodního Reportu, kde zprávy ze Slovenska tvoří 19 % ze všech zahraničních zpráv.⁹

Přibližně ve stejné míře jako o sousedním Slovensku referoval časopis ve sledovaném období o Jugoslávii. Zde nemůžeme hledat prvotní náboženskou souvislost s obsahem listu (většina obyvatel "zbytkové" Jugoslávie se hlásí k pravoslavné církvi), důvod tohoto zájmu je zcela jiný: V roce 1999 probíhal válečný konflikt v Kosovu a Katolický týdeník jako zpravodajské médium věnoval pozornost i této problematice. Ta byla vnímána především skrze optiku charitativní pomoci české církve Kosovu (Charita předala humanitární pomoc, Katolický týdeník 32/1999, s. 6; Devět kamionů pro Kosovo, Katolický týdeník 35/1999, s. 5; Dobrovolníci pro Kosovo, Katolický týdeník 38/1999, s. 6).

Relativně významný podíl zpráv z Německa (4,4 % všech zahraničních zpráv) je způsoben především faktem, že Německo je náš sousední stát. Katolický týdeník pravidelně informuje o česko-německých příhraničních akcích, především o poutích.¹⁰ V té souvislosti je třeba zmínit, že mezi nejčastěji zmiňované země patří i další sousední státy České republiky: Polsko a Rakousko (po 4 % z celkového počtu zahraničních zpráv).

Mezi státy, z nichž se průběžně také objevují informace, patří světové či evropské velmoci: Spojené státy, Velká Británie, Francie;¹¹ dále země vnímané skrze jejich zvláštní vztah ke křesťanství (především Izrael, kolébka žido-křesťanské kultury¹²); nebo naopak země ovládané režimy křesťanství nepřátelskými (Írán, Kuba).¹³

Naopak téměř není pozornost věnována zemím východní Evropy a Balkánu (s výjimkou válkou postižené Jugoslávie): Zprávy z Ukrajiny najdeme pouze ve dvou ze sledovaných 25 čísel (články o pomoci při odstraňování následků povodní), o Rusku nebo Bulharsku se informuje jen v jednom čísle, podobně jako o Rumunsku. O Albánii, Řecku nebo Bělorusku chybějí zmínky úplně. Tento nezájem o východní Evropu však nemusí mít pevnou souvislost s pravoslavnou (a tedy nekatolickou) tradicí těchto zemí. Pouze dvě zprávy totiž najdeme ve sledovaném souboru čísel také o katolickém Chorvatsku a jednu o Maďarsku. Můžeme spíše usuzovat, že Katolický týdeník si z množiny křesťanských států vybírá především země západní Evropy, čímž naráží na tradiční příslušnost Čech a Moravy k západní kultuře (s tím souvisí i změna názvu časopisu v roce 1990, kterou se redakce distancovala od vlastní komunistické minulosti).

Shrnutí: Katolický týdeník je především informační médium, které plní roli "věstníku" české katolické církve. Je tedy pochopitelné, že věnuje mimořádnou pozornost Vatikánu, respektive Itálii. Z dalších zemí mají přednost vyspělé západní státy, v menší míře země, o kterých se hovoří v souvislosti s humanitární a jinou pomocí.

Orientace na západ je zřetelná, dokonce převažuje nad orientací na ostatní katolické státy. Téměř ignorovány jsou země východní a jihovýchodní Evropy (nezávisle na tom, zda se hlásí k pravoslavné, nebo katolické tradici): zmíněny jsou pouze v souvislosti s humanitární pomocí v případě přírodních katastrof (Ukrajina) nebo války (Jugoslávie).

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.