Seznamka
1.otázka:
Ignác, kdo to byl? Krátký lidský a duchovní profil…
Sám Ignác vyprávěl svůj život. Myslel si, že by nám mohlo pomoci, jak on zakoušel Ježíše. Narodil se okolo roku 1491 v jedné baskické, velmi katolické vesnici, připravoval se jako šlechtic na vojenskou kariéru. Byl hrdý na to, že je katolík, ale žil své mládí málo křesťansky.
V měsíci květnu 1521 hájil se španělským oddílem, který byl špatně placen, a tak bez jakékoliv motivace, pevnost Pamplonu proti francouzsko navarrskému vojsku. Dělová koule zasáhla jeho nohy a on byl odnesen do svého rodného hradu Loyoly. Po operacích, jež byly pravým mučením, kulhal na jednu nohu a dlouhé měsíce zůstal sám se svými myšlenkami. V pokoji, kde prožíval svou rekonvalescenci, dnes krásně restaurovaném, si mezi sny a nudou razil cestu jeho duch.
Když rozlišuje mezi duchy, mezi tím, co pochází od ďábla a co pochází od Boha, uvědomí si, že když myslí na světské plány, zůstává unavený, vyprahlý, neuspokojený, zatímco když myslí na plány inspirované Bohem, zakouší radost a uspokojení.
Ohniskem tohoto rozlišování je táž nebojácnost, s jakou hájil Pamplonu s tisícem španělských vojáků proti asi 13.000 francouzsko-navarrským útočníkům - "magis" (více) - ale nyní je hrdinství zaměřeno na Boží plány, v jejich službě se cítí mnohem radostněji a které ho plně uspokojují.
Od té doby až do konce svého života Ignác nezná jinou vášeň, než hledat a ve všem rozlišovat, co je Boží vůle, aby se pak pro to nasazoval s celým srdcem. Pro Ignáce existuje jediná záležitost : Boží věc: Deo militare - bojovat pro Boha. Pro něho vše končí v Bohu, protože všechno pochází od Boha a tam se musí vrátit. Jeho modlitba a jeho touhy, jeho kontemplace a jeho činnost: celý život je mysticky soustředěn na větší službu Bohu, a proto rozhodnutí, která musí Ignác učinit, jsou rozhodnutí Boha. A v této linii lze pochopit Ingácův život s jeho mnohými zvraty a jeho překvapeními.
Tuto mystiku služby vůbec neprožívá ve vztahu "pán-otrok", nýbrž , jak říká sám Ignác, "v rozhovoru s Pánem, který se stal mým přítelem". Dvě události vrhají světlo na tuto spiritualitu.
V únoru 1522 Ignác opouští rodný dům, aby se odebral jako kající poutník do Jeruzaléma. Projde pobytem v Manrese, nedaleko Barcelony, kde prodělá intenzivní očištění všech podrobností svého života, aby bylo všechno zaměřeno na Boha.
Všechno uvádí v pochybnost, s výjimkou svého přesvědčení, že Pán chce, aby pokračoval ve Svatém zemi v Ježíšově poslání. V září roku 1523 pobývá v Jeruzalémě, kde se doví, že církev nechce, aby zůstal v Jeruzalémě. To není Boží vůle. Ignác se s láskyplnou pokorou podrobí a začíná v pokročilém věku studovat, protože to Bůh chce. Důsledkem této poslušnosti bude založení Tovaryšstva Ježíšova, které nebude až do podrobností ani tak Ignácovou ideou jako Božím plánem.
A pak druhá událost. Ignác sní o skupině mužů, které Svatý Otec bude posílat na všechny strany světa na misie. Univerzity a koleje neměly v tomto snu žádné místo. Osm let před Ignácovou smrtí v roce 1556, Pán zjeví, že výchova mládeže je jeho volbou pro malé Tovaryšstvo zcela připravené pro toto poslání, a to pro dobro církve, která je velmi ohrožena.
Ignác před tím neustoupí a zůstane věrný radosti svého života, bedlivě prozkoumané na nemocničním lůžku v Loyole, a tou je, že ho Bůh přijímá a že se m Mu líbí jako služebník Kristova poslání, které spočívá v "ayudar a las almas" (pomáhat duším), aby objevily jak on, Ignác "vůli věčné a božské Dobroty".
Pokračování příští úterý
Reakci na článek Proč jsem se stal protestantem a ne katolíkem jsme přesunuli na zítřek.
