Časopis AD a polarizace v církvi

Magazín AD jsme zmínili už v souvislosti s postojem časopisu Světlo k polarizaci v církvi (Světlo a polarizace v církvi). Připomeňme, že Světlo v rozsáhlém článku Modernismus včera a dnes (Světlo, 39/1999, s. 6­7) reagovalo na seriál Ježíš nazývaný Kristus?, který v AD vycházel v roce 1998. Ačkoli tento cyklus popisoval Ježíšův život a učení z pozice obecněji křesťanské a nikoli pouze katolické, Světlo mu vytýká nekatolické názory. Zopakujme tedy, že se časopis AD ani v roce 1998, kdy vycházel zmíněný cyklus, ani v roce 1999, jehož část sledujeme v této práci, nedeklaruje jako katolický. Jeho podtitulem je Křesťanství a svět. V naší práci, věnované katolické církvi a masovým médiím, mu věnujeme pozornost proto, že vydavatelem časopisu je katolická instituce (nakladatelství Portál, jehož stoprocentním vlastníkem je Salesiánská provincie Praha). To, že časopis vydává katolická instituce, nemusí nutně znamenat, že bude plně vyjadřovat stanovisko katolické církve.

Už z tohoto důvodu širšího záběru vyplývá, že pro AD nebude otázka polarizace v rámci katolické církve klíčový. Již v kapitole věnované zahraničnímu zpravodajství jsme zjistili, že problémy katolické církve jsou pro časopis AD ­ ve srovnání s ostatními analyzovanými časopisy ­ spíše okrajové.¹

Toto tvrzení potvrzují i výsledky analýzy článků, které v AD vyšly ve sledovaném období (červen až listopad 1999). Ze 72 publikovaných článků pouze jeden přímo reaguje na polarizaci. Podobně jako v Katolickém týdeníku tento jediný článek souvisí s vystoupením Ivana Štampacha z katolické církve. Zatímco v Katolickém týdeníku jde o zprávu, v AD vyšel třístránkový rozhovor s I. Štampachem.²

Štampach v rozhovoru hovoří o své zkušenosti z podzemní církve, vzpomíná na listopad 1989, avšak především se vyjadřuje ke svému přestupu z římskokatolické do starokatolické církve. Nezapomene zdůraznit, že se dál cítí být členem katolické církve: "Já jsem nepřestal být členem katolické církve, protože jsem členem jedné svaté všeobecné (tj. katolické) a apoštolské církve. [ ] Předpony staro- a římsko- pro nikoho z nás nejsou podstatné. [ ] Byl jsem exkomunikován poté, co jsem požádal starokatolického biskupa Hejbala o začlenění mezi duchovní. Já s tou exkomunikací nesouhlasím. Nebyl splněn určitý právní postup římskokatolické církve a věřím, že se v řádném procesu dokáži obhájit. Exkomunikován jsem byl pro zločin schizmatu a můj krok neodpovídá tomu, co je v příslušném paragrafu napsáno. Už proto, že starokatolíci se cítí ze své strany v plném společenství s římskými katolíky, čili z mé strany žádný rozkol není."

Článek vyznívá tedy jednoznačně proliberálně. Štampach se v rozhovoru obhajuje, aniž by byl ze strany redakce jakýmkoli způsobem napadán. Jinými slovy: rozhovor nevykazuje žádné znaky investigativní žurnalistiky. Ze samotného tohoto faktu bychom samozřejmě nemohli usuzovat, že časopis AD je liberální. Podívejme se však na "aféru Štampach" v magazínu AD komplexněji.

Důležitá je už skutečnost, že rozhovor se Štampachem je jediným redakčním článkem ve sledovaném období na toto téma. Redakce časopisu tedy necítila potřebu vyjádřit se ke kauze ještě jiným způsobem nebo dát prostor pro vyjádření opačné straně (ovšem Mezinárodní Report naopak uveřejnil článek namířený proti Štampachovi, aniž by dal napadenému prostor k vyjádření). Viděn v těchto souvislostech, jednoznačně orientovaný rozhovor už o orientaci listu mnohé napovídá.

Nelze však říci, že by se časopis AD ke kauze "Štampach" vůbec nevracel. Absentují sice jakékoli další redakční články, avšak otištěno je několik postřehů čtenářů. V čísle 10/1999 jsou zveřejněny dopisy Miloše Hlouška z Babic nad Svitavou a Ing. Augustina Funfálka z Mratína. Oba viní časopis z nevyváženosti a nejasnosti v hlásání pravdy. První čtenář píše: "Rozhovor s Ivanem Odilonem Štampachem představuje jeho názory a důvody, proč opustil katolickou církev, naprosto upřímně. V celém rozhovoru není ani slovo o pokoře a lásce k Ježíši, o poslušnosti vůči představeným, o modlitbě nebo lásce k bratřím či lidem. Celý rozhovor na třech stránkách stále jen opakuje JÁ. Nechápu, proč takové lidi představujete v AD, křesťanském časopise, téměř jako vzor k následování."³ Druhý pisatel označuje rozhovor se Štampachem přímo za "článek, který nepíše dobře o církvi".⁴ V následujícím čísle naopak na oba dopisy reaguje čtenářka Alena Volková z Hradce Králové: "Tušila jsem, že po uveřejnění rozhovoru s Odilo Štampachem se najdou lidé, kteří nebudou líní a napíší odsuzující kritiku. Ráda bych se tedy ozvala i já. Za ten nestranný, lidský a s pochopením vedený rozhovor vám děkuji."⁵ Ačkoli je prosincové číslo časopisu už mimo námi sledované období, přesto alespoň zmíním, že v něm tato čtenářská diskuse pokračovala názorem Kateřiny Tetivové: "Pisatel dopisu nadepsaného Hlásejte jasně a srozumitelně pravdu poukazuje na to, že v rozhovoru s Odilonem Štampachem nepadlo ani slovo o pokoře, lásce k Ježíši nebo k lidem, modlitbě a poslušnosti. Já zase nemám ráda, když někdo tato slova skloňuje ve všech pádech, ovšem zůstává otázkou, jestli se podle nich také řídí."⁶

Považoval jsem za vhodné vylíčit na tomto místě průběh diskuse mezi čtenáři časopisu, zvláště proto, že do ní redakce zdánlivě vůbec nezasahovala. Ve skutečnosti však určovala, kterým směrem se bude diskuse ubírat, konkrétním výběrem přetištěných stanovisek. Dá se předpokládat, že do redakce přišly reakce jak od čtenářů, kteří stojí na straně Ivana Štampacha, tak od jeho názorových odpůrců. Redakce časopisu přetiskla po dvou dopisech z každého "tábora". Důležité však je jejich řazení. Nejprve, v čísle následujícím po zveřejnění rozhovoru, se objevily odmítavé reakce. S těmi však další čtenáři v následujících dvou číslech polemizovali. Poslední slovo tedy měli čtenáři hájící názor redakce. I tento fakt podtrhuje stanovisko AD k přestoupení Ivana Štampacha z římskokatolické do starokatolické církve.

Je samozřejmě otázka, do jaké míry můžeme automaticky hovořit o stanovisku ve věci polarizace církve. V úvodu rozhovoru se Štampachem se píše: "Většinou je jeho odchod spojován s polarizací církve, s ústrky představených a s osobními důvody. Co vedlo Štampacha k jeho kroku doopravdy?"⁷ Právě ono slovo doopravdy může být určitým klíčem ke vztahu měsíčníku AD k polarizaci: Kauza Ivana Štampacha byla bezesporu nejznámějším případem vyhrocením polarizace (byla-li ona tím problémem) v katolické církvi v námi sledovaném období (od června do listopadu 1999). Redakce AD právě tímto slovem "doopravdy" popírá, že by hlavním důvodem Štampachova kroku byla právě polarizace. Jak můžeme toto tvrzení číst? Nabízí se interpretace, že polarizace ve skutečnosti buď vůbec neexistuje, nebo že její význam je zanedbatelný. Tento závěr plně koresponduje s obsahem časopisu v celém sledovaném období: Kromě rozhovoru se Štampachem se zde neobjevil žádný článek, který by přímo reagoval na polarizaci v církvi.

Shrnutí:

Magazín AD na první pohled působí jako liberální. S tím souvisí skutečnost, že jeho obsah není katolický, nýbrž spíše obecněji křesťanský. Časopis je tedy otevřen nejen katolickému učení, nýbrž i dalším proudům křesťanství.

Redakce časopisu však v jednom z klíčových článků (rozhovor se Štampachem) přímo zpochybňuje skutečnost polarizace v církvi. Nikde také výrazně nebrojí pro konzervativním postojům. Můžeme proto shrnout, že časopis je liberální, avšak nikoli ve smyslu vnitrocírkevní polarizace. Tu chápe spíše jako vykonstruovanou skutečnost a nijak se jí nevěnuje. V tom je AD přímo protikladem časopisu Světlo.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.