Poznámka o Radiu Proglas a církevní polarizaci

Poznámka o Radiu Proglas je pouze doplněním předchozích kapitol. Vzhledem k tomu, že se ze sledovaného období nedochovaly kompletní záznamy odvysílaných pořadů, nelze použít tytéž metody jako v případě tištěných médií. Proto mají následující odstavce opět pouze informativní a nikoli komparativní charakter.

U Radia Proglas vstupují do hry i další faktory, které u sledovaných časopisů nemají paralely. Redakce všech čtyř analyzovaných periodik buď zařazují vlastní články, případně přetiskují agenturní nebo přeložené zprávy, které ovšem samy uznají za hodné zařazení. Radio Proglas naproti tomu poskytuje vysílací čas i jiným subjektům s vlastní redakční strategií: Radiu Vatikán; Trans World Radiu (TWR);¹ Radiu Hlas naděje, jehož redakci tvoří členové Církve adventistů sedmého dne; vlastní pořady připravují členové dalších nekatolických církví. Všechny tyto instituce si připravují své vlastní rubriky, aniž by s hlavní redakcí Radia Proglas předem konzultovaly podrobný obsah jednotlivých pořadů.² Zvláště ve čtvrthodinových blocích Radia Vatikán s velkou pravděpodobností ve sledovaném období byly odvysílány reakce na některé důležité kauzy související s polarizací.

My si na tomto místě povšimneme jednoho klíčového pořadu, který Radio Proglas odvysílalo v pátek 10. září 1999 (tedy v námi sledovaném období) a který redakce považovala za tak důležitý, že jej archivovala. Šlo o první část třídílného seriálu o hnutí Kairos, které vzniklo již v roce 1998 (jedním z jeho prvních signatářů byl i Ivan Štampach) a o kterém se v roce 1999 znovu diskutovalo, mimo jiné právě v souvislosti se Štampachovým vystoupením z církve.³

Pořad Kairos I moderovali Radek Mezuláník, redaktor náboženských pořadů Radia Proglas, a P. Martin Holík, ředitel rádia. Hostem je jeden ze signatářů iniciativy Kairos Jiří Hanuš. Host, reprezentující hnutí usilující o korekci v rámci církve, dostává prostor k odpovědím, není přerušován, může obhájit své názory. (Na tomto místě je třeba zdůraznit, že pořad byl natočen "jakoby" živě, tedy bez střihů.) Na druhé straně však tázající dávají až příliš zřetelně najevo svůj názor, který je protikladem názoru Hanušova: Rozhovor je veden investigativní formou. Hostu jsou kladeny vyhrocené otázky jako: "Proč se snažíte o rušení výsledků Druhého vatikánského koncilu?" Hanuš se má vyjádřit například k otázce kněžského svěcení žen,⁴ k otázce homosexuality,⁵ k problému potratů.⁶ Tázající sice jednotlivé odpovědi nehodnotí, avšak při poslechu (z tónu řeči apod.) pozorný posluchač zjistí, jaký je názor redakce.

Shrnutí: Radio Proglas sice není katolická stanice v tom smyslu, že by vyjadřovala pouze stanovisko katolické církve; do jejího vysílání přispívají i nekatoličtí křesťané (viz jeden z následujících článků Poznámka o Radiu Proglas a ekumenismu). Přesto se ve vlastních (redakcí připravených) pořadech řídí Katechismem katolické církve a dalšími oficiálními církevními dokumenty. Neměnnost tohoto stanoviska je v jednotlivých pořadech zdůrazňována ­ snahy o liberalizaci v rámci církve jsou proto redakcí chápány jako pokusy o narušení statu quo, upraveného Druhým vatikánským koncilem.

Tento postoj může svým způsobem Radiu Proglas škodit. Pokud totiž chce oslovit co nejširší spektrum posluchačů (odhlédneme-li od nekatolíků, můžeme za cílovou skupinu považovat všechny katolíky žijící území pokrytém signálem, bez rozdílu, zda jsou orientováni tradičně či liberálně), bylo by pro ně efektivnější nevyjadřovat svůj názor radikálními prostředky (např. formou investigativních rozhovorů).

Radio Proglas se tedy ve vztahu k věroučným otázkám ve svých vlastních pořadech vymezuje jako spíše konzervativní. Současně však nechává názorovým oponentům právo na vyjádření jejich vlastního názoru. Hlavním nástrojem uplatňování názoru redakce je v případě Radia Proglas forma publicistických pořadů a nikoli jejich obsah.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.