Pokud vzpomeneme na Fausta, vybaví se nám nejspíš ten Goethův se šťastným koncem. Ten, ve kterém čistá láska Markétky zachrání toho zhýralce, který málem vlastní vinou a ze svobodné vůle propadl peklu. Marlowův text je jiný. Faust propadne peklu. Jeho rozhodnutí vydat svůj život ďáblu je neodvolatelné a přestože před smrtí volá Krista a chce se kát, je pozdě.

Upsal se vlastní krví, při plném vědomí prodal své srdce a svou duši za 24 šťastných let na zemi. Mefistofiles mu plní každé přání, stane se doktorem filosofie, doktorem magie, zažije ta nejdivočejší milostná dobrodružství, je bohatý, může všechno, co chce... Při tom všem má strach, ví, že hraje příliš nebezpečnou hru, že mu jde o život věčný. Je pozoruhodné, jak mocně tato inscenace promlouvala, přestože dnešní svět a všeobecná morálka nám vtlouká do hlavy pravý opak.

Štítíme se jednoznačnosti, bojíme se označit hřích pravým jménem, vše si omlouváme. V našem ateistickém světě jsme zpochybnili úplně všechno... a přece, při pohledu na Fausta a jeho zoufalém volání po spáse, víře, Kristově krvi nám běhá mráz po zádech. To není horor. To jsme my. Ve své pýše a ve své slepotě na konci sil.

Dojem z představení byl umocněn i barokním prostorem, ve kterém se odehrávalo. Kamenné zdi byly obstaveny dřevěnými můstky, na kterých stáli herci zahaleni v černých kápích, se svíčkami v ruce. Uprostřed sálu byla jakási křtitelnice s vodou, do které Faust i padal.

Na stropě nad ní visel podivný čtvercovitý útvar z plexiskla, ve kterém se odráželo hercovo tělo a uvnitř tohoto útvaru byl řetěz, na kterém několikrát visel. Kostýmy anděla a ďábla vytvářely dojem, že obživly sochy. Voda v křtitelnici bublala, hořely ohně, tekla krev... Celá tato středověká podívaná byla shazována přesně v duchu tehdejšího divadla tlustým kašparem a jeho vulgárními vtipy...

Představení se bude ještě hrát v září a říjnu 2001 na tomtéž místě. Je rozhodně velkým zážitkem, jak po vizuální, tak po herecké stránce. Zároveň nás nutí na chvíli opustit bezpečný a zaběhaný koloběh našich životů a uvědomit si, že každý náš čin nese s sebou důsledek. MEMENTO MORI, je napsáno na plášti, který Faust nosí.