Církev proti rasismu

„Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu“ (Iz 66,18). Při těchto slovech proroka Izaiáše, která zaznívají v dnešní liturgii, se mi v mysli vybavuje důležité mezinárodní setkání, které bude v Durbanu v Jižní Africe, od příštího pátku 31. srpna do 7. září. Jedná se o Světovou konferenci Spojených národů proti rasové diskriminaci. Také na tomto zasedání církev důrazně pozvedne hlas na ochranu základních práv člověka, zakořeněných v důstojnosti bytí, stvořeného k obrazu a podobě Boží.

Aby Svatý Stolec představil věřícím a mezinárodnímu společenství tuto problematiku, Papežská rada pro spravedlnost a mír připravila nové vydání dokumentu, s přesným aktualizovaným úvodem, který byl publikovaný na moji žádost v roce 1998 a nazvaný Církev proti rasismu: K bratrštější společnosti.

2. V posledních desetiletích, které jsou charakterizovány rozvojem globalizace a poznamenány znepokojivým nárůstem agresívních nacionalismů, etnických násilností a rozsáhlých jevů rasové diskriminace, je lidská důstojnost často závažně ohrožena. Každé správné svědomí musí rozhodně zavrhnout rasismus, ať už se uhnízdil v jakémkoliv srdci nebo místě. Ten se bohužel objevuje ve stále nových a nečekaných formách, urážející a degradující lidskou rodinu. Rasismus je hřích, který je těžkou urážkou Boha.

Druhý Vatikánský koncil připomíná, že „se nemůžeme obracet v modlitbě k Bohu, Otci všech, jestliže se odmítáme chovat bratrsky k některým lidem, stvořeným podle Božího obrazu … Církev tedy zavrhuje jako cizí Kristovu smýšlení jakoukoliv diskriminaci nebo jakékoliv utiskování lidí pro jejich rasu nebo barvu pleti, sociální postavení nebo náboženství“ (Nostra aetate, 5).

3. Protikladem rasismu je kultura vzájemného přijetí, kdy v každém muži a každé ženě poznáváme bratra či sestru, s nímž putujeme po cestách solidarity a pokoje. Je tedy zapotřebí obsáhlého díla výchovy k hodnotám, které pozvedají důstojnost osoby a chrání její základní práva. Církev hodlá pokračovat v dalším úsilí v této oblasti a žádá všechny věřící o vlastní odpovědné přispění snahou o konverzi srdce, citlivost a formaci. Za tím účelem je na prvním místě nutná modlitba.

Vzývejme zvláště Nejsvětější Pannu Marii, aby všude vzrůstala kultura dialogu a přijetí, společně s respektem pro každé lidské bytí. Jí svěřme příští Konferenci v Durbanu, které přejeme, aby z ní vyšlo posílení společné vůle budovat svobodnější a solidární svět.

Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu. Vatikánskému rozhlasu děkujeme za laskavou spolupráci