Zadržení humanitárních pracovníků afghánským vládním hnutím Taliban s obviněním z šíření křesťanství vrhlo světlo na rizika spojená se snahou pokřesťanštit muslimy v této ryze islámské zemi, píše agentura Reuters.

Od dobytí metropole Kábulu v roce 1996 prosadil Taliban tvrdý islámský zákoník na většině afghánského území a varoval křesťanské misionáře, aby se drželi zpátky. Obviněním osmi zahraničních pracovníků ze snahy obrátit afghánské muslimy na křesťanství - což je trestáno i smrtí - zvýšil v této vždy nebezpečné hře laťku.

"Žádný rozumný křesťanský misionář by se neměl pokoušet obrátit Afghánce ke křesťanství! Okamžitě by vypukl džihád (svatá válka)," napsal Terry Dougherty, americký dobrovolník v mírových silách v Afghánistánu v období let 1972 až 1975.

Taliban, který je hojně odsuzován v zahraničí za porušování lidských práv, zaujal nyní tvrdší postoj než předchozí vládnoucí režimy, které rovněž zakazovaly šíření křesťanství.

Zatčení 24 humanitárních pracovníků - čtyř Němců, dvou Australanů, dvou Američanek a 16 Afghánců z organizace Shelter Now International (SNI) se sídlem v Německu - je zřejmě odrazem nepřátelství Talibanu vůči Západu.

Napětí mezi Talibanem a humanitárními pracovníky, včetně těch pracujících pro OSN, poslední měsíce stoupá. Ačkoli mnoho nevládních organizací je řízeno křesťanskými hnutími, většina pohlíží na pomoc spíše jako na křesťanskou povinnost než jako na cestu k získání dalších oveček.

"Jsem křesťan, ale v Afghánistánu se stejně jako kdekoli jinde zaměřuji na úsilí zlepšovat životní podmínky," řekl jistý humanitární pracovník s letitou zkušeností v Afghánistánu.

"Kdokoli sem přijde pod vlajkou humanitární organizace, by se toho měl držet a neměl by se snažit využívat bídy zdejších lidí," dodal.

Když před více než dvěma desítkami let začali afghánští obyvatelé prchat před občanskou válkou, někteří křesťanští misionáři se zaměřili na běžence v Pákistánu a dalších zemí. Evangelické skupiny říkají, že obrátily na křesťanství kolem 90.000 lidí.

Je ale nemožné posoudit rozsah jejich činnosti přímo v Afghánistánu, kde nejen zřeknutí se islámské víry, ale i povzbuzování k odpadlictví je náchylné trestu smrti.

Křesťanská aktivistka, která strávila v Afghánistánu 25 let, řekla na jedné křesťanské konferenci po nástupu Talibanu, že její organizace hodně utrpěla, ale že ona musí v zemi zůstat.

"Během 15 let občanského konfliktu dva z členů našeho týmu byli zavražděni. Další kolegové podstoupili mučení, byli biti, oloupeni, vystavení výhrůžkám a pokusům o znásilnění," popisovala situaci.

"Setrvání (v Afghánistánu) může přinést rány, dokonce zapříčinit i ztrátu života. Věříme ale, že Ježíš by řekl, že v jeho království jsou věci, za které stojí za to zemřít," tvrdila.

Drtivá většina z 25 miliónů Afghánců jsou muslimové, ale mezi miniaturními menšinami je asi 1500 křesťanů, kteří svou víru provozují potají. Většinou jsou v kontaktu prostřednictvím krátkovlného rádiového vysílání hlavně v paštštině a darijštině (afghánské perštině).

V zemi s přibližně 48.000 mešitami byl postaven jediný kostel v Kábulu v roce 1970 za vlády krále Muhammada Záhira šáha. O několik let později ho buldozery srovnaly se zemí.

V roce 1998 talibanský rozhlas Hlas šaríi tvrdil, že křesťanská činnost představuje hrozbu pro zemi.

"Budeme proti nim bojovat s nasazením života, odsuzujeme jejich činnost a nikdy jim neodpustíme," říkal hlasatel.

Počátkem srpna talibanská náboženská policie zadržela humanitární pracovníky a vyvolala ostrou mezinárodní kritiku, když původně odmítla, aby se s nimi sešli zástupci jejich zemí. Pracovníci Mezinárodního výboru Červeného kříže osm zadržených navštívili 26. srpna.

SNI, která tvrdí, že své pracovníky vyzývá, aby neobraceli jinověrce na křesťanství, se v Afghánistánu či v sousedním Pákistánu, kde spolupracuje s afghánskými uprchlíky v utečeneckých táborech, nedostává do kontroverzní situace poprvé.

V roce 1990 napadl rozzuřený dav budovy SNI včetně centra pro mladé vdovy poté, co někteří její členové vedli kázání. V roce 1997 dal jistý pákistánský deník SNI na seznam organizací obviněných z obracení muslimů na křesťanskou víru.

Muhammad Sálim Hakkání, náměstek talibanského ministra pro podporu ctnosti a potírání neřesti, ukázal v srpnu novinářům omluvný dopis zaslaný představiteli SNI v roce 1999 poté, co jeden pracovník SNI byl vyhnán ze země kvůli kázání.

"Tento dopis dokazuje, že pod pláštíkem pomoci zbídačeným lidem SNI byla zapletena do obracení lidí na křesťanství," řekl Hakkání.

Zaměstnanec SNI ale obvinění popřel. Podle něho byl vyhnaný muž "tak trochu šílený" a do potíží se dostal ve slovním sporu s muslimskými duchovními, kteří se urazili.

Křesťanské internetové stránky označují Afghánistán s jeho utrpením v důsledku války a sucha jako významný terč činnosti s množstvím "nekontaktovaných lidí", kteří nutně potřebují "vědět o naději na život s Kristem". Projevují naději, že porušováním lidských práv Taliban přivede lidi do náručí křesťanství.

John Marion, ředitel Ústředí míru a naděje v Kristu, žil v Afghánistánu v letech 1992 až 1995 a tvrdí, že je připraven pro šíření své víry zemřít.

"Jako Kristův následovník musím chtít pro něho umřít. Každý křesťan, který se dívá ze stejného uhlu pohledu jako já, je oprávněn riskovat a šířit evangelium v Afghánistánu," řekl.