Před časem jsem napsal článek se spoustou otázek. Týkal se propasti, která zela (zeje) mezi mnou a katolickou církví. I když jsem  psal pouze za sebe a můj článek byl ryze subjektivní (nečinil jsem si nárok mluvit za ostatní), jsem přesvědčen, že jsem v něm vyjádřil něco obecnějšího.

Něco co opravdu reálně zeje mezi katolíky a nekatolíky. Psal jsem svůj článek z pohledu protestanta. Myslím však, že se podobně dá vztáhnout i na nevěřící. Propast existuje a - i když se o ní nemluví - v srdcích a myslích lidí se s ní počítá.

Nějakou dobu jsem cítil jistý rozpor. Čas od času jsem se na vlnách různých stanic setkával s moudrými lidmi  - katolíky. To, že jsou katolíky, však bylo jako by zastřeno v mlze. Osobně jsem se setkával pouze s jistým (tak to na mě působí) formálním katolicizmem. Ve skutečnosti nebyl kolem mě  nikdo, kdo by tento stereotyp rozptýlil.

Házel jsem Vás všechny do jednoho pytle. Je to zvláštní. Jak to, že člověk, který chtěl o tom mluvit, nenašel nikoho, s kým by měl odvahu (kdo by mu připadal vhodný a ochotný)  začít o tom mluvit? Řekl bych, že i v naší „přeinformované době“ nám stejně jako ve všech jiných dobách stejným způsobem chybí odvaha a touha mosty stavět. Mosty, které se po celé věky staví pořád ze stejného  „materiálu“. Z čistých osobních vztahů a lidské důvěry.

Informační exploze sama o sobě nám kupodivu moudrost nepřináší. Spíše se zabarikádujeme v naší možné i nemožné lidské skupině nejrůznějšího typu a učíme se lépe a lépe argumentovat ve svůj prospěch. To samozřejmě platí všeobecně.  Možná, že ani nevíme, co se děje vedle nás. A už vůbec nevíme, co se děje uvnitř nás. A zajímá nás to vlastně ?
 

Odpovědi

Na článek se mi sešlo 12 odpovědí + 2 oficiálně publikované.
 

Formalizmus

Katolíci odpovídali různě, a to znamená, že jsou různí. Nejsou tedy stejní. Jejich víra (těch 14, co mi odpovědělo ) je hluboká. Formalizmus je to poslední, co by jim hrozilo.

Mně zdající se formální ustanovení prožívají hluboce, považují je za důležitá  a k hlubokým prožitkům jim tato ustanovení pomáhají.

V tom množství lidí hlásících se ke katolické víře je asi větší pravděpodobnost, že jsem se s formalizmem setkal, a učinil jsem z toho nesprávný závěr. Zdá se, že u lidí hlásících se ke katolíkům, hraje značnou roli právě ta vícegeneračnost a její souvislosti, kteroužto problematiku popsal Jeroným Klimeš ve svém článku.
 

Rozdílnost odpovědí

Rozdílnost se týkala různých dogmat, která jeden považuje za důležitá a druhý nikoli. Zorientovat se v tom však dalo. Byly to především různé důrazy na katechizmus, tradici, historii, morálku, řád, jednotu,  atd. Odpovědi si  i odporovaly, ale nebylo to tak strašné. Některé odpovědi (ženy) byly krásným vyznáním katolické víry. Jiné odpovědi (muži) byly věcnější.

Každá odpověď přinesla něco nového, co mě přimělo přemýšlet v širších souvislostech. Ne každý však si kladl za cíl (nebo byl schopen) porozumět i duchu otázky či duchu celého článku. Tedy ne jen to, co jsem napsal, ale i "to, co je třeba vyčíst".
 
V obou publikovaných odpovědích (Jiří Zajíc, Jeroným Klimeš) byla tato věc (podle mého názoru) uspokojivě vyjádřena. Laici jsou biblicky vzděláni. Výsledek mých mailových diskusí s katolíky se dá vyjádřit takto: Katoličtí laici nabourali můj stereotypní pohled na Katolickou církev. Jak se znám, tak to pozitivně (tedy ku prospěchu Katolické církve ) ovlivní  i mé okolí.
 

Zlobení se na mě a kritika Katolické církve

Pokud vás můj článek pohoršil, naštval nebo vás mrzel, prosím odpusťte mi. Dnes už chápu, že jste někteří můj článek mohli chápat jako jednu z dalších kritik Katolické církve. Já jsem to však tak nemyslel. Navíc byl publikován pouze u „vás“ a nikde jinde. Myslím, že lidé hodně často nevidí a nerozumí nespravedlnosti, která se páše (např. sdělovacími prostředky) na někom jiném. Myslím, že v tomto mezi námi lidmi není moc rozdílů. Kolikrát je třeba se někoho zastat a my tak neučiníme, protože nepatří do skupiny, se kterou se identifikujeme, a ještě si přisadíme.

Písmo říká, že nespravedlivá pohana je oceněna v Božích očích. Vím, jak bolí, a jak je mnohdy těžké se v té chvíli radovat. Mě ani ve snu nenapadlo, že na  některé z vás ta obecná kritika tak doléhá. Přesto si myslím, že je správné psát i kontroverzněji. Problém však je v tom, že s tímto rozpoložením v duši (tedy rozpoložením jakési ostražitosti ) se mosty staví velmi těžce a  dochází spíše ke stavění zdí místo mostů.
 

Historie

Pokud se vaše rozmrzení týkalo historického obrazu, pak vězte, že obrazy opravdu bývají různé. Mohou být krásné, realistické, vyjadřující určitý pocit, určitou stránku věci, mohou být pokřivené -  a ještě onaké. Obraz nemusí být objektivní.
 

Nepodstatné věci

Pokud se vaše rozmrzení (Otázky typu proč mi to vadí a proč mě to pobuřuje ) týkalo tzv. nepodstatností, pak vězte následující. Já samozřejmě od počátku vím, že se mnohdy neptám bůhvíjak hluboko a že mnohé otázky jsou položeny triviálně. Přesto si myslím, že tak položeny být mají. Tyto věci lidi (tedy mě) také zajímají. Co já vím, jak to katolíci berou? Co když je to pro ně důležité a bez toho to nejde? Vypadá to z venku jako hora podivných ustanovení, kterou je třeba nabrat na bedra a nést. Až když to všechno unesu, naučím se  a pochopím -  tak se mohu setkat s Bohem.
 

Veřejně publikované odpovědi

Obě veřejně publikované reakce (Jiří Zajíc, Jeroným Klimeš) dobře vyjádřily pochopení  ducha celého článku. Obě by (podle mého názoru) katolíkům mohly něco dát a říct jim něco o nekatolících.

Odpověď Jiřího Zajíce bych zároveň označil jako reprezentativní. Především proto, že je schopen se dívat očima druhého. Klade si za cíl nejen to, co je psáno, ale i to, „co je třeba vyčíst".
 

Závěr

Mnohé nové otázky se během doby  samozřejmě vynořily. Myslím, že se pokusím najít nějaký způsob, jak se dopídit k hlubšímu pochopení a pravdě o katolické církvi. Čeká mě cesta, na které budu potřebovat moudrost.