V této dramatické a temné chvíli, v níž se rozpoutalo nevídané násilí nám prostá slova Sv. Otce pomáhají orientovat se ve svých rozbouřených citech.

Především lidská a duchovní účast s bezbřehou bolestí, modlitba za zesnulé, solidarita s trpícími, blízkost celému zraněnému a dizorientovanému národu, který tolikrát dokázal, jak je velkodušný a přátelský jak k nám tak k tolika národům světa.

Pak úděs, ustrnutí a radikální odsouzení bezuzdně vražedného násilí, které vylučuje jakýkoliv respekt k lidské důstojnosti; násilí tak nezměrně přesahující každou představivost, že mnozí v ní rozpoznávali projev ďábelské skutečnosti Zla.

Konečně hledání správných a povinných odpovědí na násilí, jak ze strany odpovědných představitelů, tak ze strany každého z nás, neboť se podílíme a společném osudu lidské rodiny. Jde o to, nepropadnout pokušení – jdoucímu za patřičnou rozhodnost vůči viníkům – a dát se chytit logikou samého násilí, a tak zůstat uvězněni do zlověstné a bezvýchodné spirály .

Ať se to zdá jakkoliv obtížné v těchto hrůzných chvílích, je třeba pěstovat rozhodná a odvážná předsevzetí pokoje, tímže se vyhneme kriminalizování národů, ras nebo různých náboženských společenství a budeme naopak pokračovat v hledání dialogu, solidarity a pochopení ve všech směrech a základě společné hodnoty respektování života a lidské osoby. Od severu na jih, od západu na východ, od křesťanského světa po islámský, aniž bychom připustili, že úděsně aktivní síly nenávisti nabudou převahu a stále více budou rozdělovat lidstvo na cestě rostoucího sjednocení, které nebude moci přežít jako svobodné a demokratické a respektující samu svou důstojnost, leč v kontextu vzájemného pochopení a míru.

Za poskytnutí textu děkujeme české redakci Rádia Vatikán