"Dej nám Otče radost z odpuštění"

Sv. Otec Jan Pavel II. dnes dopoledne vykonal pastorační návštěvu Frosinone v kraji Lazio. V 10.00 hod. přiletěl vrtulníkem z Castel Gandolga do Frosinone. Zde ho přivítal biskup diecéze Frosinone, mons. Salvatore Boccaccio, spolu s církevními i státními autoritami. V 10.30 sloužil mši svatou na Pizzale Vienna ve čtvrti Cavoni. V homilii při mši svaté řekl:

1.„ Dej nám, Otče, radost z odpuštění “ (srov. Resp. žalm).

Radost z odpuštění: to je „radostná zvěst“, která dnes zaznívá v liturgii. Bůh má z odpuštění radost ještě dříve, než člověk. Bůh se raduje z přijetí kajícího hříšníka; i když On sám, který je Otec nekonečného milosrdenství, vzbuzuje v lidském srdci naději odpuštění a radost ze smíření.

S tím poselstvím útěchy a pokoje přicházím k vám, drazí bratři a sestry drahé církve ve Frosinone-Veroli-Ferentino, abych tak oplatil vaši návštěvu v Římě 2. prosince, u příležitosti vaší jubilejní pouti. Děkuji Boží prozřetelnosti, že jsem mezi vámi. Jsem vděčný vašemu biskupovi, drahému mons. Salvatoru Boccacciovi, za jeho srdečné přivítání, které vyjádřil jménem všech. Kéž Pán odmění bohatým ovocem jeho pastorační horlivost! Těší mně, že zároveň mohu pozdravit emeritního biskupa, mons. Angela Cellu, jako i přítomné kněze. Ujišťuji vás, že se zvláště modlím za staré a nemocné, kteří jsou s námi duchovně spojeni. Pozdravuji i zástupce státní správy a místní autority, zvláště pana starostu města Frosinone. Každému z vás, drazí bratři a sestry zde shromáždění, patří můj srdečný pozdrav a mé upřímné poděkování za milé přijetí.

2. „Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto smíření“. Tuto větu jsme zpívali v aklamaci před evangeliem. Jestliže se v prvním čtení Mojžíš pokouží poznat srdce Boha, když ho prosí o odpuštění pro nevěrný lid (srov. Ex 32,11-13), je to právě dnešní evangelium, které nás plně uvádí do tajemství Božího milosrdenství: Ježíš v nás všech odkrývá tvář Boží tím, že nás nechá proniknout do svého otcovského srdce, které je připravené radovat se z návratu ztraceného syna.

Zvláštním svědkem Božího milosrdenství je také sv. Pavel, který – jak jsme slyšeli ve druhém čtení – popisuje svému spolupracovníkovi Timoteovi vlastní konverzi, která pochází z faktu, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky (srov. 1Tim 1,15-16).

Díky této pravdě církev neúnavně hlásá: Bůh nás miluje nekonečnou láskou. On dal lidem svého vlastního jednorozeného Syna, který zemřel na kříži, aby nás vykoupil od hříchu. Věřit v Ježíše tedy znamená uznat Ho jako Spasitele, o kterém můžeme upřímně říci: „Ty jsi moje naděje“, a společně se všemi bratřími: „Ty jsi naše naděje“.

3. „Ježíš, naše naděje!“ Drazí, nepochybuji, že tato věta je vám známá. Je to však i téma pastorálního projektu, který vaše diecéze plánuje pro další léta. Přeji si, aby tato moje návštěva ještě více upevnila tuto jistotu ve vašich srdcích! Úsilí, iniciativy, práce každého a každé komunity se musejí stát evangelním svědectvím, zakořeněným v radostné zkušenosti lásky a Božího odpuštění.

Boží odpuštění! Toto poselství radosti, jehož má dnešní svět zvláště zapotřebí, ať je zvláštním způsobem ohniskem vašeho života, drazí kněží, kteří jste povoláni být služebníky Božího milosrdenství, které se v nejvyšší míře ukazuje v odpuštění hříchů. Poslední Dopis kněžím k Zelenému čtvrtku jsem věnoval právě svátosti smíření. A dnes vám, drazí bratři v kněžské službě, chci opět připomenout toto poselství, a každému z vás celému společenství kněží vyprošuji bohatství milosti, o které mluvil apoštol Pavel (srov. 1Tim 1,14).

A vy, drazí řeholníci a řeholnice, vyzařujte svým příkladem radost těch, kteří zakoušejí tajemství Boží lásky, jak říká Písmo: „My jsme uvěřili a poznali v lásku, jakou má Bůh k nám“ (srov. 1Jan 4,16).

4. Doba, ve které žijeme, naléhavě vyžaduje hlásání Krista, Vykupitele člověka, aby jeho láska zasáhla všechny a šířila se všemi směry. Z tohoto poselství Velkého Jubilea roku 2000 se stal prostřetelnostní prostředek. Ale je třeba pokračovat na započaté cestě. Právě proto na konci Svatého roku církev předložila světu Kristovo pozvání Petrovi: „Zajeď na hlubinu“ (Lk 5,4).

Toto pozvání bych ti chtěl, drahá diecézi Frosinone-Veroli-Ferentino, znovu opakovat, aby pro tebe bylo průvodcem v odvážné duchovní obnově, která je vložená do konkrétních pastorálních projektů. Buduj svoji přítomnost i budoucnost s pohledem upřeným na Ježíše. On je vším: vším pro církev, vším pro spásu člověka. Universální církev hledá tvář Krista. Stále více dnes musí upozorňovat, jak je naléhavé kontemplovat světlo, které z této Tváře vyzařuje: Ježíš-Syn Boží, Ježíš-Eucharistie, Ježíš-Láska. Ježíš, naše Naděje! Ježíš všechno pro každého z nás!

Stále častěji se objevují ve farních společenstvích chvíle věnované studiu a reflexi nad Slovem Božím. Rozjímat, prohlubovat a milovat Písmo svaté, to znamená stát se pokorným a pozorně naslouchat Pánu, aby se komunita okolo stolu tohoto slova rozrůstala: on osvětluje orientace a volby, z něho pramení cíle, kterých je třeba dosáhnout, ale především rozněcuje v duších víru, živí naději a upevňuje přání všem ohlašovat Radostnou zvěst. To je Nová evangelizace, pro kterou vaše diecézní komunita založila Pastorační centrum.

5. Drazí bratři a sestry! Srdcem a průvodcem vaší duchovní cesty kéž je Eucharistie! Svátostný život je ve skutečnosti pramenem milosti a spásy pro církev. Všechno vychází z Krista-Eucharistie, a všechno se vrací k živému Kristu, srdci světa, srdci diecézní a farní komunity. Jestli se pokusíte – jak vám přeji – položit Krista do středu vašeho života, objevíte, že On nežádá pouze být od každého osobně přijat, ale chce být nabízen, darován, rozdáván, sdělován druhým. Tak z vás budou, v jeho jménu, „dobří Samaritánové“ přicházející k potřebným, chudým, posledním a k tak mnoha imigrantům, kteří přicházejí do tohoto kraje z dalekých zemí. Zakusíte, že veškerá pastorační aktivita diecézních center „pro náboženství a posvěcení“ a „pro službu a svědectví lásky“ vyvěrá z bohatého pramene svatosti, kterým je tajemství eucharistie a které všechny zve ke svatosti.

Ve stopách světců tohoto kraje, také vy si můžete položit jako základní cíl úsilí o svatost, stejně jako je Svatý nebeský Otec, jako je Svatý Syn Ježíš Kristus a jako je Svatý Duch, který přebývá v našich srdcích. A svatými se stáváme právě modlitbou, účastí na Eucharistii, skutky lásky, svědectvím pokorného a velkorysého života v dobrém.

6. Zvláště bych se obrátit k rodičům. Drahé matky a otcové, ukazujte svou vírou vaším dětem, že Bůh je dobrý a veliký v lásce. Ukazujte ctnostným a pracovitým životem, že svatost je „běžná“ cesta křesťanů.

V neděli 21. října budu mít tu čest povýšit k slávě oltáře dvojici římských manželů: manžele Luigiho a Marii Beltrame Quattrocchi. Tato beatifikace bude slavena v okruhu Národního setkání rodin, které organizuje Italská biskupská konference ve dnech 20. a 21. října. Bude to příležitost k úvaze nad povoláním křesťanských rodin ke svatosti a zároveň k většímu uvědomění sociální role rodiny. Je to výzva i pro instituce, aby ji bránily a chránily patřičnými normami a zákony.

Diecézi Frosinone, buď rodinou svatých! V tomto požehnaném kraji, který je vlastí řady velikých osobností a velkodušných služebníků Evangelia, buď „solí země“ a „světlem světa“ (Mt 5,13-14).

Maria, Matko církve, provázej nás svou přímluvou, aby tato diecéze byla komunitou živou, pevnou ve víře, jednotnou v naději a vytrvalou v lásce.

AMEN!

Po mši svaté se Sv. Otec. spolu s přítomnými věřícími pomodlil polední modlitbu Anděl Páně, které předcházela tato úvaha:

1. Zatímco končíme tuto mši svatou, ještě jednou bych chtěl poděkovat vám všem, drazí bratři a sestry, za vaše milé přijetí. Vaše město, které v minulosti navštívili někteří moji ctihodní předchůdci, – a mezi nimi zvláště blahoslavený Pius IX, který po dvakrát se několik dnů zdržel mezi vámi – mi dnes oteřelo svoji náruč a své srdce. Děkuji za vaši srdečnost. Děkuji za symbolický dar, který jste mi dali jménem pěti vikariátů diecéze. Na památku tohoto našeho setkání, vznikne v každém z nich středisko pro přijetí osob, které jsou v těžkostech. Kéž sám Pán vám odplatí vaši šlechetnost a učiní z vás svědky své dobroty, zvláště pro ty, kteří mají těžkosti či prožívají utrpení.

2. Vkládám všechny vaše dobré úmysly a pastorální projekty vaší diecéze do rukou Nejsvětější Panny Marie, kterou máte rádi a kterou uctíváte s důvěrnou zbožností. Madoně svěřuji každého obyvatele tohoto kraje, který je posetý množstvím kostelů jí zasvěcených. Je mnoho jmen, jimiž Marii uctíváte a vzýváte! Tyto tvoří druh dojemných litanií, které slavnostně svědčí o víře, kterou jste zdědili od vašich otců: Matka Milosti, Matka Přímluvkyně, Matka Zdraví, Matka Ducha Svatého, Matka Společenství, Matka Neposkvrněná, Matka Naděje, ...

Ano, CIOCIARIA je mariánským krajem, který v průběhu staletí nacházel oporu v nebeské Matce Boží. Pokračujte v této úctě Panny, která je Hvězda osvětlující vaši existenci, Naděje, která vás vede ke „Kristu, naší naději“.

3. Kéž se Panna stane útěchou a nadějí také pro všechny, kteří trpí z důvodu teroristického atentátu, který v uplynulých dnech hluboce zranil americký lid. Ke všem obyvatelům tohoto velikého národa i v této chvíli směřují moje srdečné myšlenky účasti. Maria, přijmi mrtvé, utěš pozůstalé, podepři těžce zkoušené rodiny, pomoz všem, aby neupadli do pokušení nenávisti a násilí, ale aby se nasadili ve službě spravedlnosti a pokoje.

Nejsvětější Panno, ukaž především mladým lidem vysoké lidské a duchovní ideály a nezbytnou věrnost k jejich uskutečnění. Ukaž jim prioritu věčných hodnot, aby – zvláště v těchto těžkých chvílích – jejich úkoly a všední aktivity byly vždycky zaměřené k Bohu a k jeho království solidarity a pokoje.

A po společné modlitbě Anděl Páně udělil papež všem své apoštolské požehnání:

Za poskytnutí překladu, pořízeného P.Jiřím Sýkorou, S.J., děkujeme české redakci vatikánského rozhlasu.