Drazí mladí lidé!

1. Je mi velkou radostí, že se vámi mohu setkat a jsem vám velmi vděčný za vaše vřelé uvítání. Zdravím zvláště, rektora a akademické funkcionáře této nové a již prestižní university. Už její jméno Eurasijská naznačuje její zvláštní poslání, které má společné s vaším velkým národem, jež je místem setkávání mezi Evropou a Asií. Je to poslání spojovat dva kontinenty, jejich kultury a tradice a různé etnické skupiny, které se zde během staletí smísily.

Ve vaší zemi svět vskutku vidí soulad a harmonii mezi odlišnými národy jako výmluvné znamení povolání všech národů k spolužití v pokoji, vzájemném poznání a otevřenosti a ve stále hlubším poznávání a oceňování odlišných tradicí každého lidu. Kazachstán je zemí setkávání, výměny a novosti, zemí, jež v každém probouzí touhu po nových objevech a umožňuje zakoušet odlišnost ne jako hrozbu, ale jako obohacení.

S tímto uznáním, drazí mladí lidé, zdravím každého jednoho z vás. Všem vám jako přítel říkám: pokoj vám, kéž pokoj naplní vaše srdce! Vězte, že jste povoláni, abyste byli budovateli lepšího světa. Buďte tvůrci pokoje, protože společnost pevně založená na pokoji má budoucnost.

2. Když jsem se připravoval na tuto cestu ptal jsem se sám sebe, co budou mladí lidé v Kazachstánu chtít slyšet od papeže z Říma, a co od něj budou chtít, nač se budou ptát. Má zkušenost s mladými lidmi mi říká, že se zajímají o základní otázky. Možná první otázkou, kterou byste mi položili by bylo: „Kdo jsem, papeži Jane Pavle II., podle evangelia, které hlásáš? Jaký je smysl mého života? Kam jdu?“. Moje odpověď drazí mladí lidé, je velmi prostá, ale velmi významná: Jste Božími myšlenkami, jste bušením Božího srdce . Říci toto znamená říci, že máte hodnotu svým způsobem nekonečnou, že jste významní před Bohem ve své zcela unikátní individualitě.

Nyní chápete, drazí mladí lidé, proč jsem přišel mezi vás tento večer s úctu a rozechvěním a proč na vás pohlížím s velkou láskou důvěrou. Jsem šťastný, že se s vámi mohu setkat, s potomky ušlechtilého kazašského lidu, hrdého na svou nezdolnou touhu po svobodě, která je stejně neomezená jako stepi na nichž jste se narodili. Pocházíte z různých prostředí, kde velkou roli hrálo utrpení.

Sedíte zde vedle sebe, v duchu přátelství, ne proto, že byste zapomněli na zlo ve svých dějinách, ale proto, že se po právu více staráte o dobro, které můžete vytvořit spolu. Není skutečného smíření, které by nevedlo k velkoryse sdílenému odhodlání.

Uvědomte si, že jeden každý z vás má jedinečnou cenu a buďte připraveni přijímat jeden druhého s vašimi různorodými přesvědčeními při společném hledání plnosti pravdy.Vaše země zakusila smrtící násilí ideologie. Nedopusťte, abyste se nyní staly kořistí neméně destruktivního násilí „prázdnoty“. Jak dusivé prázdno to je, když v životě na ničem nezáleží, když v nic nevěříte! Prázdnota je opakem nekonečnosti, kterou vaše stepní země mocně evokuje: je to opak Nekonečna, po němž lidské srdce nezdolně touží.

3. Dozvěděl jsem se, že ve vaší krásné kazašské řeči se „miluji tě“ řekne „ men senen jaskč korejmen „, což lze přeložit jako „pohlížím na tebe v dobrém, dívám se na tebe v dobrém“. Lidská láska, a ještě fundamentálněji Boží láska k lidstvu a stvoření, vyrůstá z milujícího pohledu, pohledu, který nám pomáhá vidět dobro a vede nás k dobrému: „ Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. „ (Gn 1, 31). Takový pohled nám dovoluje vidět vše co je positivní vede nás k zvažovaní krásy a bohatství hluboko pod povrchem každé lidské bytosti, s níž se setkáváme.

Spontánně se ptáme sami sebe: „Co tvoří krásu a velikost lidské osoby?“ Zde je odpověď, kterou vám dávám: velkou činí každou lidskou osobu pečeť Boží, kterou každý z nás nese . Podle Bible je lidská osoba stvořena „podle obrazu a podobnosti Boží“ (srov. Gn 1, 26). Proto není lidské srdce nikdy spokojeno: chce více, chce něco lepšího, chce vše. Žádná konečná skutečnost neuspokojí ani neutiší jeho tužbu. Sv. Augustin, jeden z raných církevních Otců napsal: „Stvořil jsi nás pro sebe, ó Pane, a neklidné a nepokojné je naše srdce dokud nespočine v tobě“ ( Vyznání 1,1) Není to třeba táž intuice, která vyvolává otázku, již klade v několika svých básních váš velký myslitel a básník Ahmed Jassavi. „V čem je cíl života, ne-li v jeho odevzdání a to odevzdání Bohu Nejvyššímu?“

4. Drazí přátelé v těchto slovech Ahmeda Jassaviho, je velké poselství, zní v něm ozvěnou, co velké náboženské tradice nazývají „povoláním“. Když Bůh dal člověku život, svěřil mu úkol a čeká jeho odpověď. Prohlásit, že cílem lidského života, s celou jeho zkušeností, jeho radostmi a strastmi, je to, aby byl „odevzdán Bohu Nejvyššímu“ nijak neumenšuje ani nepopírá náš život. Spíše je to potvrzení svrchované důstojnosti lidské osoby: stvořeni k podobenství a obrazu Božímu, jsou muž a žena povoláni ke spolupráci na předávání života a vládě nad stvořením (srov. Gn 1, 26-8).

Papež z Říma přišel, aby vám řekl toto: je tu Bůh, který na vás myslel a dal vám život. Osobně vás miluje a svěřil vám svět. Je to on, kdo ve vás probouzí žízeň po svobodě a touhu po poznání. Dovolte mi, abych před vámi s pokorou a pýchou vyznal víru křesťanů: Ježíš z Nazaretu, Boží Syn, který se před dvěma tisíci let stal člověkem, přišel, aby nám ve své osobě a svém učení zjevil tuto pravdu. Jen v setkání s ním, Vtěleným Slovem, nalezneme plnost seberealizace a štěstí. Náboženství samo o sobě, bez zkušenosti podivuhodného objevení Božího Syna a společenství s ním, jenž se stává naším bratrem, se stává pouhým souborem principů, jimž se stále obtížněji dá porozumět a pravidel, jež je stále těžší dodržovat.

5. Drazí přátelé, cítíte, že vás nemůže plně uspokojit žádná pozemská skutečnost. Uvědomujete si, že otevřenost světu nestačí k utišení vaší žízně po životě a že svoboda a pokoj mohou přijít jen od Jiného, který je nekonečně větší než vy, i když je vám velmi blízko.

Uvědomte si, že nejste vlastními pány, a otevřete se Jednomu, který vás z lásky stvořil a chce z vás udělat hodnotné, svobodné a dobré lidi. Vybízím vás, abyste přijali za svůj tento postoj důvěryplné otevřenosti: učte se v tichu naslouchat Božímu hlasu, který promlouvá v hlubinách každého srdce, postavte své životy na jistých a pevných základech, nebojte se oddanosti a oběti, které dnes vyžadují vynaložit velkou energii, ale jsou zárukou zítřejšího úspěchu. Objevte pravdu o sobě samých a bez přestání se vám budou otevírat nové horizonty.

Drazí mladí lidé, možná se vám moje slova zdají neobvyklá. Pro mě jsou ovšem důležitá a nezbytná pro dnešní lidi, kteří se tolikrát obelhávají, že jsou všemocní, protože mají za sebou velký vědecký pokrok a dokázali v jistém smyslu zvládnout složitý svět technologií. Ale každý jedinec má srdce: inteligence může pohánět stroje, ale je to srdce, jež tepe životem!. Dejte svému srdci to, co potřebuje zcela nezbytně, dovolte Bohu, aby vstoupil do vašeho života: a váš život se pak prozáří božským světlem.

6. Přišel jsem mezi vás proto, abych vám nabídl povzbuzení. Všichni jsme na počátku nového tisíciletí: je to důležitý čas pro svět, protože v lidských myslích se vzmáhá přesvědčení, že nemůžeme žít dál tak rozděleni, jak jsme nyní. Žel, v době, kdy je komunikace čím dál snazší se rozdíly často objevují v ještě dramatičtějších podobách. Vybízím vás, abyste pracovali na jednotnějším světě, a abyste tak činili ve svém běžném životě, zapojením kreativity vašeho obnoveného srdce.

Vaše země s vámi počítá a očekává od vás v nadcházejících letech mnohé: cesta, jíž se bude vaše země ubírat bude vytyčena vašimi rozhodnutími. Budete tváří zítřejšího Kazachstánu! Buďte odvážní, nemějte z ničeho strach a nebudete zklamáni.

Kéž vás Bůh Nejvyšší vždy chrání a nechť je jeho požehnání nad každým z vás, nad vašimi drahými a nad všemi aspekty vašich životů!