Rozhodli jsme se zveřejnit stanovisko Václava Nováka rozhodnutí soudu o odsouzení P. Františka Merty. Tento text je pohled Václava Nováka. Naše redakce ráda zveřejní i názory arcibiskupa Graubnera nebo P. Merty. Ti se však dosud podle ČTK odmítají vyjádřit.

Vzhledem k tomu, že rozsudek ještě nenabyl právní moci, považuji jej jako pozitivní signál, že spravedlnosti bude přeci jenom učiněno zadost. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že bylo učiněno rozhodnutí nezávislého soudu, který P. Mertu shledal vinným. Soud má za to, že vina je dostatečně prokázána. Právě tento moment soudního rozhodnutí považuji za moment velmi významný, důležitý. Je jasným důkazem toho, že ani obtěžovaní chlapci, tak ani já, jsme si nevymýšleli (z čehož jsme byli permanentně obviňováni! Omluvu veřejnosti, přátel, známých, však nečekám, nevěřím totiž, že by, po tolika projevech nepřátelství až nenávisti, mohla být upřímná).

Je nesmírně smutné, že církevní představitelé římskokatolické církve, které jsem součástí a k níž se hrdě hlásím, nenašli dostatek odvahy postavit se smutné a bolestné pravdě čelem a tak namísto pomoci obětem nezřízeného sexuálního chování svého kněze, pomohla církev pachateli, tedy onomu knězi! Spravedlnost tak nakonec musel vzít do svých rukou stát. Ten uzavřel případ přesně po roce a třech měsících; arcibiskup Jan Graubner se o prvním obtěžování chlapců dozvěděl už v roce 1997, v roce 2000 ( při naší první návštěvě u něj, považoval případ za vyřešený a uzavřený, nechtěl se jím už zabývat!), Pater Merta je nakonec v roce 2001 shledán vinným za tři činy, které jsou v našem právním řádu považovány za trestné!!! Je to vůbec možné?!

Jan Graubner ví, stejně dobře jako já, že při své výpovědi na policii vědomě lhal. Jan Graubner záměrně zkreslil závažnost výpovědí zneužitých chlapců, jejich počet i další okolnosti, které byly pro něj i pro P. Mertu, řečeno zjednodušeně, nepříznivé. Pamatuji si moc dobře na jeho výroky, které pronesl nejen za mé přítomnosti a opakovaně je potvrzoval:“Podáte-li trestní oznámení, považuji za svou morální povinnost odstoupit ze svého úřadu.“ Jan Graubner tak asi nemá morálku žádnou, neboť ve svém úřadu „zbaběle“ zůstal. Nakonec pak před celou veřejností zopakoval, že bude-li Církvi škodit jeho další setrvání v úřadu a prokáže se to, odstoupí. Věřím, že i toto nastalo. Jan Graubner totiž vědomě lhal, aby kryl zločin a zločince. Tímto svým postojem se zpronevěřil svému poslání - životu v Pravdě. Chová-li se takto člověk v úřadu arcibiskupa, pak takovéto chování, zcela jednoznačně, Církvi škodí! Bylo by tedy na místě domnívat se, že Jan Graubner nyní navrhne papeži svou abdikaci, co ale skutečně Jan Graubner učiní, není možno předvídat. Já osobně mu totiž nevěřím a vím proč, stejně tak dobře jako to ví on. Svému slovu nedostál již několikrát, těžko to od něj očekávat nyní. Jsou to závažná slova a obvinění a já je takto beru a není pro mě zrovna lehké je užívat ve spojení s člověkem, o kterém jsem si myslel úplně něco jiného, než to, co nakonec, díky bolestné zkušenosti s Církví, které je jedním z čelních představitelů, vím o něm dnes. A to zdůrazňuji, že slovo „abdikace“ vzešlo prvně z jeho a ne mých úst! Mým úsilím to nikdy nebylo, nicméně, k tomu jak se chová a k tomu, co sám řekl, by své setrvání v úřadu měl opravdu zvážit.

Mám-li se vyjádřit k výši trestu, kterou soud vyměřil P.Mertovi, pak musím zdůraznit, že to oč šlo především, je to, aby ani stávající, tak ani žádní další kluci – ministranti, nebyli P.Mertou již obtěžováni. V tomto smyslu jsme byli stoprocentně úspěšní – krátce po podání trestních oznámení, šel P.Merta pracovat do archívu olomouckého arcibiskupství, zanedlouho poté byl vzat do vazby… . Nedokážu posoudit dostatečnost či nedostatečnost výše uděleného trestu P.Mertovi, jen vím, že P.Merta byl v roli duchovního, poměrně významným způsobem společensky nebezpečný člověk – to čeho se dopouštěl byl jedním slovem - odpusťte mi prosím ten výraz – „hnus“. Mertou sexuálně obtěžovaní chlapci si nesou do dalšího života celoživotní navýsost nepříjemné trauma. Zda je tento trest, trestem dostatečným je tak opravdu diskutabilní. Dnes a denně jsme v médiích zahlcováni zprávami o pohlavním zneužití, ohrožování mravní výchovy aj. a to často způsobem mnohem méně závažnějším, než jakým se těchto skutků dopouštěl P.Merta, i přesto byli odsouzeni na několik let odnětí svobody – nepodmíněně. Ve světle těchto případů, považuji trest P.Merty za nepřiměřený, mírný. Každý, kdo by jen trochu věděl, o čem hovořím – čím vším si ti chlapci prošli, by se mnou jistě souhlasil. Nicméně, rozsudek vyslovil nezávislý soud a já jeho rozhodnutí plně respektuji. Na vědomí však rovněž beru skutečnost, že rozsudek dosud nenabyl právní moci, a že státní zástupce, chtějící pro P.Mertu nepodmíněný trest zvažuje odvolání – pokud tak učiní, bude mít jistě nejen mou podporu.

Církevní představitelé vyzývají k boji za pravdu, když se však člověk do takového boje pustí, zůstane sám…, zřekne se ho nejen církev… . V církvi se tak už člověk nemůže spolehnout zejména na morální pomoc a ochranu…a to je snad největším zklamáním Církve a to nejen pro chlapce, kteří byli P.Mertou obtěžováni, ale i pro všechny, kdo svou víru berou vážně! I přes tato zklamání ničeho nelituji, získal jsem cennou životní zkušenost – poznání lidí a hlavně: svědomí mi nic nevyčítá a u srdce mě hřeje takový skvělý pocit, že jsem někomu mohl pomoci a pomohl jsem, aniž jsem hleděl na sebe…sám jsem překvapen, že jsem to dokázal a ne kvůli sobě, ale kvůli těm zneužívaným chlapcům jsem tomu nesmírně rád – stálo to za to a kdyby se náhodou kdokoli ocitl v podobné situaci, pak mu chci vzkázat ať do toho rozhodně jde – dnes už vím jak je těžké žít s pravdou, když většina věří nepravdě, když z vás dělají chorobného, jak např. ze mne udělal Jan Graubner loni v říjnu… . Je to těžké, je to něco, co se nedá popsat!!! Ovšem ten pocit potom, že je po všem – žádné zneužívání, žádná bolest…a pak ten pocit vítězství, vítězství pravdy, ten prostě za to stojí, rozhodně stojí!

Děkuji také všem těm, kteří byli na naší straně – ono se to nezdá, ale v době, kdy s vámi mluví jen novináři, je každý projev sympatií a podpory nesmírně cenný a já si každého takového projevu vážím a jménem svým a zejména jménem zneužívaných chlapců za něj děkuji!!! Jmenovitě bych zde chtěl vzpomenout jednoho duchovního, který prokázal obrovskou osobní statečnost a svou podporu mému konání vyjádřil i v médiích a to i přesto, že z toho mohl mít hodně nepříjemnosti – P.Rudolfu Swienczekovi z Frenštátu pod Radhoštěm.

Zůstávám se srdečným pozdravem Václav Novák

Poznámka redakce: Toto je rubrika Areopag, kde se na způsob athénského Areopagu (viz Sk 17,19-22) volně, svobodně a slušně diskutuje na různá témata dotýkající se křesťanství. Redakce poskytuje prostor všem stranám a k příspěvkům se nijak nevyjadřuje. Články vyjadřují jen názor jejich autorů. Věříme, že i takto pomůžeme českému křesťanství