Hora Athos (Svatá Hora) na severovýchodě Řecka, svatá země východní církve osídlená řeckými a slovanskými mnichy, skýtá útočiště i několika mnichům ze Západu, kteří sem přišli podobně jako francouzský kněz Makarios hledat "život blízký původnímu křesťanství". Katolicismus se podle nich odchyloval ze své cesty a zesvětšťoval se.

Otec Makarios žije v klášteře Simonos Petras na Svaté Hoře, jak Athos nazývají pravoslavní, již 22 let. Klášter, který založil v roce 1257 svatý Simon, skýtá skvostný pohled: tři obrovské kamenné stavby posazené na skále a věnčené balkóny ze dřeva čnějí k nebi a zároveň se z výše 333 metrů zrcadlí v moři. Žije zde trvale asi šedesát mnichů.

Otec Makarios pochází z katolické rodiny a je intelektuál, zatímco většina mnichů na hoře Athos měla ještě před dvaceti lety jen základní vzdělání. Studoval sociální vědy se zaměřením na etnologii a byzantskou teologii na pařížské Sorbonně.

"Hledal jsem nejautentičtější podobu křesťanství. Život na hoře Athos je velmi blízký jeho počátkům," vysvětluje návštěvníkovi, jemuž podle tradice nabízí orientální cukrovinky - rahat, místní pálenku - tsipuro a vodu.

"Zde se vše zaměřuje především na askezi a modlitbu, protože ve východních klášterech nikdy neexistovala tradice studia," říká otec Makarios.

V řeckém klášteře Simonos Petras žijí ještě jeden Francouz, ale také Američan, Němec, Jihoafričan, Maďar a další. Na Svaté Hoře ve 20 klášterech, převážně řeckých, mezi nimiž jsou ale i ruský, rumunský, srbský a bulharský klášter, pobývá na 1700 mnichů.

Otec Makarios zde nalezl společenství ve víře, které mu chybělo. "Úcta k víře zde však není ustrnulá," ujišťuje. Jako účastník studentských nepokojů ve Francii v květnu roku 1968 soudí, že toto hnutí bylo "duchovní kritikou společnosti". Svět se postavil proti víře, ale dožadoval se jí, zatímco katolicismus se odchyloval ze své cesty a zesvětšťoval se, říká.

Úctu k víře ukazuje v klášteře Simonos Petras například bohoslužba: svíčka nahrazuje denní světlo, mše je zpívaná, mniši a poutníci líbají ikony jednu po druhé a uzavírají se do meditací. Pro odpůrce pravoslaví je však tato víra často symbolem silného konzervatismu a dogmatismu.

V autonomní mnišské republice pod řeckou svrchovaností nikdy nic nenaruší klid a posvátnost míst, která na cizince působí téměř tíživě. Povolení k pobytu je vydáváno jen málokdy a návštěvníci jsou vzácní. Podle buly z roku 1045 je na Athos zakázán přístup všem osobám a živočichům ženského pohlaví.

Kromě mnichů nemůže na Svaté Hoře nikdo bydlet. Je to cesta do jiného světa zasvěceného meditacím a úctě k přírodě, nicméně méně panenskému než kdysi.

Díky pobytu na hoře Athos nastal "největší zvrat mého života, kdy jsem pravoslaví nejen objevil, ale nalezl jsem je živoucí", vysvětluje otec Makarios.

"Člověk zde zůstává stále dynamickou bytostí, podle obrazu Božího, a využívá své svobody k tomu, aby s Bohem komunikoval. Tento vztah v katolicismu není, zde je přítomen v podobě hříchu, který je třeba vykoupit. Způsob prožívání víry je velmi odlišný," dodává.

Na článku se spolupodílela agentura ČTK