„Ale nalezne Syn člověk na zemi víru, až přijde?“ (Lk 18,8). Otázka, kterou Ježíš uzavírá podobenství o nezbytnosti „stále se modlit a nepochabovat“ (Lk 18,1) burcuje našeho ducha. Je to otázka, po níž nenásleduje nějaká odpověď: chce totiž zasáhnout každou osobu, každé církvevní společenství, každou lidskou generaci.

Odpověď musí dát každý z nás. Kristus nám chce připomenout, že existence člověka je zaměřena na setkání s Bohem; ale právě v této perspektivě (výhledu) se ptá, zda při jeho návratu najde duše, připravené ho očekávat, aby s ním vstoupili do Otcova domu. Proto říká všem: „Bděte a modlete se, neboť neznáte den ani hodinu (Mt 25,13).

Drazí bratři a sestry. Milované rodiny. Dnes jsme si dali dostaveníčko na blahořečení dvou manželů. Luigi a Maria Beltrame Quattrocchi. Tímto slavnostním církevním aktem chceme vyzdvihnout příklad kladné odpovědi na Kristovu otázku. Tu odpověď dali dva manželé, kteří žili v Římě v první polovině 20. století, ve století, v němž byla víra v Krista vystavena tvrdé zkoušce. I v oněch těžkých letech manželé Luigi a Maria udržovali lampu víry zažehnutou – lumen Christi - PŘEDALI JI SVÝM ČTYŘEM DĚTEM, Z NICHŽ TŘI JSOU DNES TU PŘÍTOMNI. Milovaní, o vás psala kdysi vaše matka: „Vychovali jsme je ve víře, aby poznali Boha a milovali ho“. Ale onen živý plamen vaši rodiče předávali i přátelům známým a kolegům... a nyní ji nebe dávají celé církvi...

Nato Jan Pavel II. nastínil jejich životy a pokračoval:

„Drahé rodiny, dnes máme zvláštní potvrzení, že cesta ke svatosti, vykonaná společně, jako pár, je možná, je krásná, je mimořádně plodná a základní pro dobro rodin, církve i občanské společnosti. To nás vybízí prosit Pána, aby stále rostl počet manželských dvojic, které by byly s to, aby z nich ve svatosti života vyzařovalo „velké tajemství“ manželské lásky, které vyvěrá ze stvoření a naplňuje se ve spojení Krista s církví (sr Ef 5,22-33)

Jako každá cesta svatosti, tak i vaše, drazí manželé, není snadná. Každý den se musíte vypořádávat s obtížemi a zkouškami, abyste byli věrni svému povolání, abyste pěstovali manželskou a rodinnou harmonii, abyste plnili poslání rodičů a podíleli se na společenském životě.

Umějte hledat v Božím slově odpověď na tolik otázek, které vám každodenní život klade. Sv. Pavel v 2. listě Timotejovi nám připomněl ,že „všechno co je v Písmech napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti“ ( 2 Tim 3,16). Podpíráni silou tohoto slova, budete moci naléhat na děti „ hlásat slovo, přicházet s ním vhod i nevhod, usvědčovat, zakazovat, povbuzovat s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky“ (2 Tim 4,2).

Manželský a rodiný život může poznat i chvíle bezradnosti. Víme kolik rodin je v takových případech pokoušeno skleslostí. Myslím zvláště na ty, kteří prožívají drama odloučení (rozvodu), myslím na ty, kdo musejí čelit nemoci nebo kdo trpí pro předčasné úmrtí manžela nebo dítěte. I v těchto situacích je možné vydávat velké svědectví věrnosti lásce, jež se stává tím významnější očišťováním ve výhni bolesti.

Svěřuji všechny zkoušené rodiny starostlivé ruce Boha a laskavé péči Marie, vznešeného vzoru manželky a matky, která uměla trpět i poznala, kolik to stojí následovat Krista až pod kříž. Milovaní manželé, nikdy se nedejte přemoci malomylsností: milost svátosti vás podporuje a pomáhá vám zvedat stále ruce k nebi jako Mojžíš, o němž nám hovořilo první čtení (sr (Ex 17, 11-12.) Církev je vám blízká a pomáhá vám svou modlitbou především v těžkých chvílích.

Zároveň prosím všechny rodiny, aby podpíraly paže církve, aby nepřestávala ve svém poslání přimlouvat se, potěšovat, vést a povzbuzovat. Děkuji vám milé rodiny, za podporu, kterou dáváte mě a mé službě církvi a lidstvu. Každý den prosím Pána, aby pomáhal rodinám zraňovaným bídou, nespravedlností a aby dal růst civilizaci lásky.

Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu. Vatikánskému rozhlasu děkujeme za laskavou spolupráci.