Včerejší článek o diskriminaci nevěřících vzbudil velmi živé reakce. Do redakce nám přišly e-maily všeho druhu. Radek Vohlídka, majitel realitní kanceláře RIDO , se s námi podělil o to, jak by to vypadalo ve světě, kde by věřící zaměstnávali věřící, nakupovali u věřících a bavili se mezi křesťany.

Při mé poslední návštěvě Magazínu ChristNet.eu jsem zvědavě kliknul na reklamní banner a dostal jsem se na inzerát, hledající pro firmu pracovníky. Na první pohled mě zaujal zvýrazněný požadavek na pravdivou víru kandidáta. V první chvíli jsem se zaradoval nad tím, že v dnešní společnosti, která křesťanům moc nepřeje, se někdo dokáže takto veřejně přiznat ke své víře a k směřování své firmy. Potom jsem se ale zamyslel a na chvíli zasnil.

Představil jsem si, jak do své firmy budu přijímat pouze křesťany, klienty si budu vybírat také výhradně z křesťanů a nakupovat budu zásadně u křesťanských dodavatelů. Po příchodu domů půjdu nakoupit do křesťanského supermarketu a vyzvednu děti z církevní škole. Večer dám děti na hlídání hodné křesťanské sestře a půjdu se ženou na nějaké pěkné křesťanské divadelní představení…

V tom jsem se probral a začal uvažovat. Je toto ten „pravý a pravdivý“ svět? Je toto snad Království Boží na zemi? Ihned mě napadla ne jedna, ale tři námitky proti takovému světu.

Za prvé – kdo by mi zaručil, že oni křesťanští zaměstnanci, klienti a dodavatelé budou lepší, čestnější a poctivější lidé než kdokoliv jiný?

Za druhé – co by si o nás křesťanech myslel zbytek světa, ti nevěřící, věřící něčemu jinému či hledající? Asi to, že jsme parta nafoukaných, pyšných a nadřazených lidí. A to by je určitě k naší víře a k Pánu Ježíši nepřivedlo…

Za poslední jsem se musel zeptat sám sebe, jak by se vůbec v takovém případě dalo uskutečňovat ono „vyjděte do celého světa a hlásejte evangelium“. Obávám se že nijak, protože by nás po vystrčení růžků z té naší ulity nikdo neposlouchal!

Uvědomil jsem si, kolik věřících však k takovému „světu“ směřuje. Mohou k tomu mít hodně důvodů. Někteří se bojí tohoto divného a rychlého světa, jiní tak činí z pohodlnosti a další se cítí lepšími, než nepokřtěný zbytek světa. Někdy je to smutný pohled. Na druhou stranu dnes a denně slýcháme povzdechnutí, jak je církev pasivní, jak nedokáže oslovit zbytek světa a mladé lidi.

Ale vždyť církev jsme my všichni pokřtění, ne jenom církevní hodnostáři! To základní, co můžeme udělat je žít v tomto světě a konat tak, aby se nás lidé ptali, proč tak činíme. Proč nekrademe, nepodvádíme a nelžeme. A poté je důležité umět na přímé i nepřímé otázky odpovědět – protože jsem křesťan a chci následovat Ježíše Krista…