Seznamka
Josef Beránek (JB): Byl jsi v Římě i později jako překladatel při volbě generála jezuitů Kolvenbacha, tlumočil jsi na několika biskupských synodách, jaký dojem v tobě zanechaly četné univerzity, vědecké ústavy či pověstné římské úřady?
Petr Kolář: Často se setkávám s iluzorní představou, že když je Vatikán centrum katolické církve, Svaté město, věci tam musí být na nejlepší úrovni. Je to ale složitější: Gregoriánská a hlavně Lateránská univerzita jsou místa vhodná pro přípravu na službu v církevních institucích, jmenovitě v ústředí organizace. Podobně byla i Karlova univerzita založena jako místo přípravy na službu v říši, a nikoliv jako univerzita spekulativní, kde by se vymýšlely filosofické a teologické koncepty. Římské univerzity obecně nevychovávají v první řadě teology, ale administrativní síly, např. pro Vatikán.
|
| Petr Kolář |
| Foto: Josef Beránek/Portál |
Já osobně bych tam na normální studium nikdy nikoho neposlal. To není kritika – dobrý absolvent těchto škol by ale měl zůstat v Římě, pro práci tady potřebujeme lidi, kteří dokáží tvořivě pracovat a řešit naši domácí situaci.
JB: Možná to není kritika, ale stejně to tak zní…
Kolář: Dám ti příklad: Při synodách a podobných velkých akcích bylo všechno perfektně zorganizované a promyšlené. Ostatně když přijelo nějakých 250 biskupů spolu s doprovodem, tlumočníky a tak dále, muselo všechno klapat, aby bylo možné efektivně jednat.
Všiml jsem si nicméně i dalšího zajímavého úkazu: Kluci, kteří během první synody běhali se vzkazy a nosili šálky kávy, při další synodě organizovali lítání druhých a při další měli už někteří červené lemování. Dovedu si představit, že dnes už někteří nosí biskupské roucho – a přitom začínali u kafe. Administrativa tady funguje jako každá jiná. Šikovní úředníci to dotáhnou daleko bez ohledu na ostatní kvality.
Trochu mi to demytizovalo moje představy o Svatém městě Vatikánu. Uvědomil jsem si, že roli hrají jiné kvality, než si běžně představují věřící lidé. Ti předpokládají, že tam jsou především duchovní osoby a zároveň odborníci na určité oblasti náboženství. To není pravda. Administrativa potřebuje především pečlivé, věrné a úslužné administrativní síly. To je hlavní, bez toho by se to všechno netočilo. A pak tam občas dosadí nějakou výraznou osobnost jako Josepha Ratzingera nebo Waltera Kaspera.
JB: Vadilo ti to?
Kolář: Rozporuplný dojem jsem z toho měl, až když někteří z těch obyčejných úředníků začali mít pocit, že jsou něco víc, že kolem nich vlastně vane Duch svatý silněji než třeba kolem mne. To mi šlo na nervy. O církevní práci se přece mluví jako o službě a taková duchovní nadnesenost, to snadno vede ke zlepšování vlastního skóre, nebo to dokonce zavání kariérou. To už zní špatně a také to špatné je.
Ale ve Vatikánu jsou, a to je třeba také říct, i stovky poctivých lidí bez nějakých přehnaných ambicí. Například současný pražský biskup Jaroslav Škarvada, který pracoval na vatikánském ministerstvu zahraničí. Všichni ho známe především díky jeho péči o Čechy v zahraničí, tuto činnost – později se stal i biskupem českých exulantů – dělal léta mimo svůj pracovní úvazek.
Vatikán – a tak to prostě je – není jen Svatý stolec, ale také stát Vatikán. Od šoférů, přes prodavače v kantýnách, až po vysoké státní úředníky.
JB: A potřebuje církev takový státní aparát?
Kolář: To je stará otázka. Velká řada křesťanů uvnitř katolické církve i vně si myslí, že něco takového církev nepotřebuje, že to je nenormální. Já osobně si též myslím, že by se katolická církev bez státu obešla. Když byl pod vlivem nacionalistického hnutí Vatikánský stát oklešťován, až z něj zbyly jen vatikánské zahrady, byl z toho velký konflikt. Zdálo se, že to církev nemůže přežít.
Nakonec byly za vlády fašisty Benita Mussoliniho podepsány Lateránské dohody, Vatikán funguje, a má mnohem větší prestiž než kdykoli před tím. Myslím si, že by vůbec neuškodilo, kdyby církev takovou státní instituci neměla.
JB: Říká se ale, že díky pozici státu může Vatikán vyjednávat, zasahovat, využívat diplomatické imunity ve prospěch svojí politiky i ve prospěch konkrétních lidí.
Kolář: To je pravda, za totalitního režimu v Československu mnozí lidé pozitivně pocítili intervenci zvenčí. Ovšem vazba na zahraniční vedení bývala také často záminkou k tvrdým postihům ze strany různých režimů.
Objevují se však i mnohem nenápadnější, a přitom závažné problémy. Americké jezuitské univerzity podle amerických zákonů nesmí podléhat nikomu mimo území Spojených států, Vatikán ale stále účinněji prosazuje jejich kontrolu, a hrozí konflikt, který by mohl vést k odejmutí státního uznání diplomů. To by znamenalo konec všech dvaceti amerických jezuitských univerzit.
Nicméně hlavní důvod vidím v tom, že evangelium nepotřebuje, aby církev měla stát. Zdá se mi, že evangelium touto cestou něco důležitého ztrácí. Státní uspořádání k životu podle evangelia nepřitahuje. Někdy si říkám, co by tomu řekl Ježíš z Nazareta, kdyby si mohl prohlédnout vatikánské úřady a kongregace. Osobně mám z Nového zákona dojem, že Ježíš měl blíž k anarchistům než k zakladatelům nového státu.
JB: Dobře, ale můžeš říct, čím konkrétně brzdí státní aparát činnost církve?
Kolář: Brzdí ji především tím, že na této rovině je nutně společníkem a partnerem moci. To není pro evangelium dobrá společnost.
Spory okolo církevního majetku jsou toho dokladem. Každý stát chce být mocný a bohatý, proto si, jak dějiny krásně ukazují, čas od času vládcové všude pomáhali i tím, že si přivlastňovali podle potřeby církevní majetek. Když ale dnes vidím, jak se o ten náš majetek se státem handrkujeme, jak nám náměstek nemůže být dost dobrým partnerem k takovému jednání a podobně, mám pocit, že jsme se dostali kamsi, kde bychom být neměli a kde ani být nechceme. To jen to jednání nás tam vmanévrovalo.
Jsem přesvědčen, že se to negativně odráží na naší snaze o evangelizaci, která je přece naším hlavním a vlastně jediným úkolem – dovolím si odcitovat Kristovu výzvu: získávejte mi učedníky ze všech národů.
Uvedený rozhovor je z knihy Josefa Beránka Hovory s Petrem Kolářem. Knihu vydalo nakladatelství Cesta a můžete si ji koupit v internetovém obchodě Studovna za 160 Kč.
