Až dosud byla věnována nedostatečná pozornost nové podzemní náboženské válce, která mění moderní svět. Je to má stará myšlenka, ale shledávám, že kdykoli o ní mluvím, lidé se mnou okamžitě souhlasí. Skutečností je, že svět je rozdělen na uživatele počítačů MacIntosh a uživatele počítačů kompatibilních s MS-DOS.

Jsem pevně přesvědčen, že MacIntosh je katolický a DOS protestantský. Vskutku je MacIntosh protireformační, ovlivněný "ratio studiorum" jezuitů. Je radostný, přátelský, smířlivý, říká věřícím, jak musí postupovat krok za krokem, aby dosáhli, když už ne království nebeského, tak okamžiku, v němž se jejich dokument vytiskne. Je to katechetické: o podstatě zjevení se pojednává pomocí prostých formulací a nádherných vyobrazení. Každý má právo na spasení.

DOS je protestantský nebo přímo kalvínský. Dovoluje svobodný výklad Písma, vyžaduje obtížná osobní rozhodnutí, nutí uživatele k subtilní hermeneutice a považuje za zaručenou myšlenku, že ne všichni mohou dosáhnout spasení. Aby systém fungoval, je třeba, abyste interpretovali program sami: je to daleko od barokního společenství veselých kumpánů a uživatel je uzavřen v osamělosti své vlastní vnitřní trýzně.

Můžete namítnout, že s přechodem na Windows se vesmír DOS začal podobat blíže protireformační toleranci MacIntoshe. Je to pravda: Windows představují schizma anglikánského stylu, velké obřady v katedrále, ale je tam vždy možnost návratu k DOS, aby se věci změnily v souladu s nějakým bizarním rozhodnutím: když na to přijde, můžete třeba dovolit ženám a gayům, aby se stali kněžími, když se vám zachce.

A strojový kód, který spočívá vespod pod oběma systémy (nebo životními prostředími, dáváte-li tomu přednost)? Nuže, to má co do činění se Starým zákonem a je to talmudistické a kabalistické...

Poznámka Roberta Němce: Dnes bych naopak řekl, že Windows jsou katolická a Linux protestanstký. :-)

Text vyšel v italském časopise Espresso 30. září 1994, v pravidelném Ecově sloupku La bustina di Minerva. V Česku jej přinesla Mladá Fronta DNES 04. 10. 2000. Za upozornění děkujeme Petru Plaňanskému.