Apoštol sv. Ondřej, se narodil v Betsaidě v Galileji v Palestině a spolu se svým mladším bratrem Šimonem, pozdějším apoštolem Petrem, se zabýval rybařením. Později se stal učedníkem Jana Křtitele a pak Ježíše Krista, k němuž přivedl i svého bratra. Podle tradice šířil křesťanství v Řecku a v okolí Černého moře a snad i v Kurdistánu a Gruzii.

Kolem roku 60 byl umučen místodržícím v Patrasu v Řecku. Zemřel na kříži ve tvaru písmene X, který se od té doby nazývá ondřejský. Sv. Ondřej byl uctíván především v Burgundsku, kde byl také vybrán za ochránce řádu Zlatého rouna. Je považován za patrona rybářů, obchodníků s rybami, řezníků, horníků, provazníků, vdavekchtivých dívek a nosičů vody. Svatý Ondřej je také vzýván při některých nemocech, např. při dně, která se rovněž v našem městě léčila. Křestní jméno Ondřej, v řečtině Andreas, znamená česky odvážný, statečný.

Svátek sv. Ondřeje stojí na počátku adventu a na počátku nového církevního roku, kdy se již blíží slunovrat a brzy se stmívá. Temnota symbolizuje neznámou budoucnost a tu právě bylo možno na svátek sv. Ondřeje odhalit. Na Karlovarsku a Chebsku se věřilo, že noc o svátku sv. Ondřeje má kouzelnou moc a že je možno předpovídat budoucnost.

Večer se lilo do vody olovo a podle vytvořených obrazců se soudilo na budoucnost. Děvčata poklekala u svých lůžek a prosila sv. Ondřeje, aby jim ve snu ukázal jejich vyvoleného. Také bylo možno napsat jména v úvahu přicházejících chlapců na papírky a vložit je před spaním pod polštář. Ženich byl mezi těmi, jejichž papírky v noci vypadly na zem. Též se házelo pantofli a když pantofle směřovala ke dveřím, znamenalo to, že ten, kdo hodil, opustí dům – buď se vdá nebo ožení nebo odejde do světa, popřípadě ho vynesou v rakvi.

Na budoucnost se bylo možno zeptat i zvířat. Pokud děvče o půlnoci třáslo plotem a přitom říkalo říkanku „Štěkej pejsku, štěkej, kde můj nejmilejší je“, pak budoucí ženich pocházel z toho místa, odkud na děvče zaštěkal nejbližší pes. Chytré děvče jistě třáslo v tom místě plotu, ze kterého směru si přálo mít ženicha. Jestli se však místo psa ozval kohout, znamenalo to, že se děvče vdá mimo svou vesnici nebo město. Také drůbež znala budoucnost, stačilo jen zajít do kurníku a přeříkat příslušné zaklínadlo. V ondřejské noci se také objevovaly skryté poklady.

Získat poklad bylo jednoduché, stačilo postavit se pod některou křížovou cestu a čekat, až okolo půjde čert s pokladem na zádech. Svatý Ondřej také oznamoval smrt. Pokud někdo poslouchal u sousedových dveří a tam se zrovna mluvilo o pohřbu, tak určitě rodinu naslouchajícího cekal pohřeb. Na sv. Ondřeje musely být všechny selské práce ukončeny dříve, než se zešeřilo. Pokud to někdo nestihl, musel počítat s návštěvou čerta nebo čarodějnice. Proto se vyplatilo zanechat práce včas a raději oslavovat sv.Ondřeje.

Kostel sv. Ondřeje v Karlových Varech byl vybaven odpustkovým právem. V roce 1720 papež Klement XI. udělil tomuto kostelu právo, že kdo jej navštíví na svátek sv. Ondřeje od prvních nešpor až do západu slunce a pomodlí se příslušné modlitby, obdrží plnomocné odpustky. Toto právo platilo sedm let a v roce 1729 jej papež Benedikt VIII. prodloužil na dalších sedm let. Zda bylo prodlouženo i poté nebo zda bylo uděleno také již před rokem 1720, o tom nemáme doklady; prodloužení je ovšem dosti pravděpodobné.

Autor je místní archivář v Karlových Varech