Seznamka
Z naší ankety předem prozradím, že čísla nejsou příliš potěšující a proto jsem vybral do následujícího článku i nějaká základní negativa, která mi někteří mladí uvedli a kterými se snažili vysvětlit svůj ne zrovna nadšený vztah ke zpovědi. Mnoho z toho mohou být jen výmluvy, ale nesmíme to brát na lehkou váhu.
Obecně se v podvědomí katolíků nachází požadavek, že ke svaté zpovědi by měl správný katolík přistupovat alespoň jednou za měsíc, nebo řekněme za šest týdnů. V nejhorším případě jednou za dva měsíce. Když jsem se na tomto téma bavil s několika desítkami mladých na našich společenstvích, zjistil jsem spoustu zajímavých skutečností.
Téměř osmdesát procent z nich již slyšelo větu, že by ke svaté zpovědi měli chodit častěji. 90 procent z nich začíná svoji zpověď větou: "Naposledy u svaté zpovědi jsem byl před....měsíci ( týdny, roky)." Co je velmi zajímavé, téměř tři čtvrtiny mladých se v mé anketě přiznaly, že údaj o časovém odstupu od poslední zpovědi zkreslí. Co je opravdu pikantní kuriozitou, je, že hned několik z nich mi tvrdilo, že se poté, co uvedou lživý údaj, okamžitě vyzpovídají z toho, že občas lhali a tím že je vše v pořádku. "Nenechám si přece pokaždé nadávat, že jsem nebyl u zpovědi dva měsíce, když jsem fakt nic neprovedl," rozčiluje se sedmnáctiletý mladík.
Mnoho mladých se shodlo na tom, že největší vliv na to, jak často chodí člověk ke svátosti smíření má postoj kněze ke kajícníkovi: "Je velký rozdíl, jestli si chodím do zpovědnice přátelsky pohovořit o svých problémech a nedostatcích a proviněních s někým moudrým, než když tam jdu s vědomím, že mě bude někdo peskovat za to, že jsem nebyl dva měsíce u zpovědi apod," uvádí v diskuzi další z dotázaných.
Nejhorší je, když někdo zažije ve zpovědnici nějaké zklamání. To může na svátost smíření takřka zanevřít. Je mu jedno, že to byla chyba jednoho kněze. Ke zpovědi už víckrát nepůjde. Velmi citliví jsou v tomto ohledu především mladí lidé, někdy i trochu díky své ješitnosti, která je pro mladého člověka typická.
"Ke zpovědi chodím hrozně nerad od té doby, kdy jsem se z něčeho zpovídal a farář to pak řekl mým rodičům," říká překvapivou zkušenost šestnáctiletý mladík. "Nejednalo se o žádnou podstatnou věc, spíše o prkotinu, ale stejně!" Jiní si zase stěžují, že dostali ve zpovědnici vynadáno a tak místo s pokojem v duši odcházeli ze zpovědnice naštvaní a rozčarovaní. Možná, že to jsou jen výmluvy a uražená ješitnost, faktem ovšem je, že tím mládež obhajuje to, že chodí ke zpovědi tak málo.
Velmi záleží na tom, jaký vztah si získají mladí lidé ke svátosti smíření. Pokud budou nedůvěřiví, bude se spíše zpovědnici vyhýbat a těžko k ní najdou cestu v dospělosti.
