Nejasnosti a obtíže
„Kosmologická“ interpretace, která chápe „stvoření“ jako materiální svět přesahující člověka, vzbuzuje bezradnost. Už sv. Augustin uváděl ohledně osmé kapitoly Římanům: „Tato kapitola je nejasná, protože není dostatečně zřejmé, co zde apoštol míní termínem ‚stvoření‘“. – Uveďme dva příklady moderních exegetů. Na otázku, jestli je snad materiální svět podřízen vnitřní degradaci (vnitřnímu ponížení), která pochází ze hříchu, odpovídá A.M.Dubarle [André Dybarl], že myšlenka sv. Pavla neposkytuje rozhodující odpověď.  A. Viard by chtěl zařadit pod naději stvoření naději lidskou, protože „kde by sv. Pavel vzal myšlenku o naději týkající se nerozumového stvoření? Ta se neobjevuje ani v Bibli, ani v rabínské literatuře“.
 
Není jednoduché vysvětlit, jak materiální svět překonal porušení způsobené hříchem. Nebylo to zásluhou nějakého pozorování nebo principu, který by mu ukázal naději spásy. Z jakého důvodu mu můžeme přisoudit to, co je vlastní údělu člověka a chování lidí? V této souvislosti můžeme uvést různé otázky. Porušení připisované materiálnímu světu pochází pouze z hříchu, anebo také z přirozených příčin?

Zahrnuje snad toto porušení veškerý stvořený svět? V čem spočívá účast nižších stvoření na svobodě slávy Božích dětí? Zůstanou rostlinný a živočišný svět na věky s jejich charakteristickými vlastnostmi? Jakým způsobem budou tyto dva světy proměněny Boží slávou? Jako neduchovní bytí, mohou doufat v Boha nebo chválit Boha? V jaké míře proměněné „stvoření“ bude moci přispět k závěrečnému údělu lidstva?

V listu Římanům na tyto otázky odpověď nenacházíme. Pátá kapitola tohoto listu, popisuje rozšíření důsledků Adamova hříchu a bohatý dar Kristovy milosti, nezkoumá ale účinek hříchu a milosti na materiální svět. Jen lidé překonávají smrt způsobenou hříchem a mají užitek z „daru ospravedlnění“ získaného Kristem: „Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění“ (Řím 5,17).

Tento popis důsledků hříchu a Vykoupení by měl nabídnout možnost zdůraznění škod, které utrpěl materiální svět, a jeho pozvednutí ke království milosti; sv. Pavel však soustředí veškerou svou pozornost na úděl lidstva; nemluví o osudu materiálního světa. Pavlova perspektiva je v postatě „antropologická“. Proto je otázka, jestli „kosmologická“ interpretace stvoření je dostatečně podložená.

Ilustrační foto
Foto: archiv