Nová nebesa a nová země

Nová nebesa a nová země

Jestliže materiální svět nelze chápat ve smyslu „stvoření“, které sténá, jak interpretovat oznámení nových nebes a nové země? Toto oznámení může být chápáno v tom smyslu, že svět pokračuje v existenci, ale v obnovené formě: nebe a země existují, proměněné k novému životu. Oznámení může být zamýšleno také v radikálnějším smyslu: současné nebe a země zmizí a jsou nahrazeny novou realitou. Podle první interpretace bude materiální svět zachován ve svém základním bytí a dostane záruku trvání ve věčném životě. Podle druhého úhlu pohledu tento svět přestane existovat a uvolní místo světu duchovnímu.

Poté, co jsme konstatovali, že téměř všichni moderní autoři chápou oznámení nových nebes a nové země ve smyslu pokračování, to je světa, který zůstane tentýž s novými vlastnostmi, mons. Giglioli zkoumá tři biblické texty tohoto oznámení; chce ukázat, že nejde o pokračování, ale o přerušení, že předchozí svět zmizí.
U Izaiáše (65,17) po slovech: „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi“, přichází potvrzení konce: „Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím“.

Ukončení je nutné pro plnost radosti a je potvrzeno u Iz 51,6: „Pozvedněte své oči k nebi, pohleďte dolů na zem! Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá“. Nebesa a země musejí zmizet, aby udělaly místo novému božímu řádu. Jejich zhroucení vytváří kontrast s novostí nastolenou Bohem, protože nová nebesa a nová země budou existovat přímo v Boží přítomnosti (srov. Iz 66,22).

Neméně radikální je konec ohlášený ve druhém listu sv. Petra, v očekávání „nových nebes a nové země“: „Očekáváme příchod Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru“ (1 Petr 3,12-13). Avšak „Boží slovo také nynější nebesa a zemi šetří pro oheň a uchovává pro ten den, kdy bezbožní lidé budou souzeni a zahynou“ (1 Petr 3,7).

Být stráven ohněm znamená totální destrukci materiálního světa, který existoval doposud. V knize Zjevení (21,1) nová nebesa a nová země obsahují zánik současného nebe a země: „Potom jsem viděl nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není“. Pak se objevil „velký bělostný trůn a ten, který na něm seděl. Před jeho tváří prchla země i nebesa, a nezůstala po nich stopa“ (Zj 20,11).

Ve třech textech, které oznamují nová nebesa a novou zemi, se tedy nejedná jednoduše o proměnu, která by zachovala podstatu současných nebes a současné země, ale o nahrazení. Nynější nebe a země musejí zmizet nebo být zničeny, aby zcela udělaly místo novému nebi a nové zemi, které jsou Božím dílem. Nová nebesa a nová země jsou stvořeny, učiněny „z ničeho“; nejsou jen obnovením předchozího stvoření a nemají zapotřebí dřívější materie k zajištění nebo prodloužení svého bytí. Nepřicházejí na pomoc pomíjivosti vnímatelného světa, aby ho posílily, ale na této pomíjivosti si činí základy, aby vytryskly v absolutní novosti, vycházející přímo ze všemohoucí ruky Boží.

Nemůžeme zapomenout, že pomíjivost nebe a země byla jasně formulována Ježíšem: „Nebe a země pominou, ale moje slova nepominou“ (Mk 13,31). Toto tvrzení samo v sobě má hodnotu velmi obecnou a musí být chápáno v celé své šíři. Je vloženo do eschatologického rozhovoru, pravděpodobně ve spojení s oznámením naplnění pronesených slov: „Amen, amen pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane“ (Mk 13,30).

Ale tvrzení se neomezuje na zdůraznění pravdivosti rozhovoru. Vztahuje se na všechna Ježíšova slova, která zůstávají pravdivá po všechny věky a neztrácejí svoji hodnotu zánikem nebe a země. Tuto věčnost Ježíš nepřisuzuje ani nebi ani zemi, protože on sám uvádí rozdíl mezi přechodnou hodnotou viditelného světa a trvalou hodnotou jeho slov. Nebe a země pominou a nic nemůže zabránit jejich zmizení podle Božího plánu. Jeho slova však budou trvat věčně, neboť jsou založená na Boží moci.

Foto: archiv