"Adam, Eva, pekli chleba. Do pusinky ham, už ten chleba mám," ozývá se z hloučku hrajících si dětí na návsi v Bílé Vodě na Jesenicku. Ukazují při říkadle na sebe navzájem a nakonec na svá ústa. Jen o pár desítek metrů dál se peče "chléb boží" - hostie, které duchovní části křesťanských církví vkládají na závěr bohoslužby věřícím do úst .
Šéf bělovodské továrničky Milan Uhlíř vytahuje ze skříně několik set let starý stroj na pečení, který vypadá jako veliké kleště s rozplácnutými chapadly. V nich jsou ručně vyryty náboženské motivy, které se obtisknou do hostie.
"Mezi plochy se nalilo těsto, kleště se zcvakly a strčily do pece," popisuje starobylý způsob pečení Uhlíř. Po upečení a zvlhčení těsta se pak z něj vykrajovaly podle dvou matric hostie - větší pro kněze, menší pro řadové farníky.
Suroviny - pšeničná mouka a voda - zůstaly po staletí stejné. Zachoval se i postup výroby, jen lidské ruce více nahradily stroje. Není divu - z výrobny, kde pracuje 12 lidí, putuje do českých farností 20 miliónů kusů hostií ročně. K tomu přibyly před několika lety také trubičky plněné čokoládovou náplní a oplatky.
Ani odkrojky z těsta na hostie nepřijdou nazmar. "Je to ten nejžádanější artikl z naší produkce, pod značkou Uni čipsy je kupují charity a různé prodejny. Je to nasnadě, protože půlkilové balení za pár korun vydrží jako nejjednodušší strava dva dny. Největší zájem mají důchodci, studenti a chudí lidé," říká Uhlíř.
I v Bílé Vodě mají zbytky z hostií velkou popularitu. Malý romský klučina si právě odnáší plnou náruč ztvrdlých děravých plátů těsta, u zadního vchodu hodují v bedně se zbytky dva místní "voříšci". Možná hostii ze stejné várky vloží do úst biskup či farář.
"Romské děti k nám chodí "na sladké", jejich návštěvy jsou častější s blížící se výplatou sociálních dávek rodičů. Rádi jim dáme, ale museli jsme je naučit chodit jen jednou denně, aby nerušily zaměstnance v práci," podotýká Uhlíř.
Výrobna hostií vznikla v Bílé Vodě v roce 1984. Za socialismu ani po změně režimu na přelomu 90. let minulého století nevěděli přesně komunističtí funkcionáři a poté církevní představitelé, jak ji právně provozovat.
"Dnes už nahradily řádové sestry civilní zaměstnankyně a jsme normální společností s ručením omezeným. Naše podnikání ale není byznys, spíše služba. Všechny zisky totiž putují na Charitu," dodal šéf firmy.
Výrobnu daly dohromady řádové sestry, které v Bílé Vodě věznil stát od počátku 50. let. Komunistická vláda tehdy zrušila 720 ženských klášterů v celé zemi a na několika místech internovala na 10.000 řeholnic. Jedním z nich byla i Bílá Voda, která leží na hranici s Polskem v nejzazším cípu jesenického okresu. Řeholnice většinou pracovaly v lesích a na polích. Hřbitov v Bílé Vodě, kde našlo místo posledního spočinutí na 700 sester, prohlásil loni stát kulturní památkou.