Výrobna hostií je na českém trhu jediná, přesto jí však nešlape na paty antimonopolní úřad. Hospodyně na farách, kde se desítky let minulých století oplatky pro věřící vyráběly, postupem času rády přenechaly nevděčnou práci strojům. Víte, jak vypadá pečení hostií v dnešní době?

"Adam, Eva, pekli chleba. Do pusinky ham, už ten chleba mám," ozývá se z hloučku hrajících si dětí na návsi v Bílé Vodě na Jesenicku. Ukazují při říkadle na sebe navzájem a nakonec na svá ústa. Jen o pár desítek metrů dál se peče "chléb boží" - hostie, které duchovní části křesťanských církví vkládají na závěr bohoslužby věřícím do úst .

Šéf bělovodské továrničky Milan Uhlíř vytahuje ze skříně několik set let starý stroj na pečení, který vypadá jako veliké kleště s rozplácnutými chapadly. V nich jsou ručně vyryty náboženské motivy, které se obtisknou do hostie.

"Mezi plochy se nalilo těsto, kleště se zcvakly a strčily do pece," popisuje starobylý způsob pečení Uhlíř. Po upečení a zvlhčení těsta se pak z něj vykrajovaly podle dvou matric hostie - větší pro kněze, menší pro řadové farníky.

Suroviny - pšeničná mouka a voda - zůstaly po staletí stejné. Zachoval se i postup výroby, jen lidské ruce více nahradily stroje. Není divu - z výrobny, kde pracuje 12 lidí, putuje do českých farností 20 miliónů kusů hostií ročně. K tomu přibyly před několika lety také trubičky plněné čokoládovou náplní a oplatky.

Ani odkrojky z těsta na hostie nepřijdou nazmar. "Je to ten nejžádanější artikl z naší produkce, pod značkou Uni čipsy je kupují charity a různé prodejny. Je to nasnadě, protože půlkilové balení za pár korun vydrží jako nejjednodušší strava dva dny. Největší zájem mají důchodci, studenti a chudí lidé," říká Uhlíř.

I v Bílé Vodě mají zbytky z hostií velkou popularitu. Malý romský klučina si právě odnáší plnou náruč ztvrdlých děravých plátů těsta, u zadního vchodu hodují v bedně se zbytky dva místní "voříšci". Možná hostii ze stejné várky vloží do úst biskup či farář.

"Romské děti k nám chodí "na sladké", jejich návštěvy jsou častější s blížící se výplatou sociálních dávek rodičů. Rádi jim dáme, ale museli jsme je naučit chodit jen jednou denně, aby nerušily zaměstnance v práci," podotýká Uhlíř.

Výrobna hostií vznikla v Bílé Vodě v roce 1984. Za socialismu ani po změně režimu na přelomu 90. let minulého století nevěděli přesně komunističtí funkcionáři a poté církevní představitelé, jak ji právně provozovat.

"Dnes už nahradily řádové sestry civilní zaměstnankyně a jsme normální společností s ručením omezeným. Naše podnikání ale není byznys, spíše služba. Všechny zisky totiž putují na Charitu," dodal šéf firmy.

Výrobnu daly dohromady řádové sestry, které v Bílé Vodě věznil stát od počátku 50. let. Komunistická vláda tehdy zrušila 720 ženských klášterů v celé zemi a na několika místech internovala na 10.000 řeholnic. Jedním z nich byla i Bílá Voda, která leží na hranici s Polskem v nejzazším cípu jesenického okresu. Řeholnice většinou pracovaly v lesích a na polích. Hřbitov v Bílé Vodě, kde našlo místo posledního spočinutí na 700 sester, prohlásil loni stát kulturní památkou.