+ 1. Při tomto prvním setkání v novém roce, den po slavnosti Matky Boží P. Marie a den po slavení Světového dne míru, chceme znovu vzdát díky Bohu ze nesčetná dobrodiní, jimiž každodenně obohacuje náš život. Zároveň prodlužujeme kontemplaci velkého tajemství Vtělení, které prožíváme v těchto dnech a jež tvoří autentické ohnisko litugického údobí.

Na základě formulace sv. Jana evangelisty „ Slovo se stalo tělem“ (Jan 1,14) doktrinální úvaha církve razila termín „vtělení“, aby označila fakt, že Boží Syn vzal plně a bezvýhradně lidskou přirozenost, aby v ní a skrze ni uskutečnil naši spásu. Katechismus katolické církve připomíná, že víra ve skutečné vtělení Božího Syna je „rozlišovacím znamením“ křesťanské víry (sr. č. 463).

To ostatně vyznáváme slovy nicejsko-cařihradského Creda (vyznání víry): „ Onn pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem“.

+ 2. V narození Božího Syna z Mariina panenského lůna, křesťané poznávají nekonečnou blahovůli Nejvyššího k člověku a celému stvoření. Vtělením Bůh přichází navštívit svůj lid: „ Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého sužebníka Davida“. (Lk 1, 68-69). A návštěva Boha není nikdy neúčinná: osvobozuje od trápení a dává naději, přináší spásu a radost.

Ve vyprávění o Ježíšově narození vidíme, že radostná zvěst o příchodu očekávaného Spasitele je nejprve sdělena skupině chudých pastýřů, jak uvádí Lukášovo evangelium: „ To bude pro vás zanmením: „Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích“ ( Lk 2,12).

Takové poselství nachází bezprostřední ohlas v prostém a ochotném srdci pastýřů. Pro ně je slovo, které jim Pán dal poznat, jistě něco skutečného, „událost“ (sr Lk 2,15). Bez otálení tedy běží a nacházejí znamení, které jim bylo dáno a ihned se stávají prvními misionáři evangelia; šíří v okolí Betléma radostnou zvěst o Ježíšově narození.

+ 3. V těchto dnech jsem znovu a znovu slýchali zpěv andělů nad Betlémem: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení“ (Lk 2, 14). Tento zpěv se musí rozšířit po celém světě i v této naší době, jež přináší velké naděje a mimořádná otevření v každé oblasti, ale také plné silných napětí a těžkostí. A lidstvo mohlo v sotva započatém roku postupovat mnohem rychleji a bezpečnější po cestách míru, je třeba přispění všech.

Kvůli tomu jsem včera, u příležitosti Světového dne míru chtěl podtrhnout, jak úzce je spojen mír spravedlnost a odpuštění. Opravdu „není míru bez spravedlnosti a není spravedlnost bez odpuštění“. Proto musí ve všech vzrůstat mocná touha po smíření, opírající se o upřímnou vůli odpouštět. Kéž se po celý rok stává naše modlitba silnější a naléhavější, abychom si vyprosili od Boha dar míru a bratrství, zvláště v nejvíce soužených oblastech zeměkoule.

+ 4. Vstupme tak do nového roku s důvěrou, napodobujíce víru a milou ochotu P. Marie, která uchovává ve svém srdci a rozjímá o všech úchvatných věcech, jež se odehrávají před našima očima. Sám Bůh uskutečňuje skrze svého jednorozeného Syna plnou a definitivní spásu celého lidstva.

Kontemplujme Pannu zatímco bere do své náruče Ježíše, aby Ho darovala všem lidem. Pozorně hleďmě i my, jako Ona, na velké věci, které Bůh činí každý den v dějinách, a uchovávejme je ve svém srdci. Naučíme se tak poznávat v osnově každodenního života stálé zasahování Boží prozřetelnosti, která všechno řídí s moudrostí a láskou.

Ještě jednou: „Buon Anno“ Dobrý rok - všem!

Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu