„Chce-li mě někdo uctít, ať mě uctí jako Roma, a když ne, ať mě nechá na pokoji.“ (romské přísloví)

Rodinný a společenský život

Vůdčí osobou skupiny (komunity více rodů) byl čhibalo: bohatý a silný muž znalý jazyka místních obyvatel. Funkce byla doživotní nebo dědičná. Velká skupina měla horší možnosti obživy -> rozdělili se (vůdce podskupin zvaný phuro), živé kontakty zůstaly.

Čhibalo (od "čhib" = jazyk) zastupoval skupinu před místními orgány, za ni byl i trestán (provinilce zradit nesměl - což platí u Romů obecně). Určoval směr cesty, zastávky. Nejtěžším trestem byla exkomunikace. Vyloučeného obvykle neprovázela ani žena, byl prokletý. Trest smrti se užíval výjimečně.

Phuri daj: zkušená, inteligentní žena. Jejím úkolem bylo udržovat staré zvyky, vykonávat obřadní a léčebné úkony.

Děti, mladí: cílevědomá záměrná výchova neexistovala. Brzy se zapojovaly do shánění obživy (kejkle, krádeže). Úplná volnost ve většině skupin i v sexuální oblasti -> pohlavní styky začínaly s pubertou. Manželství jen uvnitř skupiny -> endogamie. Dívky se kupovaly a bylo věcí cti dostat za nevěstu co nejvíc (až do současnosti u olašských Romů). Nevěrná žena byla bita a nucena přísahat před oltářem. U mužů se považuje nevěra za normální. Nepřípustné bylo, aby děti před rodiči mluvily sprostě. Rodina, kde se mluvilo sprostě, byla v pohrdání. I zde dnes nastal určitý posun k horšímu zapříčiněný asimilačním tlakem.

Křest: magická funkce vody a ohně. V kostele křtili i vícekrát s jiným jménem kvůli daru kmotrů. Vlastní romský křest prováděl čhibalo. Chránil před strigou (čarodějnicí).

Jméno: vždy měli dvě - dodnes mezi sebou užívají zpravidla přezdívky, které jsou někdy vulgární. Proto je třeba vědět, co přezdívka znamená, než ji např. duchovní osoba začne používat. Úmyslně si dávali stejná jména kvůli matení vrchnosti. Původnějším smyslem druhého jména bylo ukrýt svou identitu před světem nečistých sil, do kterého patřily i nemoci. Ty nemohly napadnout člověka, pokud neznaly jeho pravé jméno.

Věřili na sny (padající stěna -> smrt).

Rodiče opatroval a dědil po nich nejmladší syn.

Náboženství: Věřili v posmrtný život podobný pozemskému. Představy o Bohu měli mlhavé, znali řadu různých démonů.

Strava

  • pasivní konzumenti odkázaní na domácí obyvatele
  • nejoblíbenější bylo maso: darování zdechlin, nemocných zvířat, krádež drůbeže
  • úzký sortiment nádobí -> jednoduchá vařená jídla
  • někteří jedli koně a psy
  • polévky málo
  • hodně vnitřnosti - goja (těsto vařené ve střevě)
  • pacale (bachor vařený či pečený)
  • placky bokoli
  • matky kojily děti do 2-3 let
  • snaha zvyšovat energetickou hodnotu potravy (tuk)
  • pili pouze vodu
  • kouřit začínali kolem 8 až 10 let
  • vařilo se max. 1x denně, každý jedl, kdy chtěl
  • alkohol

Odívání

liší se podle skupin:
  • oděvem se dávala a dodnes dává najevo úroveň rodiny
  • vždy pestré, hlavně u kočovných (převaha červené, černé, ale i modrá, žlutá, zelená), oblíbené vzory květinové a tzv. turecké. Červené barvě se přisuzovala ochranná funkce. Je dodnes nejoblíbenější barvou spolu s fialovou, černou a bílou.
  • snaha přizpůsobit se svým vzorům
  • ženy dlouhé vlasy a sukně (jinak upravená žena byla v některých skupinách považována za lubňi - prostitutku)
  • touha po cenných ozdobách - znak bohatství
  • vytoužená mužská oděvní součástka: červená košile
  • děti do 8 let nahé
  • dodnes přetrvává nedostatečná nebo žádná údržba šatstva a prádla a neznalost funkční specializace oděvu (často se nepřevlékají do jiných šatů doma, na spaní, někdy ani do práce).

Předchozí části:Pojmenování a historie Romů , Způsob obživy a bydlení Romů