Křesťané a internet? Křesťané na internetu? Ani apokalypsa, ani  splynutí. „Ale křesťané mají být zodpovědní a tvořiví. Schopní  zanechávat stopy křesťanství v každém vztahu vytvořeném na Síti.“ Tak to formuluje Giuseppe Romano, který vyučuje interaktivní komunikace na Papežské univerzitě Santa Croce.

S ním znovu pročítáme poselství Jana Pavla II. k 36. dni sociálních komunikací s tématem Internet: nové forum pro hlásání evangelia. Dokument, který v revolučním vývoji informačních a komunikačních technologií poznává  nový rozhodující počátek žádající po církvi nové formy evangelizace.

Co znamená tato pozornost Církve pro svět nových technologií? Daň zaplacenou moderní době, aby se od ní necítila odříznutá?

Romano: Ne,  nejedná se o pozornost nahodilou nebo dílčí, ale je to nový úsek dlouhé trati té pozornosti, kterou papež a učitelský úřad věnuje člověku. Přečtěme si znovu závěrečnou část: „V tomto vesmíru obrazu a zvuků, jakým je internet,  vynikne tvář Krista? Uslyší se jeho hlas? Protože jen když se bude vidět jeho tvář a uslyší se jeho  hlas, svět  pozná radostnou zprávu o našem vykoupení. Toto je cíl evangelizace, který udělá z internetu prostor opravdově lidský: protože jestli tu není prostor pro Krista, není tu prostor pro člověka.“

Jestli se misijní úsilí církve obrací ke všem lidem, ke každému člověku, ve všech rozměrech existence, nemůže obejít a nechat bez povšimnutí výzvu Internetu.

Ale v čem spočívá ta výzva?

Romano: V tom, že Internet nestačí jen použít, je třeba v něm chodit, přebývat. Není jen nástroj, jako televize nebo jiná média,  je to místo, i když nehmotné, přece lidské: ze své povahy místa setkání, vztahů, kontaktů. A výzva je do nich vstupovat a být v nich křesťany.

Na jaké úrovni je církev v přijetí této výzvy?

Romano: Dokument Svatého otce vyjadřuje optimismus, důvěru, která před internetem nezavírá oči. Bez předsudků a znevažování. Především je výrazem už zralého myšlení, prověřeného debatami a studiem ze strany církve.  To ukazuje mezi jiným jedna část dokumentu (týká se toho čtvrtý paragraf),  která určuje a zjišťuje předmětnou skutečnost internetu, identifikuje její charakteristické psychologické, kulturní a lidské vlastnosti, souřadnice tohoto prostoru. A s nimi jsme vyzváni se měřit.

Ale co znamená „hlásání evangelia“ na „novém fóru“ internetu?

Romano: V „technice“ pociťujeme jedno riziko: Zaměnit přítomnost křesťanství na síti s pouhou nabídkou uzavřenou v křesťanském obalu nebo institucionální oblasti. Nejedná se o přidání dalšího prodejního stánku do velkého virtuálního supermarketu, jako by byl Kristus  zbožím nabízeným mezi mnohým jiným. Ale jde naopak o to být křesťanem pokaždé, kdy vstupujeme na síť, podle úlohy, podmínek a zodpovědnosti každého z nás.

Můžeme být pracovníky v ekonomice nebo kultuře, můžeme brázdit v moři profesionálních zájmů, studovat nebo mít pouze zálibu: v každém případě konáme a jednáme jako křesťané, kteří evangelizují toto fórum stejně jako každé jiné prostředí našeho života. Když nejsme podřízeni moci publika jako jiní, tak uspořádání sociální, právní a lidské na Internetu vyžaduje pozornost nás jako křesťanů a jako občanů, povolaných k tomu s ještě větší odpovědností i tvořivostí.

Tento pastorační dokument vidí v Internetu nejen užitečný nástroj vzdělání a stálé katecheze, ale také kanál pro první setkání s křesťanským poselstvím, zvláště k mladým. Žádá však po křesťanském společenství  vypracovat praktické způsoby, aby se virtuální vztah stal vztahem skutečným. Jak to udělat?

Romano: Nedávné průzkumy ukázaly jak Italové ještě více než jiné národy uživatelů internetu – například v anglosaských zemích – směřují  k tomu proměnit setkání virtuální v setkání skutečná. Přivádějí vztahy  vzniklé na webu v přímé setkání tváří v tvář. Tento fakt – zatím v italském kontextu – mi dává důvěru, že přátelství zrozené na internetu a založená na křesťanských hodnotách mohou otevřít cestu vztahům skutečným. Ve stylu evangelního „pojďte a uvidíte“.

Věřím, že tradice církve, utvrzená lidskou zkušeností, společně se svobodným a tvůrčím přístupem věřících budou umět vytvořit bránu k přechodu mezi virtuální zkušeností počítačového světa a zkušeností osobní, reálnou a sdílenou, Boží.

Rozhovor z nedělního vydání italského listu Avvenire přeložil Petr Cekota